Miluji cukety, ale jenom ty malé mladé cukety plné chuti. Ty nakládám, zavařuji, peču a zpracuji jich asi tunu. K čemu jsem si cestu ještě nenašla, jsou mega obří cukety, které už nechutnají nijak. Z těch vydlabu semínka, přidávám do bramboráků, napůl se špenátem je dávám do lasagní a peču z nich buchty. Tohle léto jsem objevila recept, kde krásně upotřebíte mladé a šťavnaté cukety. Doporučuji udělat třeba k nějakému letnímu grilování. Recept jsem objevila v této italské kuchařce Alla Fratelli.

Na pět kousků:

těsto na focacciu podle receptu zde

3-4 malé cukety

hrst lístků máty

stroužek česneku

sůl

čerstvě mletý pepř

olivový olej

Těsto na focacciu připravíme podle návodu a rozdělíme na několik menších částí, ze kterých uděláme malé placky. Prsty do nich uděláme důlky stejně jako u klasické focaccii a dáme kynout. Cuketu nastrouháme na hrubo, promícháme se solí a necháme vykapat. Po půl hodině z cukety ještě vymačkáme všechnu přebytečnou vodu a promícháme s nasekanou mátou, utřeným stroužkem česneku a olivovým olejem. Pokud je třeba ještě podle chuti osolíme a opepříme. Focacciy upečeme v troubě a na každou z nich dáme ochucenou cuketu.
Všechny cuketové recepty, které mám na blogu najdete tady.

Kuchařek věnující se pečení chleba, potažmo kváskovému pečení je celá řada. Tato kuchařka je výjimečná především svou jednoduchostí, nezahlcuje člověka informacemi, takže i člověk, co je nezkušený v zacházení s kváskem se po jejím přečtení nebojí jít a začít péci kváskový chléb. Unikátní je část bezlepkového kvasového pečení i pečení kvasových sladkostí. Rozhodně ji řadím k mým nejoblíbenějším kuchařkám tohoto zaměření.

Zatím se nestalo, že by recept z této knihy zklamal.

Kuchařek mám doma asi milion. V létě nejčastěji sahám po těch středomořských, taky kdy jindy v Čechách je dostatek sladkých a na sluníčku uzrálých rajčat, lilků a spol. V kuchařce Alla Fratelli: how to eat Italian, jsem našla tento recept na polévku z pečené zeleniny. A protože není většího milovníka fenyklu, než jsem já, nemohla jsem polévku nevyzkoušet. Krátkou recenzi knížky naleznete tady.Podobný recept už jsem zkoušela dle Yotama Ottoleghi (recept na polévku z grilované zeleniny, aneb nejlepší polévka, co jsem kdy jedl) a musím říci, že předpečení / grilování zeleniny posune obyčejnou polévku na božskou manu.

2 bulvové fenykly

100 ml olivového oleje

8 středních rajčat

1 chilli paprička

1 cibule

3 stroužky česneku

1 svazek bazalky

1,5 litru zeleninového vývaru

200g vařené cizrny

sůl a čerstvě mletý pepř

Troubu rozpálíme na 220 stupňů. Fenykly rozkrájíme na polovinu a ty poté na třetiny. Fenyklové lístky(? nebo jak se té nati říká) si nechám stranou na dozdobení. Rajčata rozpůlíme. Plech vyložíme pečícím papírem. Rajčata naskládáme řeznou stranou nahoru, fenykl rozložíme a přidáme i chilli. Zakápneme olivovým olejem a lehce osolíme. Pečeme v troubě cca 15 minut nebo i déle, fenykl i rajčata by měli zezlátnout a změknout. Jeden kousek fenyklu a pár rajčat si dejte stranou, zbytek použijte na krém.

Ve větším hrnci rozpálíme dvě lžíce olivového oleje a na něm orestujeme nadrobno nasekanou cibuli a česnek. Přidáme pečenou zeleninu a zalijeme vývarem. Osolíme. Přivedeme k varu a rozmixujeme s bazalkou a velkou lžící cizrny na jemný krém. Zbytek cizrny necháme v polévce prohřát. Podle chuti ještě osolíme a lehce opepříme čerstvě mletým pepřem.
Polévku zdobím kouskem pečeného fenyklu, pečeným rajčetem, olivovým olejem, bazalkou a trochou čerstvé fenyklové nati.

Poměrně dlouho vydaná kuchařka, která i lety neztrácí nic na své aktuálnosti. Autoři Terry Durack a Barry McDonald představují oblíbené recepty ze své vyhlášené restaurace Fratelli Fresh, kterou může navštívit v australském Sydney. 

