Chvíli jsem přemýšlela, jak přeložit lentil loaf. Jako čočková sekaná? Čočkový chléb? Nejvíce mi připomíná sekanou. Receptů na lentil loaf najdete na internetu mraky, já jsem si ho přizpůsobila tak, aby mi připomínal právě klasickou sekanou. Zkuste si k němu dát hořčici a krajíc čerstvého kváskového chleba. Nebo třeba bramborovou kaši a kyselou okurku.

Pokud nemáte zelenou čočku, klidně ji nahra'dte klasickou hnědou čočkou. Pouze je nutné ji před vařením namočit (alespoň na 8 hodin) a vařit ji o něco déle.

1 hrnek zelené čočky

čtyři hrnky pokrájených hub

2 cibule

3 stroužky česneku

6 lžic kukuřičné mouky

2 mrkve nastrouhané

3 lžíce lněného semínka

8 kuliček nového koření

bobkový list

čerstvý tymián

čerstvý libeček

troška chilli

pepř

sůl

Čočku propláchněte a dejte vařit s bobkovým listem a polovinou nového koření. Trvá to asi 25 minut. Mezitím si na pánvi orestujte nadrobno nasekanou cibuli, k ní po chvíli přihoďte na drobno pokrájené houby, stáhněte plamen a za občasného zamíchání nechte restovat dokud nejsou houby dobře opečené. Na závěr přidejte i nasekaný česnek a nastrouhanou mrkev. Doporučuji mrkev strouhat na jemném struhadlu. Pár minut necháme prohřát a pak odstavíme pánev z plamene. Čočku slijte a vyndejte z ní koření. 

 Polovinu čočky, polovinu houbové směsi rozmixujte s lněným semínkem, chilli, půlkou libečku, novým kořením, solí a pepřem. Dobře promíchejte obě dvě směsi, tymián, nasekaný libeček a kukuřičnou mouku. Ochutnejte a případně směs ještě dosolte a opepřete. 

Směs nandejte do formy, kterou si vymažete olejem a vysypte zbytkem kukuřičné mouky. Pečte na 180 stupňů asi 45 minut. Po vyndání z trouby nechte chvíli odpočinout a poté až začněte krájet. Čočková sekaná je za studena ještě o něco lepší.

Na zeleninové farmě v Doňově jsem koupila lilek, podle paní zelinářky se jedná o lilek americký. Tím mi vysvětlila to, že zas až tak jako lilek nevypadal. Zelený s jemným nádechem do fialova a baňatý jak dýně, nebo hodně masité rajče. No koukněte sami.

A takovýto lilek si zaslouží jídlo, ve kterém vynikne. Zvolila jsem italský recept parmigiana bianca, inspiraci jsem čerpala na Food52. 

Na večeři pro čtyři si připravte:

velký lilek, nebo dva střední

rostlinný olej vhodný na smažení

200g mozzarelly

3 vejce

100ml mléka

100g nastrouhaného parmazánu

sůl  

Lilek nakrájíme na centimetrové plátky, posolíme a necháme vypotit. Po dvaceti minutách lilek osušíme a opečeme na pánvi s trochou oleje. Plátky musí být měkké a krásně opečené dozaltova. Plátky lilku naskládáme do velkého cedníku a zatížíme talířkem, na který můžeme dát třeba konzervu, nebo sklenici medu, marmelády. Během deseti minut z lilku dostanete většinu tuku, který nasákl při pečení. Pokud chcete můžete plátky osušit i papírovými utěrkami. 

Troubu předehřejte na 180 stupňů.  Do do zapékací misky naskládejte vrstvu lilků, na ni plátky mozzarelly a takto můžete pokračovatdokud máte dostatek materiálu. Poslední vrstvu by měl tvořit lilek. 

Mléko prošlehejte s vejci a přidejte do něj polovinu parmazánu. Lilky zalijte vaječnou směsí a posypte zbytkem parmazánu. Dejte péci na cca 20 minut.

