Podzimní panzanella


Můj oblíbený letní salát má nového bráchu! A to svoji podzimní verzi (letní s milionem rajčat zde). Podzimní panzanella voní tymiánem, září dýní a řepou. A toskánská kapusta ji dodává nádhernou temnou zelenou barvu. Prostě podzim na talíři.

1/2 dýně hokkaido (cca půl kila)
4 mladé řepy
2 tuřínky
zelená cuketa
žlutá cuketa
2 jarní cibule
stroužek česneku
rostlinný olej - olivový asi půl hrnku, dýňový cca 3 lžíce
2 lžíce vinného octa
150g kozího sýra polotvrdého (mám z Kozína na Samotách)
chléb - dle chuti, starší je možná ještě o něco lepší než čerstvý
několik snítek tymiánu
sůl a pepř

Dýni, cukety, tuřínky a řepy očistíme a nakrájíme na kousky velikosti sousta, pokapeme olejem, lehce osolíme a upečeme v troubě na dvě stě stupňů. Trvá to asi dvacet minut. Zelenina by měla být měkká, ale ne rozvařená.
Chléb nakrájíme na kostičky a opečeme na pánvi na dvou lžících rostlinného oleje.
Na zálivku spolu smícháme čtvrt hrnku olivového oleje, tři lžíce dýňového oleje, sůl, pepř, tymián a dvě lžíce vinného octa a nasekaný stroužek česneku. 
Z toskánské kapusty vytrhneme řapík a list nakrájíme na tenké nudličky, jarní cibulku nakrájíme na nudličky.
Kozí sýr nakrájíme na kostičky.
Pečenou zeleninu necháme zchladnout a promícháme ji se zbylou zeleninou, opečeným chlebem, sýrem a zálivkou.
Pokud milujete pečenou zeleninu, vyzkoušejte taky recept na pečené kadeřávkové chipsy, pečenou brokolici s tahini nebo třeba polévku z pečené řepy


Zelí pečené na cideru


Tradiční britský recept. K tomu dnešnímu sychravému počasí se hodí víc jak k letnímu večeru. Neváhejte ho obměnit i v dalších variantách - přidejte k zelí jablka, nebo pokud holdujete masu přidejte si k cibulce slaninu. Pokud seženete letní zelí, které je křehčí a měkčí, nakrájejte ho na osminky. Pokud máte hlávku klasického zelí, lepší bude ho nakrájet na nudličky.

malá hlávka zelí
rostlinný olej
malá cibule
300ml cideru - já šáhla po 12 od Pragera
6 lžic jablečného octa
dvě lžíce másla 
sůl a pepř

Ve velkém hrnci rozpálíme olej. Zelí nakrájíme na klínky a opečeme na oleji dozlatova. Zelí odložíme na talíř a na oleji osmahneme cibulku nasekanou na drobno. Jakmile zesklovatí, přilijeme jablečný ocet a dvě minuty povaříme, přilijeme cider a přivedeme k varu, lehce osolíme a do hrnce přidáme zelí. Přiklopíme pokličkou a dusíme asi dvacet minut. 

Dušené zelí opatrně vyndáme z hrnce a zbylou šťávu svaříme, trvá to okolo pěti minut. Aby byla šťáva pěkně krémová, přidáme máslo.  Osolíme a opepříme podle chuti. Zelí přelijeme šťávou.
Doma jsme si k zelí dali opečené ovčí halloumi z Horní Radouně a taký kousek domácího kváskového chleba, který byl naprosto nezbytný na zbytky šťávy ze zelí - o tu byl boj. 




Kadeřávkové chipsy, tak aby se povedly


Kadeřávek má celkem tvrdé jednotlivé listy a tak je jedním z mála listových zelenin, ze které můžete udělat tyhle báječné chipsy. Párkrát jsem musela chipsy vyzkoušet, abych se poučila z nezdarů a tady je několik pravidel, aby se vám povedly chipsy na jedničku hned na poprvé. Těchto osm pravidel je zároveň i receptem. Pečou rovnou dva plechy, což odpovídá jednomu svazku kadeřávku.  

1. Listy omyjte, sundejte hmyz, larvy, housenky, či nakladená vajíčka. Toto pravidlo platí zejména pro ty, co mají kadeřávek organicky pěstovaný. Ten můj mám z farmy Vícemil, kde pěstují bez chemie, takže tento krok nevynechávám.

