Takhle člověk začne vybírat, co by mohl udělat mamince k narozeninám a skončí to takovouto pistáciovou anabází. Nebojte chuť odpovídá úsilí.

Gattopardo znamená v italštině leopard,a je to také proslavená kniha a film o životě na Sicílii okolo roku 1880. Touto knihou je tento dort inspirovaný. Dort sám o sobě se skládá z několika vrstev - pistáciových pusinek, pistáciovým žloutkovým krémem, ricottovým krémem a horní vrstvou složenou z bílé čokolády. Příště tuto horní vrstvu vynechám, na mne byla poměrně dost sladká. Na dort si vyhraďte dostatek času. Mne to zabralo cca několik hodin. Při sestavování dortu je vhodné několik hodin počkat a nechat jednotlivé krémy dobře ztuhnout. 

Remuláda je studená omáčka, jejíž hlavní součástí je majonéza. Celerovou remuládu jsem objevila někdy v roce 2010 či 2011 v Apetitu. A od té doby jsem ji "adoptovala" a  s menšími úpravami za stálici kuchyně. Zkoušela jsem celer nastrouhat najemno, na hrubo, nakrájet julienne, či nahrubo. Musím říci, že ač julienne jsou nejpracnější, jsou zároveň i nejlepší.

Musím se přiznat, že si remuládu dělám z půlky celeru, což je tak přesně na velkou večeři pro dva, proto, čím více lidí chcete pohostit, tím více celeru i ostatních surovin použijte.

Na velkou mísu remulády potřebujeme:

půlka celeru - oloupaného, nakrájeného na julienne (nudličky o tlouštce cca sirky)

šťáva z půlky citronu

100 ml majonézy

2 kyselé okurky nakrájené nadrobno

2 žloutky

lžičku hořčice

sůl a pepř dle chuti

vlašské ořechy na ozdobu

Nakrájený celer pokapeme citronovou šťávou, aby nezhnědl. Žloutek smícháme s majonézou, a hořčicí, dobře promícháme s celerem a nadrobno nakrájenými okurkami.

Podle chuti můžeme ještě dosolit či dopepřit.

Na chléb dáme remuládu a ozdobíme vlašskými ořechy.

Někdy přidávám do remulády i čerstvé bylinky.

Dnes jsem ze záhonu vyzvedla poslední celer. Celer je skvělý, jediné co mne na něm rozčiluje je to jeho loupání, kdy se snažíte zachovat, co nejvíce celeru a přitom z něj dostat všechen písek. Mám pocit, že vždycky mám strašně odpadu. Často z něj dělám jednoduchou pomazánku, nebo ho nakrájím na hranolky, ty promíchám s kari kořením a trochou oleje a pak je upeču na plechu v troubě. Celer totiž dokáže skvěle nahradit brambory, zkuste z něj udělat “bramborovou” kaši. Doporučuji vyzkoušet všem odpůrcům celeru, myslím že by je to mohlo konvertovat zpět na celerovíru:o).

Dnes jsem ale zkusila celer jinak. Jako krémovou polévku s hruškami. Barva nic moc, ale chuť moc dobrá.  

Na polévku si připravte:

1 střední celer - očištěný a nakrájený na kostky

2 hrušky - nakrájené kostky

1 pórek - bílou část, dobře omytou a nakrájenou na kolečka

70g kešu ořechů

lžíci oleje 

litr zeleninového vývaru

pepř a sůl

čtvrt lžičky nastrouhaného muškátového oříšku

1-2 lžíce agáve sirupu

Na oleji necháme zesklovatět pórek, přidáme celer, hrušky a kešu, zalijeme vývarem a necháme na mírném ohni probublávat dokud celer nezměkne - trvalo to asi 20 minut. Ponorným mixérem rozmixujeme na jemný krém a dochutíme muškátovým oříškem, agáve sirupem, solí a pepřem. Na talíři dozdobíme pár kešu ořechy a trochou čerstvě mletého pepře.

Poprvé jsem o dýňovém másle četla u Lenky Požárové, poté na idnes.cz a naposledy u Kačky Žvýkačky a protože nadúroda dýní přímo volá po nových receptech, prošla jsem pár receptů na webu a dala dohromady tuhle variantu s jablky a kokosem. Taková moc dobrá zase trochu jiná marmeláda.

Suroviny uvádím od oka, protože čistě na vaší chuti, jak si máslo doladíte cukrem a kořením.

Výchozí suroviny jsou:

půlka dýně hokkaido

3 menší jablka nakrájená na kostky

2 lžíce kokosového oleje

půl hrnku kokosu

půl lžičky drceného hřebíčku

lžička zázvoru

lžička skořice

čtvrt lžičky nastrouhaného muškátového oříšku

hnědý cukr či med - použila jsem asi 4 lžíce

Dýni omyjeme, rozkrojíme a vydlabeme. Půlku dýně dáme péci do trouby (200 stupňů cca 40 minut), až je dýně měkká, necháme vychladnout a dužinu vydlabeme. Na kokosovém oleji opečeme jablka spolu s dýňovou dužinou. V případě potřeby podlejeme trochou vody a dusíme cca 10 minut. Poté nemilosrdně vše rozmixujeme ponorným mixérem a přidáme trochu cukru spolu s kořením dle chuti. Vaříme do zhoustnutí, poté přidáme kokos a eventuálně ještě dochutíme cukrem.

necháme vychladnout. Uchováváme v ledničce, trvanlivost by měla být cca týden, jistojistě vám mohu potvrdit dva dny:o). 