Líbí se mi jednoduchost jednotlivých receptů a to jak klasických receptů jako je rajčatová polévka pappa al pomodoro až po oblíbený koláč torta alla Nonna. Veškeré recepty přesně splňují moji představu italské kuchyně - jednoduché a sezonní recepty postaveny na několika základních ingrediencích. Každý z těchto receptů má svoje kouzlo a musím říci, že každý z nich, který jsem podle kuchařky uvařila se povedl.

Z této kuchařky najdete na blogu:

Polévku z pečeného fenyklu a rajčat s cizrnou 
Focaccia s cuketou a mátou

Na youtube je ke kuchařce i pěkný trailer.

Focaccia patří mezi klasiky. Skvělá letní večeře, ideální je si dát čerstvou focacciu a lehký salát. Dlouho jsme experimentovala s různými druhy těst a způsoby přípravy. Od klasického zamíchat - hodinu kynout - péci po tento způsob, kdy sice příprava těsta trvá nějakou tu hodinku, ale těsto získá plnou a výraznější chuť.

Krétský sýr myzithru jsem nikdy v Čechách v obchodě neviděla, ale s oblibou jsme si ji kupovali v Řecku, kde se prodává ve dvou variantách. Jednak jako měkký sýr z ovčího nebo kozího mléka (zkuste recept na myzithropita), nebo se dá koupit jako usušená a zralejší forma, která mi nejvíce připomíná český tvrdý tvaroh. Použijte libovolný výrazný vyzrálý kozí sýr.

Na těsto:

660g chlebové mouky pšeničné 

420g vody

1 lžíce olivového oleje 

1 lžička sušeného droždí (nebo 15g čerstvého)

1 lžička soli

1 červená cibule nakrájená na co nejjemnější plátky

200g vyzrálého kozího sýra (v mém případě myzithra)

2 lžíce olivového oleje

1 lžička sušeného tymiánu

Mouku promíchám s droždím a cca 400g vody a zamíchám tak, aby vzniklo jednolité těsto bez výrazných suchých míst. Těsto uložím do lednice a nechám do druhého dne odpočinout ( cca 12 hodin). Minimálně hodinu před tím, než chci začít péci vyndám těsto z lednice a ve 20g vody rozmíchám lžičku soli. Vodu se solí spolu s olivovým olejem promíchám s těstem a krátce prohnětu. 

Na jemně pomoučněném válu těsto přeložím. Pokud jste to nikdy nedělali, nebojte se, nejedná se o žádný náročný a složitý úkon. Těsto nejdříve jemně roztáhnu do tvaru obdélníku, který si pomyslně rozdělím na třetiny. Obě třetiny zkraje přeložím ke středu, tak aby nám na sobě ležely tři vrstvy těsta.

Na vymazaný plech těsto pomocí rukou roztáhnu a prsty do něj udělám několik důlků. Nechám hodinu kynout a během této doby znovu  několikrát těsto lehce roztáhnu a udělám prsty důlky. Na konci kynutí je těsto vysoké asi 2 cm a má hrbolatý povrch.

Celou ji posypu směsí cibule, sýra a tymiánu a pokapu olivovým olejem.

Troubu rozpálím na 220 stupňů, zapínám ji po půl hodině kynutí, aby se pořádně rozpálila. Focacciu peču 10 minut a poté teplotu snížím na 190 stupňů a pokračuji v pečení dalších 15 - 20 minut.

Tento konkrétní kousek byl upečen, vyfocen a snězen v Thermopylech, kde jsme trávili březen 2015 u horkých termálních pramenů. 

Měkké uvnitř a křupavé na povrchu. Uznávám, že fotka tentokrát nic moc. Rychle jsem si je jen vyfotila před jídlem. Ale jsou vážně výborné! Konečně recept, který překonal tyhle lilkové od Ottolenghiho. Inspirovala jsem se v kuchařce Luštěniny autorky Georginy Fuggleové. Nejsem příznivcem smažení v oleji a klasického trojobalu, tak jsem si trochu recept upravila. Tyhle jsou o něco sladší díky batátům a krásně krémové díky čočce. Lépe se směsí pracuje, pokud je opravdu hustá. Pokud by se vám to nepodařilo, můžete zahustit ještě trochou kukuřičné strouhanky, nebo chia semínky, či mým oblíbeným lněným semínkem.

450g batátů nakrájených na kostky

125g červené čočky

1 cibule

2 stroužky česneku

50g ovesných vloček

25g sýra - použila jsem čerstvý sýr (cheddar bude božský)

2 lžíce nasekaných čerstvých bylinek třeba hladkolisté petrželky, nebo koriandru

půl lžičky římského kmínu

lžíci lněného semínka (nebo chia)

rostlinný olej

kukuřičnou strouhanku

Na lžíci oleje orestujeme na jemno nasekanou cibulku. Když zesklovatí přidáme česnek, batáty a červenou čočku. Zalijeme vodou tak, aby sahala asi centimetr nad batáty. Lehce osolíme a vaříme asi třicet minut. Na posledních deset minut zvýšíme plamen a za stálého míchání necháme odpařit, co nejvíce vody. Směs poté rozšťoucháme a zamícháme do ní vločky, sýr, bylinky, lněné semínko, římský kmín. Necháme odležet alespoň dvacet minut.