2. Listy důkladně osušíme v salátové odstředivce a ještě utěrkou. Z mokrých listů křupavé chipsy nevykouzlíte.

3. Vytrhněte poctivě tuhý řapík listu. Natrhejte listy na větší kousky.

4. Nepřehánějte to s ochucením. Na jeden plech dávám lžíci oleje, půl lžičky soli (spíše ještě o krapínek méně), lžičku lahůdkového droždí a pak dle chuti buď špetku chilli, nebo koriandru, nebo sušeného česneku, či papriky. Pokud byste chtěli kadeřávek ochutit třeba chilli omáčkou, či jiným tekutým ochucovadlem, udělejte to až po upečení.

5. Směs do listů dobře vmasírujte.

6. Kadeřávek rozložte na plech tak, aby se nikde neležel přes sebe a na plechu tvořil jen jednu vrstvu. Jakmile se někde bude dotýkat, nebude po upečení křupavý, naopak měkký a vodnatý.

7. Troubu si předehřejte na sto padesát stupňů a pečte dvacet pět minut. Vyšší teplota chipsy spálí a budou hořké. Pokud vám trouba nepeče rovnoměrně, plech v půlce pečení otočte.

8. Kadeřávek nechte vychladnout ještě tři minuty na plechu.

9. Jezte dokud jsou listy křupavé. On stejně člověk po ochutnání chodí a bere si další a další a další... Dokud na tom plechu jsou.



Hrušky pečené na cideru

Hruškový cider přináší do života nejenom radost, ale i mnohé výzvy. Třeba jako nevypít ho celou bedýnku a nechat něco pro kamarády. Všimla jsem si, že už v alejích opadávají listy ze stromů a proto jsem připravila lehce podzimní hruškový recept. Hruškový cider na trhu není tak běžný jako jablečný a pokud zaváháte a nenakoupíte si ho do zásoby, může se vám stát, že už nebude. Tak neváhejte a doplňte si svoji špajzku bedýnkou ciderů třeba tady. A když už máte ten hruškový, tak proč míchat hrušky s jablky a neupéci si čistě hruškovou pochoutku. Inspirovala jsem se podobným receptem na Food52.com. 

2 hrušky
Perry cider od Pragera (cca 300ml)
lžíci másla
lžička drceného kardamomu
vanilkový lusk
šťáva z citronu
špetku soli
lžíci rapadury, pokud milujete sladké
hustý řecký jogurt (skyr, či tvaroh)

Troubu předehřejeme na 160 stupňů.

Hrušky přepůlíme, vyřízneme tuhou část a jádřinec, oloupeme a zakapeme citronovou šťávou, aby nám nehnědly. V menším kastrolku zahřejeme hruškový cider, semínka z vanilkového lusku, špetku soli a kardamom. Kdo má raději sladší věci přimíchá podle chuti rapaduru (sušenou třtinovou šťávu). Já jsem vyzkoušela obě dvě verze jak sladší s rapadurou, tak bez ní. A za mě musím říci, že pro mě je neoslazená verze jasným favoritem. Je taková surovější, více cítím kardamon a chuť cideru.  

Hrušky naskládáme do malého pekáčku vymazaného máslem, přelijeme ciderem s kořením. A pečeme asi 45 minut, dokud hrušky nezměknou a cider se nezredukuje na několik lžic lahodné omáčky.

Hrušky podávám s jogurtem přelité zbylou šťávou. 

Cuketové květy


Když máte cuket až nad hlavu, nedejte jim šanci vyrůst a spořádejte je pěkně maličké i s květy. A není nad to si květy naplnit něčím výborným, v mém případě to bylo jemné kozí žervé. 
Na cuketách naleznete dvojí květy - samčí a samičí, já raději sahám po těch, co už mají za sebou malou cuketku. Snažte se je zpracovat do 24 hodin po uříznutí, to je květ ještě krásně pevný a náplň v něm bude dobře držet. Z cuketky vyžeňte hmyz a mravence a vylomte pestíky - mohou být hořké. Někdo ještě cuketky krájí podílně napůl, aby se propekly, mě chutnají více vcelku.

12 mladých cuketek s květy
rostlinný olej na smažení

na těstíčko si připravte:
1 šťastné vejce
perlivou minerálku
pár lžic hladké mouky
sůl

na náplň:
kozí žervé nebo jemný tvaroh
bylinky dle chuti
pepř a sůl

Kozí tvaroh ochutíme a dobře promícháme. Do každého cuketového květu dáme lžíci náplně a květy jemně zavineme. Z vejce, mouky, špetky soli a minerálky umícháme řídké těstíčko. Cuketky těstíčkem protáhneme a vkládáme na pánev do  rozehřátého oleje, během chvilky jsou hotové. Necháme okapat od přebytečného oleje na ubrousku a rovnou jíme. Horké je mám nejraději.