Říjnová výzva daring bakers měla název Savory pot pie, jednoduše přeloženo jako slaný koláč z hrnce. namísto jednoho hrnce jsem použila formu na muffiny a upekla několik malých koláčků. Těsto jsem použila stejné jako v základním receptu a náplň, která kombinovala kuřecí maso, zeleninu a omáčku nahradila mojí oblíbenou podzimní kombinací řepa - tymián - kozí sýr.

Na těsto (které je mimochodem skvělé) si připravíme:

490g hladké mouky

lžíci hnědého cukru

1,5 lžičky soli

285g vychlazeného másla

240 ml co nejstudenější vody

V míse promícháme mouku, cukr a sůl. Ke směsi nastrouháme studené máslo a promícháme. Nemícháme nijak důkladně, aby nám máslo neroztálo. Přidáme hrnek ledové vody a vytvoříme z těsta kouli, kterou dáme odležet alespoň na hodinu do ledničky.

Na náplň si připravíme:

4 menší oloupané a nahrubo nastrouhané řepy

2 cibule nakrájené nadrobno

lžíci oleje

tymián

kozí sýr

sůl a pepř dle chuti

Na pánvi opečeme cibuli, přidáme k ní řepu a lehce podusíme. Dle chuti dochutíme tymiánem, solí a pepřem.

Troubu předehřejeme na 180 stupňů. Do formy na muffiny vložíme papírové košíčky. Z těsta vyválíme asi půlcentimetru širokou placku, vykrájíme kusy těsta, velké tak aby vyplnili vždy důlek na muffin a okolo nám zbylo dost těsta ještě na přikrytí celé náplně. Jednotlivé muffiny plníme směsí červené řepy, na ní dáme kus sýra a překryjeme těstem jako pokličkou. Pečeme v předehřáté troubě asi 30 - 40 minut. 

Klasická kořeněná dýňová polévka, to je prostě podzimní klasika. Vždy ji dělám hodně krémovou a kořeněnou. Ta její krásná barva to je lék na podzimní deprese. Dokonce zde nepoužívám vývar k vaření zeleniny, ale jen vodu. Přijde mi, že chuť jednotlivých surovin v polévce je natolik výrazná, že voda úplně stačí. Používám dýně hokkaido ze zahrady, ale můžete zkusit i z jiných druhů dýní.

Na čtyři porce polévky si připravte:

1 cibuli nakrájenou nadrobno

1 střední dýni - omytou, nakrájenou na menší kostky

půl hrnku červené čočky

2 lžíce oleje

čerstvý zázvor o velikosti cca 3 cm

1 - 3 lžíce směsi kari madras (dle vaší chuti)

lžičku hnědého cukru

špetku skořice

sůl a pepř

na ozdobu:

opražená dýňová semínka

smetanu, či bílý jogurt

dýňový olej 

Na oleji orestujte nadrobno nakrájenou cibuli spolu s nakrájenou dýní. Pochvilce přidejte nadrobno nasekaný zázvor, kari, cukr a skořici. Až se rozvoní koření po celé kuchyni, přidejte červenou čočku a tolik vody, aby byla cca 2 cm nad dýní. Přiklopte hrnec pokličkou a nechte celé cca 15 - 20 minut pomalu vařit. V průběhu vaření polévku kontrolujte a v případě potřeby přidejte ještě vodu.

Když čočka změkne rozmixujte polévku ponorným mixérem. Ochutnejte te a dosolte a dopepřete dle chuti. Hotovou polévku dozdobte dýňovým olejem, nebo smetanou, či praženými dýňovými semínky.

Jak připravujete dýňovou polévku Vy?

Podzim je tady, zahrada je barevná, vařím z dýně, řepy, mrkve, celeru... Včera mne zaskočilo jedno pozvání na večeři, moje maminka pozvala na večeři tři Francouze a svěřila mi úkol něco uvařit. Bylo by fajn, kdyby v té větě nefigurovalo slovo dneska. Dle mých dosavadních zkušeností s tímto národem, vím bezpečně dvě věci. Vegetariánské jídlo je pro ně jídlo napůl, kterému chybí ta lepší půlka a druhou věcí bylo to, že musím udělat něco podzimního, ale ne nic těžkého. A taky bylo jisté, že na to mám dvě hodiny a že se nebudu pokoušet vymyslet nic francouzského:o). Ze zahrady jsem popadla dýni, cibuli, česnek a hodně tymiánu a mateřídoušky. Prvním chodem byla klasická dýňová polévka s dýňovým olejem, druhým chodem risotto z červené řepy s přírodně upravenou kotletou (pro jistotu byly ještě přichystány brambory s cibulkou), kdyby se řepy báli a jako dezert jsem narychlo udělala koláč s ricottou a hrozny. Volnou inspirací pro tento koláč mi byl koláč ze zákaznického časopisu rakouské Billy.