Para ořechy s máslovou fazolí se výborně doplňují. Burgery jsou uvnitř jemné a krémové a na povrchu příjemně křupavé. Doporučuji tvarovat malé kuličky, než velké burgery. Přeci jenom nedrží úplně lehce pohromadě a také bude jejich příprava rychlejší. Jako přílohu doporučuji lehký listový salát s jednoduchou zálivkou.

Inspirovala jsem se na stránce ourgom.com.

Na 4 porce budete potřebovat:

400g uvařených máslových fazolí

100g para ořechů

lžíci lahůdkového droždí

lžíci rostlinného oleje

lžičku římského kmínu

sůl a pepř dle chuti

Fazole, paraořechy, lahůdkové droždí, olej, kmín, trochu soli a pepře rozmixujeme dohladka. Pokud je konzistence příliš hutná, přidáme trochu vody. Ochutnáme a dosolíme a dopepříme. Vytvarujeme malé kuličky, které opečeme na pánvi. 

Podáváme s jednoduchým salátem s trochou oleje a citronovou šťávou.

Tady naleznete pět mých nejoblíbenějších vegeburgerů.

Po famózní letní polévce z grilované zeleniny jsem se rozhodla aplikovat stejný postup i na polévku typicky podzimní.  Krém z pečené červené řepy je lehce nasládlý a po řepě krásně zemitý a ta jeho barva, odežene každý podzimní splín. Jeho chuť skvěle doplňují křupavé cizrnové vafle s římským kmínem. Nebojte se krém doplnit třeba lžící zakysané smetany, nebo kokosové šlehačky, krásně zjemní chuť pečené řepy.

Na polévku pro 4 osoby si připravte:

5-6 kousků středně velkých červených řep

2 cibule

5 stroužků česneku

rostlinný olej

tymián - několik snítek

pomeranč

hrst kešu

750ml zeleninového vývaru

umeocet - podle chuti, nebo jablečný ocet

pepř a sůl

na cizrnové vafle:

hrnek a půl cizrnové mouky

hrnek vody

dvě lžíce rostlinného oleje

lžíci římského kmínu

NTroubu předehřejeme na 200 stupňů. Nejprve si oloupeme červenou řepu a nakrájíme ji asi na dvoucentimetrové kostky, cibuli nakrájíme na osminky. Na plechu smícháme červenou řepu, cibuli, neoloupané stroužky česneku a větší část tymiánu s troškou oleje. Lehce osolíme. Pečeme asi 40 minut až hodinu, dokud zelenina není dobře opečená. Občas zamícháme. Česnek po třiceti minutách vylovíme, aby se nám nespálil. 

Mezitím si v misce smícháme všechny suroviny na vafle a necháme odležet. 

Pečenou zeleninu přendáme do hrnce, přidáme vyloupaný česnek, šťávu z pomeranče a kešu  a zalijeme zeleninovým vývarem. Přivedeme k varu a rozmixujeme na hladký krém, který dosolíme a dopepříme. Pokud se nám zdá polévka málo kyselá přidáme lžíci, či dvě umeocta. 

Zapneme vaflovač a z těsta uděláme cca 5 vaflí. 

Polévku na talíři ozdobíme snítkou tymiánu.

Mému synovi polévka moc chutnala. Prozíravě jsem ho před obědem zbavila svrchního oblečení, protože řepa dost barví. Při prvním ochutnání polévky odhodil lžíci a jedl rukama a říkal "mam mňam". To je jedna z největších pochval. Myslím, že za tuhle polévku vás doma také pochválí.

Nadýchané obláčky plovoucí na jezeru jemné vanilkové omáčky. Klasický bretaňský dezert. Dezert na který uvaříte v jednom hrnci. Zároveň na něj nepotřebujete nic víc než vejce, mléko a cukr. Ano, není to zrovna dietní recept. Potěší ale každého s bezlepkovou dietou. Tento dezert si můžete klidně připravit den dopředu a pak už ho jen vyndat z lednice.