Bramborový fondant s ciderem

Vařit s ciderem mě baví velice, je to snad ještě návykovější než dobrý cider pít. Po cider granitě do horkých dní (zde) a polévce z cideru, fazolí a tymiánu (zde) je tady recept na bramborový fondant (má to výbec nějaký správný český výraz? fondán?), což je jednoduchý způsob přípravy brambor, který si můžete vyzkoušet i bez cideru, třeba jen s vývarem, ale se ciderem má recept mnohem větší šťávu. 
Kombinaci brambor a cideru jsem zahlédla britských stránkách věnovaných cideru, kdy doporučovali brambory péci v troubě právě se ciderem napůl řízlým kuřecím vývarem. Odzkoušeno se zeleninovým vývarem, bylo to fajn, ale tahle verze, kdy použijete jen cider a troubu necháte vypnutou mi přijde o dost lepší. 
Tak si otevřete cider, oloupejte pár brambor a hurá na to! Použijte nějaký dobrý cider, který není doslazovaný cukrem, nebo fruktózo-glukózovým sirupem, ale nějaký ten opravdický cider, kde v ingrediencích je jen zkvašený jablečný mošt (=cider).

Na jednu pánev pro dva:
8-10 středních brambor (tolik, aby se vám vešly rozložit v jedné vrstvě o pánve)
1 láhev cideru (mám 12 od Pragera, je to 300ml)
4 stroužky česneku
dvě lžíce másla, nebo ghí
tymián
sůl

Brambory oškrábeme a jejich strany seřízneme tak, aby se daly položit do pánve a byly všechny zhruba stejně vysoké. V pánvi (skvělá je na to klasická litinová pánev) rozpustíme máslo a na středním plameni opečeme na něm brambory do zlatohněda (asi deset minut na každé straně). Přihodíme stroužky česneku, které neloupeme, jen je plochou nože rozmáčkneme, a do pánve přidáme i pár snítek tymiánu. Zalijeme ciderem, tak aby brambory byly ponořené asi do dvou třetin. Osolíme a na mírném plameni necháme bez poklice probublávat. Po dvaceti minutách brambory otočíme a necháme dalších dvacet minut bublat až se téměř veškerý cider odpaří a na dně pánve zbyde jen hustá omáčka z másla a cideru.
Pokud by brambory ještě nebyly hotové, cider přilijeme, ale dle mé zkušenosti, jedna lahev stačí.

Cider granita

Nikdy jsem se netajila svoji láskou k cideru. A tím myslím opravdový cider, který se vyrábí kvašením moštu. Žádný přidaný cukr, šťávy z koncentrátu, sorban draselný a syceno CO2. To nechceš. Takže zahoďte přeslazenný Sommersby (složení: Voda, Jablečný zkvašený mošt (voda, cukr, jablečný koncentrát), Cukr, Jablečný koncentrát, Oxid uhličitý, Regulátor kyselosti (kyselina citrónová), Přírodní aroma, Konzervant (sorban draselný), Barvivo karamel E150c) a Kingswood (složení: Voda, Zkvašená jablečná šťáva z koncentrátu, Cukr, Glukózový sirup, CO2, Regulátor kyselosti (citrónová šťáva z koncentrátu), Jablečná šťáva z koncentrátu, Přírodní aromata, Přírodní barviva: ječný sladový extrakt, světlice barvířská, přírodní soli). Takto cider nevypadá. 
Vyzkoušejte raději nějaký třeba od Pragera nebo z jiného malého výrobce. Za mě vede Prager - zpracovává jablka od malých pěstitelů, často tradičních starých odrůd a to je vlastně jedinou složkou cideru mošt. Nejraději jejich Cider premium s medem. Med, pochází z předhůří Českého lesa z rodinného včelařství Smolík. V tomto včelařství se již po několik generací věnují a specializují na produkci tzv. „panenského“ medu, což je med nejvyšší kvality. Je to těžký cider, silný, nasládlý. Dobře vychlazený je opravdu báječný. V minulém roce jsem si v létě užívala Frosé - granitu z růžového vína. V horku božské a i letošní vedra mi dávají zabrat, tak jsem zkusila granitu z cideru.

Protože granita se vždy lehce přislazuje cukrem a tak jsem medový cider ušetřila a vzala si pragerovic "desítku". Ta je více moštová, kvasí totiž kratší dobu a má nižší obsah alkoholu.