Koláč s ricottou a hrozny

1 balení lískového těsta

větší hrozen růžového vína

400 g ricotty

2 vejce

4 lžíce cukru

2 lžíce medu

několik snítek čerstvého tymiánu

Troubu předehřejte na 200 stupňů. Těsto vyválíme  do tloušťky asi 7 mm do tvaru koláče, jeho kraje cca centimetr přehneme dovnitř koláče, čímž vytvoříme okraj koláče. Okraj pevně přitiskněte a dno koláče propíchejte vidličkou. Celý koláč dejte na deset minut do trouby.

Ricottu prošlehejte s cukrem, většinou lístků z tymiánu a medem. Vejce prošlehejte a až na malé množství, které si nechte strannou na potření okraje koláče, je vmíchejte do ricottové směsi. Hrozny rozpulte a vyndejte semínka. 

Koláč potřete částí ricotty a na ni rozložte jednotlivé hrozny, které pokryjete další vrstvou ricottové směsi. Okraje koláče pomažte rozšlehaným vejcem. Koláč pečeme při 200 stupních dalších 40-45 minut, dokud okraje spolu s ricottou nezezlátnou. 

Koláč nechte vychladnout, ozdobte čerstvými hrozny a tymiánem. Ideální je si ho připravit alespoň 4 hodiny předem.

Jednoduché a krásné podzimní jídlo, nebo spíše příloha. Recept pochází z francouzského horského regionu Dauphiné. Snažila jsem se najít nějaký opravdu původní recept, jak na ně, to se mi nepovedlo, protože informace z různých zdrojů (i z poměrně důvěryhodných zdrojů) se poměrně hodně lišily. Proto jsem se přiklonila k této nejjednodušší a nejčistší verzi.Tak aby ty skvělé nové brambory ze zahrady vynikly, co nejlépe. Pekla jsme je v klasické rozevírací formě na dort A servírovala jako krásný bramborový dort. Formu nezapomeňte obalit zvenku alobalem, v případě, že netěsní dokonale, by se Vám mohlo stát, že v průběhu pečení šlehačka vyteče na dno trouby. A co si budeme vyprávět, tyhle formy většinou netěsní úplně dokonale.

• 2 stroužky česneku si nasekejte nadrobno a přidávejte ho mezi jednotlivé vrstvy brambor
• povrch brambor zasypejte nějakým výrazným sýrem třeba Comté nebo Gruyére
• ke smetaně přidejte trochu nastrouhaného muškátového oříšku
• 50 ml smetany nahraďte bílým vínem, nebo vývarem

Dýním se u mně na zahradě daří a tak je jasné, že dýňové risotto je jedním ze stálic mojí podzimní kuchyně. Musím se přiznat, že si výrobu risotta nijak nekomplikuji a při malých obměnách používám stále stejný recept skládající se z kulatozrnné rýže, sklenky vína, horkého vývaru, příslušné zeleniny/bylinek, másla a dobrého sýra. U dýňového risotta to není jinak.

Na dvě porce dýňového risotta si připravte následující:

1 cibuli - nakrájenou nadrobné kostičky

půlku dýně - nakrájenou na cca 2 cm kostky

120 g arborio rýže

litr zeleninového vývaru

sklenku dobrého vína

trochu čerstvé dobromysli

olivový olej 

lžíce másla

4 lžíce parmazánu

pepř a sůl

  

Cibuli spolu s dýní krátce orestujeme na troše olivového oleje. Přidáme rýži a zalijeme sklenkou vína, kterou za průběžného míchání necháme odpařit. Pak postupně přidáváme jednu sběračku vývaru, necháme odpařit a poté přidáme až další, dokud rýže není hotova. Risotto odstavíme z plotny, přidáme máslo, parmazán, sůl a pepř a zamícháme. Přikryjeme pokličkou a necháme ještě tři minuty odpočinout. 

Podáváme s sypané parmazánem a čerstvou dobromyslí.

Někdy úplně moc nerozumím tomu, proč jsou nejlevnější vždy ty nejlepší banány. Tím nejlepším myslím takové už lehce přezrálé sladké banány, které už jsou vyčleněny v regále sleva. Kdežto jejich zelení, nezralí bráchové si lebedí na čestném a prominetním místě za plnou nákupní cenu. Nemělo by to být náhodou naopak?

Nezralé banány jsou složeny převážně ze škrobu, který se právě až zráním přeměňuje na jednoduché cukry. Tento škrob nedokáže lidské tělo dobře strávit. 