Na 6 porcí:

6 vajec, v co nejlepší kvalitě

litr plnotučného mléka

vanilkový lusk

100g cukru

2 lžíce kukuřičného škrobu

Vejce si rozdělíme na žloutky a bílky. Mléko dáme vařit.  Bílky vyšleháme do pevného sněhu a po částech do něj zašleháme 30 gramů cukru. Jakmile se mléko začne vařit, stáhneme plamen. Lžící z bílků vykrajujeme nočky, které klademe na vroucí mléko, po dvou minutách otočíme. Jakmile takto uvaříme všechny nočky, odstavíme mléko z plamene a v mícháme do něj dužinu z vanilkového lusku i cukr a necháme zchladnout. Žloutky rozšleháme s trochou mléka a kukuřičným škrobem. Vaječnou směs nalijeme do vlažného mléka. Za stálého míchání vaříme do zhoustnutí. Krém nalijeme do připravených misek a dáme vychladit stejně jako bílkové nočky. 

Můžeme dozdobit ořechy, skořicí, čokoládou či karamelem. Ochutnala jsem i variantu, kdy se velký plech vyložil klasickými máslovými sušenkami (třeba klasické bebe), na ně se nalil krém a na ten se naskládaly jednotlivé nočky a celé se to štědře polilo karamelem. Bylo to dobré, ale již tyhle ostrovy ztratily dost ze své éterické krásy. Doporučuji tedy recept vyzkoušet bez dalších ozdob jen v nejjednodušší verzi.

Je to tady. Už se na nás valí. Oranžové, žluté, zelené i modré. Kulaté i šišaté. Malé i obří. Dýně jsou tady. Tolik druhů, barev, tvarů a chutí.  Moje láska k nim začala u hokkaido. Je to láska tak veliká, že díky porcování hokkaido mám ještě malou jizvu na dlani. Někdo mi říkal, že jedním z nejčastějších úrazů v kuchyni je pořezal se při krájení dýně. Tak opatrně!

Dýňová polévka mne u spojení dýně - jídlo napadne jako první. Mnoho lidí si cestu k dýním našlo právě přes ni. Receptů  na ni je asi milion Ten můj je horký kořeněný krém z dýně a červené čočky zjemněný trochou smetany. Recept naleznete zde. Pokud chcete experimentovat, přidejte kokosové mléko, nebo trochu chilli.

Když už jsme u těch kořeněných jídel vyzkoušejte určitě dýni v curry omáčce s mandlemi. Omáčku doplňte celozrnnou rýží a máte super sytou večeři na sychravé podzimní dny. Recept zde.

Dýně je skvělá i v risottu pěkně po italsku. Dobré víno, parmazánem a kulatozrnná rýže vytvoří rychlou a luxusní večeři. Recept zde.

Dýňové máslo má své milovníky i odpůrce. Tahle kombinace kokosu a jablek patří k těm méně sladkým receptům. Můžete si ho i zavařit do zásoby. Recept zde. 

 Pokud máte rádi sladké vyzkoušejte také kombinaci dýně, bílé čokolády a skořice. Skvělé podzimní antidepresivum. Recept zde.

Dýňová bábovka okořeněná novým kořením, zázvorem, skořicí a kardamonem. To je věc. Recept zde.

Dýňový crème brûlée je skvělý pro sváteční příležitosti. Pomyslnou třešničkou na dortu je zde zrnko soli v karamelové krustě. Recept zde. 

Těmito recepty jsem s dýní ještě neskončila, inspirujte mne nějakým dýňovým receptem. Jaký je ten váš nejoblíbenější?

Moje základní znalost všech faktů od Řecku je dost formovaná knihou O mé rodině a jiné zvířeně od Charlese Durella, kterou jsem přečetla asi v deseti letech. Takže si pamatuju, že Řekové líbají v kostelích relikvie, chodí na dlouhé průvody a taky to, že na Korfu jsou gekoni. A želvy! Po dvaceti letech mohu ještě dodat, že pijí frappé a jedí musaku. A ještě jsem někde zaslechla něco o krizi.

