-->

Theme Layout

Boxed or Wide or Framed

Theme Translation

Display Featured Slider

Featured Slider Styles

Display Grid Slider

Grid Slider Styles

Display Trending Posts

Display Author Bio

Display Instagram Footer

Dark or Light Style

Používá technologii služby Blogger.

Počet zobrazení stránky

Prohledat tento blog

Facebook

neděle 29. listopadu 2015

Řecká čočková polévka se šalvějí



Už několik týdnů jsme na Řecké farmě a ochutnala jsem zatím tak málo řeckého jídla. Theodor - majitel The Crazy farm, jí dost nevegetariánsky. Takže večer většinou hodí na pánev, nebo gril kus masa a k tomu si dá kousek zeleniny - většinou rajče, cibuli a okurku. To celé zají kouskem chleba. Přes den ho moc jíst nevidím a tak většinu doby vařím já. Takže máme polévky, saláty a klasická jídla. Stále kolem Theodora chodím a vyzvídám, co je typické jídlo pro Řecko, řekni mi, jak vaříte tohle, máte nějakou polévku? Něco málo se dozvídám, ale nic moc. Takže jsem si sehnala pořádnou knihu o řecké kuchyni a než se přesuneme na jinou farmu, kde třeba bude možnost se od někoho naučit řeckou domácí kuchyni, budu vařit podle kuchařky. Jako první jsme si vybrala tuhle čočkovou polévku, čočku doplňuje šalvěj a chilli. 
Polévka je příjemně kořenněná a jako stvořená pro podzimní dny. Perfektně ji doplňuje balsamiko. 
Nejběžnější čočka je zde drobnozrnná hnědá čočka, kterou jsme si před vařením asi na dvě hodinky namočila do studené vody. A velká poznámka k cibuli. Řecká cibule je velká, šťavnatá a sladká, i já, která syrovou cibuli normálně nemusí ji klidně můžu jíst jako jablko. Chutí mi připomíná velké bílé cibule, které se někdy prodávají jako sladké, nebo salátové.

Na šest porcí polévky si připravte: 

2 velké cibule 
3 stroužky česneku
půl kila hnědé čočky
velké rajče - nasekané na drobno
4 listy šalvěje
2 bobkového listy
2 snítky oregána
čerstvá chilli paprička - množství dle vaší chuti
6 kuliček celého pepře
1/2  hrnku olivového oleje
1/4 čtvrt hrnku červenného vinného octa

Jednu a půl cibule nahrubo nasekáme.Zbylou půlku cibule nakrájíme na měsíčky a necháme si na dozdobené polévky. Ve velkém hrnci rozpálíme lžičku oleje, přidáme cibuli , špetku soli a na mírném ohni opékáme do sklovata. Po pár minutách přidejte nasekaný česnek. Po další minutě přidejte koření, čočku a rajče. Dolijte vodou tak, aby voda sahala asi dva centimetry nad čočku. Vařte do mírném ohni do měkka. Bude to trvat asi 30 - 50 minut v závislosti na druhu čočky a době jejího máčení. 
Z polévky vyndejte bobkový list, šalvěj, pepř i snítky oregána. Polévku dosolte a dochuťte vinným octem dle chuti.

Na talíři ozdobte bohatě olivovým olejem, balsamikem a zbylou cibulí.
QuickEdit
Nikola Mrázová
2 Comments
Share This Post :