V banánech naleznete velké množství draslíku, hořčíku, železa a vitamíny skupiny B - zejména B6. Banány obsahují i malé množství tryptofanu, které naše tělo zpracovává na serotonin, který navozuje pocit spokojenosti a štěstí.  Proto šťastný banánový chléb.

Výchozí recept, který jsem si přizpůsobila jsem našla na webu BBC Good Food.

250g celozrnné špaldové mouky

1 a 1/2 lžičky prášku do pečiva

1 lžička jedlé sody

špetka soli

4 přezrálé banány

130g jablečného pyré

120g  měkkého másla

100 g agáve sirupu

1 vejce

1 lžička vanilkového extraktu

hrst madlí, či jiných ořechů dle vaší chuti

Troubu předehřejme na 180 stupňů. Formu na chléb vyložíme papírem na pečení. Mouku smícháme s práškem do pečiva, jedlou sodou a špetkou soli. Banány rozmačkáme na jemnou kaši a smícháme s vejcem, vanilkovým extraktem, jablečným pyré, agáve sirupem a máslem. Do banánové směsi přimícháme mouku a ořechy.

Pečeme cca 1 hodinu a 10 minut. Tak aby špejle, kterou zapíchneme do těsta, byla po jejím vytažení suchá. Už zhruba od 40 minut v troubě povrch vypadá upečeně, ale je třeba dodržet celou dobu pečení, tak aby se chléb propekl dostatečně i uvnitř. 

Pár fotek ze zahrady v říjnu.

Risotto s červenou řepou, není nic červenějšího. Rychlé, skvělé a jednoduché. Kozí sýr nevynechávejte, bez něj to prostě není ono. A navíc toho sýra stačí opravdu malý kousek na každou porci, klidně použijte nějaký čerstvý kozí sýr. Není třeba hned začít shánět caprino (sýr typu pecorino, ale z kozího mléka). Mateřídoušku naopak bez rozpaků nahraďte čerstvým tymiánem. Vařila jsem od oka a nevážila přesně použité suroviny (zejména rýži/vývar), tak při vaření použijte klasický selský rozum:o).

Na dvě porce si připravte:

2 lžíce másla

1 lžíce olivového oleje

1 střední cibuli nakrájenou nadrobno

1 střední pevnou řepu nakrájenou na drobné kostičky

2-3 hrstky kulatozrnné rýže (používám arborio)

cca 300 - 500 ml zeleninového vývaru

50g kozího sýra

několik snítek čerstvé mateřídoušky

Olej rozehřejeme v hlubokém hrnci a na něm několik minut opékáme řepu a cibuli. Mezitím přivedeme k varu zeleninový vývar. Kzelenině přidáme rýži a zalijeme sběračkou zeleninového vývaru a za průběžného míchání necháme absorbovat. Přidáváme vždy menší množství vývaru, dokud rýže není uvařená na skus (cca 20-25 minut), rýže by měla veškerou tekutinu absorbovat. Do rýže přidáme máslo, čerstvě mletý pepř a sůl dle chuti, dobře promícháme, risotto přikryjeme pokličkou a necháme tři minuty odpočinout. Podáváme s měkkým kozím sýrem a čerstvou mateřídouškou.

Červená řepa je skvělá, a jestli jste jiného mínění, rozhodně vyzkoušejte tuhle verzi vegetariánských burgerů. Myslím, že pak získáte stejný názor jako já. Burgery jsem pekla na pánvi i pod grilem v troubě, z trouby mi chutnali o něco málo více - byly takové šťavnatější. Z pánve zase propečenější. Tak  si finální způsob úpravy vyberte dle svých preferencí a možností.

Foto bylo pořízeno narychlo telefonem, takže foto je takové nic moc. V nejbližší době budu dělat určitě doma, tak foto vylepším.

Na deset burgerů si připravte:

inspirováno receptem z blogu green kitchen stories

2 červené řepy, oloupané a nastrouhané na jemno, asi pětinu jsem vzala na hrubém struhadle

200g balkánského sýra / fety nahrubo rozmačkané

3/4 hrnku jemných ovesných vloček

2 vejce

čerstvě mletý pepř a sůl dle chuti

čerstvý tymián

Smícháme všechny suroviny, přičemž sýr si necháme nakonec, aby v burgeru tvořil malé slané kousky a necháme odležet asi 30 minut, aby ovesné vločky absorbovaly všechnu šťávu z řepy a těsto se tím zahustilo. 

Jednotlivé burgery opečeme na pánvi, vždy delší dobu počkáme, než celé těsto ztuhne a celý burger se tím zpevní a pak teprve obracíme. Nebo je upečeme v troubě pod grilem (200 stupňů) - z každé strany asi 15 minut.

Servírujeme se zeleninou a dalšími ingrediencemi dle vlastního výběru. Nebo jen tak s brambory, či bramborovou kaší. Mně moc chutnali s tmavou pohankovou bagetou a spoustou rukoly.