Nejjednodušší je kroketky vykrajovat dvěma lžícemi stejně jako noky a obalovat v kukuřičné strouhance. Pokud by se vám zdálo, že je těsto příliš řídké můžete ho ještě zahustit další lžící lněného semínka, nebo trochou ovesných vloček.

Pečeme v rozpálené troubě na sto osmdesát stupňů asi dvacet minut po každé straně. Před pečení a po otočení krokety lehounce pomažeme olejem. Výsledkem je křupavý obal s vláčným jádrem.

Kříženec mezi nachos a chipsy. Recept jsem našla v časopise Foodie při jednom velmi dlouhém sezení v čekárně u lékaře. Normálně bych asi nad tím ani neuvažovala, ale díky tomu nudnému čekání jsem začala přemýšlet, jak to asi může chutnat? Předvařené brambory obalené v polentě a upečené. Budeto vůbec k jídlu? A překvapivě to bylo dobré.

budete potřebovat:

1 kg brambor

5 lžic polenty - čím jemnější, tím je výsledek lepší

rostlinný olej - asi 6 lžic

sůl

Brambory oloupeme, nakrájíme na kostky a vaříme devět minut v osolené vodě. Mezitím si zapneme troubu na dvěstě stupňů a na plech vložíme do trouby, aby se nahřál. Brambory slijeme a zasypeme polentou, která na brambory krásně přilne. Horký plech vytáhneme z trouby a nalijeme na něj rostlinný olej, vsypeme brambory a dopékáme cca dvacet minut. Průběžně brambory kontrolujeme a otáčíme, tak aby byly zlatavé ze všech stran.

Na vůni růže mám vzpomínky z nejranějšího dětství. Vyřezávané lahvičky naplněné bulharským růžovým parfémem stály na prádelníku a já je chodila očichávat. Vůně růže byla silná a těžká a musím říci, že nepatřila mezi moje oblíbené. Vůně růže mi začala být sympatická až s přibývajícími léty, když jsem se dostala k opravdu kvalitním éterickým olejům a růžové vodě. Od té doby ji mám vždy po ruce.

Pravá růžová voda je destilována vodní parou přímo z růží a neobsahuje už žádné další přidané látky jako rozpouštědla, alkohol nebo další aromata. Hodí se vám třeba na vaření, do koktejlů a nebo a to ji používám nejvíce je jako základní kámen mojí péče o pleť.Růžová voda se dá používat jako tonikum, do vlasů nebo jako základ dalších domácích produktů o péči o pleť. Pokud si čistou růžovou vodu přelijete do lahvičky s rozprašovačem, můžete ji v létě používat jako rychlé osvěžení vlasů, pomůže zklidnit zelektrizované a poletující vlasy a také uleví suché a unavené pleti.

Rychlá bezlepková večeře. Kukuřičná polenta se špenátem a sušenými rajčaty. Můžete si ji přichystat celý plech dopředu a těsně před jídlem ji dát jen zapéct. Polenta je výborná i studená.

Na jeden plech:

čtvrt kila polenty (používám instantní)

menší cibule

čtvrt kila čerstvého nebo mraženého špenátu

hrst sušených rajčat

dva stroužky česneku

rostlinný olej

sůl a čerstvě mletý pepř

Plech si vymažeme olejem. Sušená rajčata namočíme do misky s horkou vodou a necháme změknout. Mezitím si připravíme špenát. Špenátové listy propláchneme a spaříme horkou vodou. Cibulku nakrájíme na drobno a orestujeme na troše oleje. Spařený špenát nakrájíme a přidáme k cibulce. Po minutě přidáme i česnek nakrájený na drobno a sušená rajčata nakrájená na kousky. Polentu připravuji jednoduše. Litr vody osolíme. Čtvrt kila polenty nasypeme do litru osolené vody. Polentu přivedeme k varu a za stálého míchání ji necháme zhoustnout. Do polenty přimícháme ochucený špenát a rozprostřeme na plech. Necháme půl hodinky ztuhnout a poté dáme péci do trouby. Pečeme na sto osmdesát minut až povrch polenty zezlátne, trvá to zhruba dvacet minut.

Někdy k polentě přidám ricottu, nebo trochu parmezánu. Podle sezóny měním i zeleninu, zkuste na jaře polentu třeba s kopřivami, nebo moji oblíbenou zimní verzi s houbami a pórkem. 

Nejraději jím polentu přelitou trochou dobrého olivového oleje (momentálně u nás doma vede skvělý španělský z olivac.net) a doplněnou jednoduchým salátem.