čtvrtek 26. listopadu 2015

Lodní deník: Makedonie - země hor, tabáku a zelí




Makedonii jsme jen rychle projeli, jen jednou jsme přespali v malinké vesničce blízko města Prilep. Zaparkovali jsme v noci rovnou na náměstíčku a ráno vzbudili docela povyk. Tradičně jako první zaujme Teodor se svými blonďatými vlasy, jako druhá atrakce je pak Elfina, která většinou prožene nějakou kočku a jako třetí je Molina, která se rozhodne vykonat svou potřebu rovnou uprostřed návsi a já pak jdu se sáčkem za ní a uklízím. Mám pocit, že to místní šokuje vždy asi nejvíc. Oproti Srbsku mám v Makedonii mnohem lepší pocit, sice nedokážu popsat proč, ale cítím se lépe. 
Projíždíme horami, pomalu stoupáme do kopců a kolem nás se vinou broskvové sady a vinice, které díky podzimu úplně žhnou oranžovo-rudými listy. Silnice jsou plné malých kapliček, v některých hoří svíce a skoro ze všech kouká nějaká ta pravoslavná ikona. U pramenu nabíráme vodu a z hor pomalu sjíždíme směrem na město Prilep. Kopce střídají pole zelí a tabáku. Na každém domě visí girlandy usušených tabákových listů, kolem domů jsou postaveny jednoduché dřevěné konstrukce pokryté do půlky igelitem, tak aby na tabák nepršelo, ale krásně pod ním profukovalo. Zastavili jsme u jednoho menšího zemědělce a bavíme se s ním o sušení tabáku. Říkal, že takto suší tabák asi 15-20 dní a že ten jeho bude už brzo hotov. Přivoněla jsem si a čekala jsem těžkou vůni domácího tabáku, ale překvapila mě jeho svěží skoro květinová vůně.


Makedonie je pro nás poměrně levná země. Nakoupili jsme zásobu skvělých kaškavalů - tři sta gramů sýra za něco okolo padesáti našich korun. Míříme stále víc a víc na jih. 
Často u silnice míjíme cedule s nápisy jak anglickými, tak makedonskými hlásajícími: Do not waste our future! Ale stejně jako na celém Balkánu jsou odpočívadla u silnic plná odpadků. Doufejme, že snad brzo Makedonci začnou trochu lépe nakládat s plasty. Makedonie je opravdu nádherná horská země a zaslouží si to.

V posledním městě před hranicemi se cítíme opravdu cizokrajně. Řidiči jezdí tak nějak organicky, v tom všem mumraji pobíhají chodci a psi. Jako by toho nebylo dost ve městě projíždí ještě pojízdné pily - takový minitraktor s cirkulárkou vepředu, řízený malými cikánskými kluky, kteří hlasitě pokřikují po kolemjdoucích. Motory klokotají a kouří.
Tádík má řízení pevně v ruce, míjíme stojící blikající auta jen o pár centimetrů na každé straně. Já jako vždy jsem lehce nervózní a vykřikuji: Pozor! Ten přechází! Ten bavorák zastavuje! To bílý odbočuje! Díra na silnici, bacha kolo! Pila zleva! Pes! To neprojedeme! Divím se, že Tádíkovi, ze mě ještě nehráblo. Já bych teda vedle sebe řídit nemohla.
QuickEdit
Nikola Mrázová
0 Comments
Share This Post :

sobota 14. listopadu 2015

Překvapivá pórková pomazánka




Miluji pórek, jak vařený jen tak s máslem, tak třeba v polévkách, nebo jen tak zasyrova rychle kvašený v pickles. Tahle pórková pomazánka mi nejvíce připomíná strukturou asi klasickou paštiku. Chutí překvapí a tak nějak člověka donutí zapřemýšlet, z čeho ta pomazánka vlastně je. Po prozrazení hlavní ingredience nastává aha-moment, když okamžitě člověk pórek pozná. Doporučuji vybrat spíše sušší víno, použila jsem vlašský ryzlink a bylo to skvělé. 
Pórek je třeba dobře umýt a nakrájet na drobno a po té pomalu a dlouho dusit. Jen tak změkne a nezůstanou z něj v pomazánce vlákna. Recept na tuto pórkovou paštiku pochází z kuchařky Crossroads podle stejnojmenné vegan restaurace v Los Angeles.

Na menší misku pomazánky si připravte:
2 velké pórky - použijte jen bílé a světle zelené části 
125g másla
1 dcl suchého vína
1 dcl vývaru vývaru
sůl a pepř
Pórek dobře omyjeme a nakrájíme nadrobno. V hrnci přivedeme k varu pórek, víno, máslo a trochu vývaru. Ztlumíme na minimum a necháme asi 45 minut probublávat, dokud není pórek úplně měkký. Trochu osolíme a opepříme. Pórek přecedíme, vývar s vínem a máslem si odložíme stranou. Pórek rozmixujeme na jemnou pomazánku, pokud je třeba můžeme naředit pomazánkou trochou vývaru s vínem. Zbytek tekutiny si můžeme uschovat do ledničky a použít třeba do polévky. Pomazánka je skvělá se slanými sušenkami, nebo toustem. 