Červená řepa taková popelka našich kuchyní. Přitom by to měla být spíš taková rudá a vášnivá Carmen. Nevím, jestli je to tím, že většině z nás řepu zošklivili hned ve školce, či ve školní jídelně, ale pro mne je červená řepa už několik let jasná  hvězdou kuchyně. Navíc kilo řepy rozhodně váš rodinný rozpočet nezruinuje.

Červená čepa má skvělý dopad na lidské zdraví. Obsahuje v hojném množství betain, který brání rozvoji kornatění tepen a podporuje činnost jater. Barvivo červené řepy rozšiřuje věnčité tepny a zpevňuje stěnu vlásečnic. Z jejích přímo léčivých účinků jmenujme též účinky močopudné, vylučuje sůl z těla, povzbuzuje činnost žaludku a tvorbu žluči. Při ateroskleróze se doporučuje léčivá kúra: syrová šťáva z červené řepy v dávce 50-100 ml denně po dobu alespoň deseti dní. Podporuje růst buněk a opravuje jejich jádra. Aktivuje tvorbu červených krvinek, a tím zásobování buněk kyslíkem. Vyvolává optimističtější náladu. Zbavuje střeva jedovatých látek, odstraňuje zácpu. Dodává pružnost a lesk pleti, vlasům a nehtům. Neutralizuje a zároveň odstraňuje jedovaté látky,zvláště v mozku.(zdroj: wiki).

Zkuste pít hrnek čerstvé šťávy z řepy a budou se s Vámi dít zázraky:o). 

Quiche z řepy, fetou a karamelizovanou cibulí

inspirováno receptem z blogu my sprouted kitchen

Na koláč si nejprve připravíme křehké těsto:

Na náplň budeme potřebovat:

2 cibule

1 lžíci hnědého cukru

1 lžíci medu

1 lžičku soli

50 g másla

2 červené řepy

200 g balkánského sýra

čerstvý tymián

2 vejce

100 ml smetany

Karamelizovanou cibuli připravíme úplně jednoduše. Na másle necháme zesklovatět cibuli nakrájenou na tenké kroužky. Poté přidáme cukr, sůl a med a ještě 3 - 4 minuty opékáme do zlatova.

Řepu oloupeme, nastrouháme nahrubo a smícháme s kousky balkánského sýra.

  

Na vychladlý korpus naneseme řepu s balkánským sýrem, na ní dáme karamelizovanou cibuli, a zalijeme směsí vajec a smetany.

Máte rádi řepu? Vyzkoušejte také pečenou řepu, nebo pralinky z červené řepy, nebo tažín s červenou řepou.

Na tomhle koláči je nejtěžší vydržet s jeho konzumací až do druhého dne. Protože až jeho rozležením teprve vynikne jeho skvělá chuť. Švestek máme na zahradě tak akorát na pár podzimních koláčů. Recept na tento vychází z receptu na Caramelised custard cream apple pie z webu BBC Good food, nicméně jsem ho lehce upravila dle mé chuti. Pro tento koláč se spíše hodí forma s vyššími okraji. 

Na jeden koláč si připravte:

Na těsto:

200 g hladké mouky

120 g másla

60 g cukru

5 žloutků

250 ml smetany ke šlehání

140 g cukru

velký panák dobré slivovice

miska švestek

Ztuhlé máslo nakrájíme na kousky, přidáme do mísy k mouce, co nejrychleji zpracujeme na drobenku, ke které přimícháme cukr. Do směsi vmícháme 1 žloutek. Z těsta uděláme kouli a dáme do lednice - minimálně na hodinu. 

Troubu předehřejeme na 200 stupňů. Z těsta vyválíme tenkou placku, kterou vyložíme vymazanou koláčovou formu (dno i okraje). Válení tohoto těsta není zrovna jednoduché - proto si plochu (i váleček) dobře pomoučněte. Válet těsto můžete i po částech, které pak jednoduše spojíte přitlačením k sobě. Vyskládat formu je takové malé puzzle. Dno propícháme vidličkou, na něj položíme papír na pečení a vysypeme fazolemi (či rýží), čímž těsto zatížíme. Mám na tento ůkol vyčleněno jedno balení fazolí, které vždy nechám zchladnout a znova je uschovám pro další pečení, dokonce se dají sehnat i keramické fazole speciálně pro tento ůčel. Pečeme asi 15 minut. Poté vyndáme fazole i papír na pečení a pečeme dalších 5 minut, až těsto zezlátne, vyndáme z trouby a necháme zchladnout.

Švestky vypeckujeme a nakrájíme na půlky. Cukr nasypeme do pánve a necháme zkaramelizovat. Do karamelu nasypeme švestky a dobře je v karamelu obalíme, přidáme panáka slivovice a necháme odpařit. Díky švestkám  a slivovici vznikne v pánvi karamelovošvestková omáčka. Švestky vyndáme a pomocí cedníku přecedíme všechnu šťávu zpět do pánve, kterou již nevracíme na sporák, jen do horké karamelové šťávy dobře vmícháme všechnu smetanu.  