Uvidíme. 

Na počátku listopadu započne velká řecká expedice. Celá naše rodina se naskládá do malého náklaďáku a vyjíždíme vstříc Řecku. Ó snad budou bohové na Olympu milostiví.

Naše výprava se skládá z několika nepostradatelných členů. Začnu od toho největšího a tím je Meda, tedy náš mercedes v nejlepších letech. Výše si ho můžete prohlédnout ve stádiu broušení a lakování podvozku, dneska už má novou podlahu, je kompletně zaizolovaný, je v něm sprcha, dřez i plynový sporák. V zimě si zatopíme a v noci rozsvítíme.

Meda už nás dovezla jak na západ Evropy, tak nás provezla Balkánem. Nejdřív to bylo docela na punk, jen prázdné auto, v podlaze škvíry.

Dneska už je to všechno jinak. Místo žebříku sprcha, kuchyňská linka, stůl a tekoucí voda. Funkční izolace, takže v létě i v zimě, držíme příjemnou teplotu.
Dalšími členy expedice jsou i dvě naše psí holky. Respektive babička Molina,věčně hladová třináctiletá pitbulka. Druhou členkou je Elfí, černá fena neurčitého původu, přátelská a někdy trochu bláznivá.

Fotka je mizerná, ale tahle polévka má šťávu. První moje vaření se ciderem. Mimochodem, se ciderem se roztrhl pytel. Trh je plný různých ciderů. Jsem rozmazlená ciderem od F. H. Pragera a Ciderlandu od pana Větrovce. Nedávno jsem si chtěla koupit lahvičku na osvěžení v obchodě a byla jsem překvapená, že z  celého obrovského regálu plného nejrůznějších ciderů, nebyl jedinej, kterej by byl bez přidaného cukru, glukózového sirupu, barviv nebo jiných látek, u nichž jsem měla vážné pochybnosti o tom, zda mají být v cideru. Takže zapomeňte na všechny sommersby, kingswoody a zkuste poctivý cider třeba právě od F.H. Pragera.

Recept na krémovou polévku jsme našla na webu bbc.co.uk.

Na čtyři porce polévky si připravte:

400g vařených máslových fazolí (v nouzi sáhněte po fazolích z konzervy)

1 větší cibuli

1 jablko

250 ml cideru

350 ml zeleninového vývaru

několik snítek čerstvého tymiánu (trochu si necháme na ozdobu)

lžíci rostlinného oleje

sůl a čerstvě mletý pepř

pečivo k podávání 

Cibuli nakrájíme na hrubo a jablko na větší kousky. V hrnci rozpálíme lžíci oleje a na ní opékáme cibuli s jablkem, dokud nezměknou. Trvá to odhadem asi pět minut. Přidáme tymián, fazole a zalijeme vývarem i ciderem. Vaříme na mírném ohni několik minut, dokud cibule nezměkne. Vyndáme snítky tymiánu a polévku rozmixujeme na jemný krém. Dosolíme a opepříme. Na talíři zdobíme čerstvým tymiánem.

Dejte mi tip, jaký cider je podle vás nejlepší? 

Luštěniny vždycky vařím ve větším množství. Část jich zpracuji hned a zbytek většinou skončí v lednici a z následně v pomazánce. Hummus je už klasika. Přidáním syrové červené řepy, ale změníte hummus na jídlo hodné holčičího večírku - ta barva je prostě nejlepší. Růžová v celé své kráse. V kombinaci se smaragdovou barvou listů je tohle jídlo skvělým předkrmem, nebo rychlou svačinou.

V některých receptech se používá řepa předvařená, či předpečená, ale není to třeba. I syrová je úplně skvělá.

Recept:

miska vařených fazolí

střední červená řepa - oloupaná a nastrouhaná nahrubo

tři pořádné lžíce tahini

dva stroužky česneku

olivový olej

sůl a pepř dle chuti

plus řepné listy na kornoutky

Všechny suroviny rozmixujeme na jemno. Z listu vykrojíme tuhý řapík, vykrajuji jen do půlky a stočíme každý do kornoutku, který naplníme hummusem. Řapíky z řepy nevyhazujte, dají se sníst, nakrájím je na větší kousky a používám k nabíraní hummusu.