QuickEdit
Nikola Mrázová
0 Comments
Share This Post :

pátek 13. listopadu 2015

Lodní deník: Poprvé v Srbsku




Nevím, kde jsem ještě před odjezdem viděla titulek Srbsko je nové Rumunsko, ale musím říci, že nemám úplně pocit, že to platí. Rumunsko mi přijde celé mnohem přátelštější. Srbsko jsme projížděli celkem dva dny s malým zdržením u Veliké Plané. Zastavilli jsme na dálnici, dotankovali plnou nádrž a protože už bylo docela pozdě, rozhodli jsme se, že přespíme. Po hodině na místě nám přestal fungovat bufík - topení na naftu. Zatopili jsme tedy plynem a říkali si, že ta nafta asi nebude tak kvalitní, nebo je nějaká jiná chyba, která se vyřeší ráno zrestartováním topení. 
Ráno jsme poctivě vše sbalili, Tadík otočil klíčkem, motor naskočil, tak na pět sekund, pak jen zachrochtal a nic. 
První, co nás napadlo, bylo to, že jsme natankovali benzín namísto nafty, tak Tádík běžel na pumpu a ukazoval jim doklad, kde samozřejmě bylo diesel a oni nám potvrdili, že jsme museli čerpat naftu, pokud je to na účtence. 
Z pumpy s Tádíkem přišel i moc milý pán, který mluvil jak anglicky a německy. Vysvětli nám, že nafta je kvalitní, ale my máme moc staré auto a v našem motoru se sráží voda a že už to nepojede, že nám zavolá odtah a zajistí servis. Koukli jsme na sebe s Tadeášem a bylo nám to jasný, že naše auto má motor naprosto v pořádku a že tady je zádrhel někde jinde.  Tak zavoláme policii, navrhla jsem. Po výrazu toho milého pána mi bylo jasné, že jsme uhodili hřebíček na hlavičku. Jen jsem se v duchu modlila, aby srbská policie nám nedoporučila toho pána jako opraváře. 
Přijeli dva, malej starej a velkej mladej. Samozřejmě nemluvili jinak než srbsky, což naštěstí je docela čestíně podobný. Dobrý ukazatel toho všeho bylo to, že náš pán zmizel jak pára nad hrnce. Otázkou teď bylo, co máme s autem. Indicie jasně vedli k nádrži s palivem. Nevím, proč nás to napadlo, ale věděli jsme, že v nádrži je voda. A taky tam byla. Někdo nám přilil trochu vody do nádrže. Nafta je lehčí než voda a tak nahoře v nádrži byla vidět nafta, ale do motoru se už dostala voda. Trochu vody jsme našli i na palivovém filtru. Policajti nám zavolali odtah a opraváře. Nezbylo nám než doufat v jeho poctivost. Přijel Stojče se stařičkou zástavou a už jsme jeli. U něj doma spolu s Tádíkem vyčerpali všechnu naftu jak z nádrže, tak z filtrů i motoru. V nádrži bylo asi dva litry vody - jak málo stačí.
Mezitím jsem byla v rámci udržení sociálních vazeb popíjela rakiji, která měla asi sedmdesát procent. Nad sklenkou rakije jsem si poslechla o Kosovu, o albáncích, o americké demokracii a o celém zbytku rodiny. O tom, že mafie v Srbsku je malá a že v Bulharsku, to je teprve mafie. Malé faux pas nastalo, když jsme začala prohlašovat, jak je tady v Bosně krásně, ale taktně to všichni Srbové přešli. 
Celkem nás tato zkušenost stála 70 éček. 







QuickEdit
Nikola Mrázová
2 Comments
Share This Post :

Follow @SunriseSunsetBlog