Žloutky vyšleháme do pěny a postupně do nich zašleháme ochucenou smetanu. Na předpečené těsto koláče dáme švestky a zalijeme je krémem ze žloutků a smetany. Pečeme na 160 stupňů až povrch koláče ůplně zezlátne - cca 40 minut. Upečený koláč necháme vychladnout a uložíme alespoň na 24 hodin do ledničky. Tento krok je třeba dodržet, protože koláč ztuhne a lépe vypadá a také, což je mnohem důležitější... mnohem lépe chutná.

Chačapuri zní jako nějaké zaklínadlo. To by bylo říci chačapuri a nádobí by se umylo samo. Bohužel to nefunguje - zkoušela jsem to. Na chačapuri jsem narazila už před nějakou dobou na blogu pana Cuketky. Teprve teď se vyskytla skvělá příležitost, můj brácha se vrátil z dlouhé cesty kolem Černého moře a tak jsem mu chtěla udělat radost a upéct tuhle gruzínskou specialitu. Ve své podstatě se vždy jedná o plněnou placku. Nejčastěji se plní sýrem, někdy se k sýru přidávají i brambory. 

 Na dvě velké placky si připravte:

 500 g hladké mouky 

125 ml vlažného mléka

 4 vejce 

 60 g másla (a trouchu ještě na potření)

 5g instantního droždí (půl sáčku)

 lžičku soli 

300 g balkánského sýra

 1 mozzarellu 

Ve velké míse smícháme mouku se solí a kvasnicemi. Do mouky uděláme důlek a do něj vlejeme vlažné mléko, do kterého vidličkou vešleháme trochu mouky a necháme v teple chvilku nakynout až se objeví na povrchu těsta bublinky. 

Do těsta přidáme 3 vejce, rozehřáté máslo a dobře promícháme. Těsto vyklopíme na pomoučněný vál a hněteme alespoň 10 minut, dokud není těsto krásně hladké a pružné. Pokud se Vám těsto bude hodně lepit přidejte trochu mouky. Do mísy nalejte lžíci oleje, z těsta udělejte kouli a pořádně ji v oleji vymáchejte, poté mísu přikryjte a těsto nechte asi hodinu vykynout. 

Troubu předehřejte na 250 stupňů. Sýr nakrájte nadrobno. Žloutek smícháme s trochou mléka.Těsto si rozdělte na dvě části. Plněnou placku vytvoříte tak, že uděláte z těsta placku, do jejíž středu dáte polovinu sýrové náplně. Okraje poté vytáhnete a spojíte nad sýrem. Teď už placku jen přenesete na plech vyložený pečícím papírem, spojem dolů. Na plechu začnete placku pomocí prstů tvarovat v co nejtenčí. Musíte dávat pozor, aby nikde nepraskla a aby byla všude stejně tlustá (respektive tenká). 

Povrch placky potřeme žloutkem s mlékem. Pečeme dozlatova v rozpálené troubě cca deset minut. Po vyndání chačapuri ještě potřeme kouskem másla a ideálně ji na pět minut ještě přiklopíme velkou poklicí, nebo hlubokým plechem.

Dýňový koláč je skvělým podzimním antidepresivem už jen pro svou skvělou sytou barvu. Nebojte se experimentovat a chuť dýňové náplně vylepšit o to, co máte rádi. Co takhle dýně a pomeranč se zázvorem...hmmm.

Základem tohoto koláče je klasické křehké těsto.

Na těsto koláč si připravte:

170 g hladké mouky

140 g másla

špetku soli

2-3 lžíce studené vody

Na náplň:

půlku dýně hokkaido (cca 700g)

150 g bílé čokolády

250g tvarohu

1 vejce

 lžička skořice

půl lžičky zázvoru

50 - 100 g hnědého cukru

Máslo nastrouháme, či nakrájíme na kostky smícháme s moukou se solí a vytvoříme drobenku, do které přidáme vodu (čím méně, tím lépe). Pracujeme, co nejrychleji, aby nám máslo netálo. Z těsta uděláme kouli, kterou dáme na minimálně hodinu do lednice.

Dýni omyjeme, vydlabeme semena a rozkrájíme na kusy, které dáme upéct do trouby na 200 stupňů asi 20 minut.

Troubu předehřejeme na 180 stupňů. Těsto vyválíme na šířku asi půl centimetru, vyložíme s ním koláčovou formu a vidličkou propícháme dno, aby se nám těsto nenafukovalo a nekroutilo. Na těsto položíme papír na pečení, který zatížíme lustěninami (po upečení je již nejíme, naopak už do jejich úplného rozpadu používáme na zatížení křehkého těsta). Dáme do vyhřáté trouby a pečeme asi 15 minut. Poté odstraníme luštěniny, papír na pečení a naplníme krémem.

Krém připravíme rozmixováním pečené dýně, tvarohu, rozpuštěné bílé čokolády, vejce, koření a cukru. Cukr přidáváme postupně a průběžně krém ochutnáváme, tak aby náplň byla sladká tak akorát dle vaší chuti. Pečeme asi 30 minut v předehřáté troubě. Před podáváním necháme úplně vychladnout.