Nerostou a nerostou. Loni jsme jich rvala z lesa košíky a košíky a teď nic. Houby nejsou. A tak jsem zase jednou šáhla po těch supermarketových. Výběr tedy není nic moc. Můžu si vybrat mezi hlívou, žampionem a velkým portobello. Vybrala jsem si hlívu, kterou naleznete nejenom na pultech obchodů, při troše štěstí na ni natrefíte i v českých lesích, kde roste na stromech jako dřevokazná houba. 

Hlíva obsahuje velké množství tzv. betaglukanů, což jsou látky, které přirozeně zvyšují odolnost proti infekcím, posiluje imunitu organismu a zvyšuje tvorbu červených krvinek. O jejích příznivých účincích na zdraví naleznete na webu hotové báje. Možná i proto naleznete i v lékárně množství preparátu obsahující právě výtažek z hlívy.  

Na webu apetitonline.cz jsem se inspirovala receptem na pečenou hlívu - vyzkoušela jsem a nemá to chybu!

Na čtyři porce si připravte:

500g hlívy

menší batát

2 mrkve

4 menší brambory

4 lžíce oleje

100g másla

2 větší cibule - nakrájená na silnější kolečka

neloupané stroužky ze dvou hlaviček česneků

čerstvé bylinky: tymián a dobromysl - pořádná hrst

pepř a sůl

Troubu předehřejeme na 180 stupňů. Do pekáče naskládáme hlívu, větší kousky můžete překrojit, cibuli, celé stroužky česneku a bylinky. Osolíme a opepříme. Trochu promícháme a poklademe kousky másla. Půlku másla si necháme na šťouchanou zeleninu. Pečeme 30 minut. Občas kontrolujeme a promícháme.

Batáty, mrkev i brambory očistíme a nakrájíme na zhruba stejně velké kousky. Vaříme v osolené vodě do měkka - asi 20 minut. Vodu slijeme a k zelenině přihodíme zbytek másla, dochutíme trochu soli a pepře. Rozšťoucháme.

V jednoduchosti je síla. Fazole milují česnek a česnek zase rozmarýn. Pytlík velkých bílých máslových fazolí na mě už delší dobu pomrkával ze skříňky. Nedalo se dál odolávat a musela zakročit a rovnou ho celý zpracovala. Půl kila fazolí v sušeném stavu udělá pěkný velký hrnec vařených fazolí. 

Máslové fazole jsou plodem fazole měsíční, která se pěstuje po celém světě v mnoha kultivarech po celém světě. Stejně jako jiné luštěniny i tato fazole obsahuje velké množství bílkovin a vlákniny. Myslím, že ještě budu přidávat další a další recepty z fazolí. Pozitivní je, že fazole, hrách i čočku jíme pravidelně, naše trávení je zvyklé a již nás nenadýmá. Pokud vás ano, dejte si po fazolovém jídle  třeba fenyklový nebo mátový čaj.

Fazole si vždy před vařením musíte namočit na minimálně 8 hodin, poté vodu slijte a fazole uvařte do měkka s kouskem mořské řasy, jsou pak stravitelnější. Trvá to okolo hodinky.

Na dvě velké porce budete potřebovat:

2 hrnky již vařených fazolí

2 stroužky česneku

2 lžíce oleje + 2 lžíce másla

2 snítky čerstvého rozmarýnu

Pečivo dle vlastního výběru na tousty

Na pánvi rozpálíme olej s máslem, přihodíme fazole, česnek nakrájený na plátky a rozmarýn.  Ztlumíme plamen a  necháme opéci a prohřát fazole. Osolíme a opepříme. Obsah pánve přesuneme do misky, zvýšíme teplotu na sporáku a na pánvi si opečeme topinky.

Topinky ozdobíme trochou fazolí.