Corzetti (někdy také jako croxetty) jsou tradiční těstoviny z Ligurie. Každá významná šlechtická rodina měla své corzetti razítko se svým erbem. Ačkoliv to tak nevypadá, tak jejich příprava je hračka, zvlášť pokud máte děti, které milují razítkování. S těstem se dobře pracuje, není třeba ho vyvalovat příliš tence, stačí jen asi na tři milimetry a to se dá zvládnout i bez strojku na těstoviny. Pak už jen razítko dítěti do ruky a corzetti jsou na světě. Pokud nemáte speciální corzetti razítku, můžete namísto něj obtisknout do těsta vidličku, nebo nějaké razítko na sušenky. Díky reliéfu na těstovinách výborně drží omáčka.

Těsto:

300g hladké mouky

1 vejce

30ml olivového oleje

118ml vody

Krém:

5 červených paprik

2 lžíce vinného octa

sůl a čerstvě mletý pepř dle chuti

pecorino, parmezán, zralý kozí sýr 

Všechny suroviny na těsto promíchejte a hněťte dokud nezískáte sametové a jemné těsto. Z těsta vytvarujte disk, zabalte do potravinové folie a nechte minimálně třicet minut odpočinout v lednici. Těsta je poměrně hodně, tak já vždy připravím těstoviny jen z poloviny a druhou polovinu zpracovávám až druhý den. Pokud chcete můžete si corzetti připravit do zásoby a mít je až tři dny v lednici, nebo je zmrazit na později. 

Mezitím si papriky vyskládejte na plech a dejte je péci do trouby pod rozpálený gril. Postupně je otáčejte, až papriky úplně zčernají. Přendejte je do mísy a přiklopte poklicí. Papriky se během pár minut zapaří a půjdou krásně oloupat. oloupanou papriku nakrájejte na kousky a spolu s vinným octem, černým pepřem a solí rozmixujte na jemný krém. Krém si přelévám do široké pánve a přihřívám ho přesně ve chvíli, kdy se mi začne vařit voda na těstoviny.

Těsto vyválejte tak, aby bylo zhruba 3mm tenké a poté vykrojte jednotlivá kola a otiskněte do nich razítko (nebo vidličku).

V hrnci přive'dte vodu k varu, důkladně ji osolte a uvařte corzetti tak, aby byly podle vaší chuti. Al dente jsou za tři minuty. Poté je rovnou přesouvám do pánve s krémem. 

podáváme ideálně na nahřátých talířích s trochou dobrého sýra - mám ráda pecorino a skvělé budou i s nějakým výrazným kozím sýrem.

Co se špagetovou dýní? Myslím, že mnoho lidí špagetové dýni nepřišlo na chuť jen pro to, že ji nedokážou správně připravit. Dýně musí být měkká, ale ne rozvařená a ani ne příliš vodnatá. Zapomeňte na krájení na půl a její dlouhé pečení v troubě. Trik spočívá v tom, že dýni nakrájíte namísto podélně tak, že ji rozkrájíte svisle na kola o průměru asi tří až čtyř centimetrů a vydlabete semena.


Díky tomu, budete mít špagety dlouhatánské, dýně nebude tolik vodnatá a navíc se upeče opravdu rychle. Nejraději ji doma jíme jen tak na vidličku, někdy ji upravuji jako špagety (recept zde) nebo k ní přidám trochu sýra a smetany. Můžete ji také zapéci s další zeleninou, přidat do bramboráků a nebo z ní vytvořit malé placičky a upéci ji. Na tento recept jsem narazila na pinterestu a originál naleznete zde. Já jsem si ho časem přizpůsobila a peču si tyto placičky po svém takto:

1 špagetovou dýni

vejce

sýr dle chuti - používám gran moravii

strouhanka na zahuštění - stačí jen malinko

čerstvé bylinky (použila jsem dobromysl, moc dobrá je i čerstvá bazalka, nebo listová petržel)

sůl a pepř

Dýni nakrájíme kusy a upečeme, nebude to trvat více než dvacet minut.
Troubu si necháme zapnutou. Vidličkou vybereme všechny špagety, nasekáme je na kratší kousky a promícháme je s vejcem, polovinou sýra, solí, pepřem a vybranými zelenými bylinkami. Zahustíme trochou strouhanky, aby směs alespoň trochu držela pohromadě. Pomocí dvou lžiček vyrábíme nočky a ty položíme jeden vedle druhého na plech vyložený pečícím papírem. Každou placičku posypeme trochou sýra. Pečeme dozlatova - asi dvacet minut až půl hodiny.

Moc dobré je, když namísto sýra do každého kousku vtisknete půlku vlašského ořechu.

A skvělá k placičkám je třeba rajčatová salsa, nebo nějaký dobrý salát!