Pokud chcete vyrábět domácí těstoviny, je třeba znát zaklínadlo 100 g mouky - 1 vejce - špetka soli a také mít pořádné svaly (pokud tedy nemáte strojek na těstoviny). Tortelliny mi svým tvarem nejvíce připomínají prstýnky. O původu tvaru těstovin jsem našla na wikipedii toto:...Původ těstovin tortellini není zcela jasný, ačkoli o něm existuje několik pověstí. Jedna z nejznámějších říká, že byl tento pokrm vytvořen v Castelfranco Emilia (provincie Modena).Vypráví, jak se Lucrezia Borgia během dlouhé cesty ubytovala v hostinci v jednom městečku. Hostinský byl natolik unešen Lucreziinou krásou, že neodolal, přikradl se v noci k jejímu pokoji a nahlédl dovnitř klíčovou dírkou. Ložnice ale byla osvětlena jen pár svíčkami, a tak zahlédl pouze Lucreziin pupík. Tento docela nevinný výjev jej ovšem natolik inspiroval, že ještě té noci vytvořil první tortellini. 

Těsto na těstoviny je univerzální - jaký druh z nich připravíte již je na vás.

Na dvě velké porce tortellin s houbami si připravte:

200 g mouky (používám semolinu)

2 vejce

špetku soli

1-2 lžíce studené vody

Náplň uděláte z:

1 menší cibule

cca 2-3 středních hub, dle úlovku z lesa

pepř

sůl

K tortelliny jsou skvělé se šalvějovým máslem a parmazánem

svazek šalvěje

50 g másla

pár hoblin parmazánu

Na těstoviny si vysypte mouku na vál, tak aby vytvořila hromádku, do které uděláte v jejím středu důlek. Do důlku vyklepnete obě vejce a sůl. Vidličkou postupně k vejcím zašleháváme mouku, až nám vznikne tuhé těsto. Podle potřeby přidáme lžíci až dvě studené vody. Těsto poté deset minut hněteme až je úplně měkké a pružné. Z těsta uděláme kouli, kterou přikryjeme navlhčenou utěrkou a necháme půl hodiny odpočinout.

Mezitím si připravíme náplň. Houby i cibuli nakrájíme nadrobno a orestujeme na lžíci olivového oleje.

Podle chuti dosolíme a dopepříme. Necháme vychladnout.

Těsto rozdělíme na několik částí a postupné z nich vyvalujeme, co nejtenčí pláty těsta, které rozkrájíme na čtverce o hraně zhruba deset centimetrů. Do středu každého čtverce dáme lžičku houbové náplně, přeložíme tak, aby nám vznikl trojúhelník. Ze středu vytlačíme vzduch a kraje pevně přitlačíme k sobě. Poté už jen jednoduše spojíme dva vrcholy trojůhelníku a vzniknou nám krásné tortelliny.

Čerstvé těstoviny vaříme v osolené vodě kratší dobu než klasické těstoviny - cca 3-5 minut.

Šalvějové máslo připravíme jednoduše. Listy šalvěje orestujeme na másle cca 2 minuty. Je třeba si hlídat, aby se máslo nepřepálilo.

Uvařené tortellini přelejeme šalvějovým máslem a posypeme parmazánem.

Panzanella je jedno z typických toskánských jídel. Původně si toto jídlo nosili sedláci na pole. Receptů na panzanellu je mnoho, jméno dostala podle italského názvu pro chléb (= pane). Součástí panzanelly je vždy chléb, zelenina, zálivka a čerstvé bylinky. Moje verze je složena z kombinace rajčata-chléb-olivový olej s vinným octem -dobromysl. Do panzanelly můžete krásně zužitkovat starší chléb. Italové samozřejmě používají klasické své bílé pečivo, mne mnohem více chutná klasický český chléb. Pokud budete do panzanelly přidávat cibuli, nakrájejte ji co nejjemněji, poté ji namočte do trochy vody s vinným octem alespoň na hodinu - ztratí na své palčivosti. Můžete přidat i okurky a papriky, do zálivky přidejte třeba ančovičku nebo třeba česnek, vše je dovoleno. Namísto dobromysli můžete použít petržel, nebo bazalku. Namixujte si panzanellu podle své chuti a aktuální úrody na zahradě. 

Podle plánovaných porcí si připravte dostatek

zeleniny - v mém případě tedy rajčat 

chléb - dávám zhruba jednu k jedné se zeleninou

olivový olej

balsamico

pepř a sůl

čerstvé oregano

Chléb opeču v toustovači a nakrájím na kostičky, vložím do misky a přeliji zálivkou složenou z pěti lžic olivového oleje a lžíce balsamica. nechám lehce vsáknout do chleba. Přidám pokrájená rajčata, osolím, opepřím a posypu oreganem. Vše promíchám a uložím na půl hodiny do ledničky a pak už jen odpočítávám do té doby než se panzanella krásně vychladí, šťáva z rajčat se natáhne do chleba a chutě se propojí.

Těstoviny s mátou a šafránem… jednoduché a rychlé, šafrán dodá krásnou barvu a máta příjemnou svěžest. Skvělá rychlá večeře. Recept jsem kdysi vyčetla v nějaké knize s italskými recepty - již si přesně nepamatuji.

Na čtyři porce si připravte:

Už rostou. Houbačení je meditace, která bystří zrak a trpělivost. V těchto podzimních dnech ráda chodím do lesa a hledám ty barevné klobouky hříbků, růžovek, klouzků, bedel a dalších hub. U každého praváka zkoumám, zda to není hořčák, u každé mochomůrky růžovky, zda má vroubkovaný prstenec. Cítit mech pod nohama, nechat v sobě probudit lovecké pudy a vlézt do každého lesíku jen tak kouknout, co kdyby náhodou.

V sobotu jsem během rána našli větší mísu nejrůznějších hub a tak bylo risotto. Risotto mám ráda krémové a přípravuji ho podle tohoto receptu (níže).

Důležité je nepodcenit při přípravě víno - použila jsem víno Pinot gris z vinařství Krásná Hora (www.krasnahora.com) z Nového Poddvorova. Víno je naprosto skvělé! Vína můžete zakoupit přímo na webu vinařství.

Nepodceňujte výběr vína u risotto, použijete ho jen trochu, navíc je naprosto dokonalé s k risottu dát to samé víno, které jste použili u vaření. Večeře je tak dokonalá.

Pro 4 porce risotta:

1 cibule - nadrobno nakrájená

2 lžíce olivového oleje

miska hub (dle vašeho úlovku z lesa) - očištěné a nakrájené na menší kusy

litr vývaru

200 g rýže arborio

5 lžic strouhaného pramazánu

láhev dobrého bílého vína dle vašeho výběru

lžíci másla

čerstvě mletý pepř

dobromysl - nasekaný nadrobno

Nalejeme si sklenku vychlazeného vína. Připravíme si vývar a necháme ho probublávat na nejnižší teplotu. Mezitím nakrájíme nadrobno cibuli a spolu s houbami ji opečeme dosklovata na olivovém oleji, přisypeme rýži a opékáme, dokud rýže nezačne lehce praskat - asi jednu minutu. Zalejeme cca 100 ml vína, ketré necháme za stálého míchání odpařit. Poté vždy přidáme cca půl hrnku vývaru a za průběžného míchání necháme vsáknout do rýže, teprve po jeho vsáknutí přidáme další hrnek vývaru. Takto pokračujeme, dokud není rýže al dente (tedy "na skus"). Toto risotto je dostatečně slané z vávaru a parmazánu, pokud by Vám to nestačilo, můžete si ho dosolit v této fázi.

Hrnec odstavíme z plotny, do risotta vmícháme nastrouhaný parmazán, máslo, pepř dle chuti a dobromysl (a eventuálně sůl). Přikryjeme pokličkou a necháme risotto tři minuty odpočinout.

Risotto posypeme parmazánem a podáváme se sklenkou dobrého bílého vína.

Sezóna dýní je v plném proudu. Z dýně je skvělá polévka, koláč, risotto či tyto gnocchi. Na zahradě pěstuji dýni hokkaido - jednak není náročná na pěstování, jednak je skvělá v kuchyni.

Množství surovin je popsáno dost nekonkrétně, záleží vždy na obsahu vody v dýni, řiďte se prosím svým citem.

Na 2 velké nebo čtyři menší porce gnocchi budete potřebovat:

1 dýni hokkaido

1-2 vejce

1-3 hrnky hladké mouky

sůl a pepř

Šalvějové máslo:

svazek šalvěje

100 g másla

hobliny parmazánu 

Dýni očistíme, omyjeme, rozkrojíme napůl a vydlabeme semínka. Každou půlku rozkrojíme na čtvrtiny. Pečeme v troubě cca 30 minut.
Necháme vychladnout a poté rozmixujeme ponorným mixérem na jemné pyré, smícháme s vejcem, solí a pepřem, podle hustoty těsta přimícháme mouku, tak aby těsto ještě trochu lepilo, ale nebylo moc hutné. Mouky se snažím použít vždy raději méně, než více. 

Z mouky si vyválíme několik válečků o průměru cca dva centimetry. Nakrájíme je asi na dvoucentimetrové gnocchi. Každý gnocchi lehce poválíme v dlani a pomocí vidličky do něj uděláme lehký zářez. Způsobů jak dělat gnocchi je několik, tenhle je můj oblíbený.

Gnocchi vhodíme do osolené vroucí vody a vaříme dokud nevyplavou na hladinu.

Šalvěj nakrájíme na drobno a orestujeme na másle.

Hotové gnocchi přelijeme šalvějovým máslem a dozdobíme hoblinami parmazánu.