Pro dva dospělé na letní večer

lahev cideru 10 od F.H.Pragera
 3 lžíce sušené třtinové šťávy
5 hřebíčků
svitek skořice

Cider zahřejeme v malém hrnci a smícháme s cukrem a kořením. Necháme dvě hodiny odstát a poté koření vyndáme. Do plechového pekáčku nalijeme směs a vložíme ji do mrazáku. Co půl hodiny pekáček vyndáme a vidličkou rozbijeme vznikající led, tak aby tvořil tříšť.
Servírujeme za horkého dne. Pokud chceme, aby tříšť tála pomaleji, sklenky si namrazíme. není jednodušší zmrzliny pro dospělé.Vyzkoušejte také Frosé - granitu z růžového vína. A dětem udělejte nějaký ten domácí nanuk.

Lilky plněné satsivi


Lilky s ořechovou pastou nám poprvé dali ochutnat ve vinařství v Napareuli. Skvělé jako studený předkrm, nebo jako součást meze. Typicky gruzínské jídlo - typické tři základní suroviny: lilky, vlašské ořechy a česnek. Tradičně se zdobí ještě semeny granátového jablka, ale to není v Čechách vždy k sehnání v dobré kondici, proto mě zde chybí. Ořechová omáčka satsivi se používá nejenom k zelenině, ale i k masu a rybám a svou konzistencí více připomíná hustou omáčku, než třeba pesto. Typicky se servíruje třeba se slepicí. Kde je slepice přelitá hustou ořechovou omáčkou jako třeba u nás slepice na paprice.

2 lilky
2 hrnky vlašských ořechů
lžíce suneli (co to je a jak na něj)
2 lžíce octa
4 stroužky česneku
sůl, pepř dle chuti

Lilky podélně nakrájíme a posolíme z obou stran, necháme dvacet minut vypotit a osušíme kuchyňskou utěrkou. Rozložíme je na plech, potřeme malým množstvím oleje a upečeme v rozpálené troubě, nebo ogrilujeme na grilu, či upečeme na pánvi. Důležité je lilky nakrájet spíše silnější - asi jeden a půl centimetru, aby se při balení závitků netrhali. Ořechy rozdrtíme v hmoždíři, nebo nasekáme v mixeru spolu s octem, česnekem, solí a pepřem.
Česnek, vlašské ořechy, koření a ocet nasekáme v mixéru na jemnou pastu, podle chuti osolíme a opepříme. Lilky naplníme pastou a zavineme. Podáváme vychlazené s dobrým gruzínským vínem. V Čechách ho můžete sehnat u Salome - Qvevri wines from Georgia.

Lilky jsou mojí oblíbenou letní zeleninou, pokud už nevíte, co s nimi, podívejte se na moje oblíbené lilkové recepty.
Ještě přikládám fotku z návštěvy vinařství a ochutnávky skvělého Saperavi v Twins Wine Cellar v Napareuli. Na fotce jsou právě lilky. Byly skvostné!


Celá oblast Khacheti leží mezi dvěma pohořími, na fotce je krásně vidět, celá oblast s vinicemi, nad kterými se tyčí pohoří Kavkazu. Za horami už je Čečna a Dagestán.


Chutě Gruzie - adžika, suneli a svanetská sůl


Tak jako vás po Gruzii provází tři základní typy sýrů, tak stejně se potkáte se třemi zakladními typy koření: adžika, suneli a svanetská sůl. Ani na jednu směs koření neexistuje přesná receptura, často ho vyrábí někdo doma a jemně se proto liší jak ve složení, tak v poměru jednotlivých surovin. 

Adžika:

Adžiku můžete koupit nejčastěji ve formě pálivé pasty nádherné tmavě karmínové barvy. Méně často jde koupit i tuto pastu usušenou jak vidíte na fotce. Základem jsou papriky, sůl a chilli. Pasta je umletá velmi jemně.

1/2kg česneku
1/2kg vlašských ořechů
2kg červených paprik
1kg čerstvých kajenských chilli paprik   
3/4 hrnku pískavice
1/2kg soli

Česnek namočíme do studené vody. Papriky očistíme, opereme a osušíme. Vybereme semena a nakrájíme na malé kousky. Vlašské ořechy probereme a odstraníme případné skořápky. Vše umeleme  na co nejjemnější pastu. Takto vyrobenou pastu můžeme napěchovat do sterilovaných sklenic a uchovávat v chladnu poměrně dlouhou dobu.

Svanetská sůl

Svanetská sůl (gruzínsky Svaneti marili) je směsí soli s utřeným česnek a dalšími bylinami. Je tradičním kořením ze Svaneti - vysokých hor Kavkazu, kam se v zimních měsících nedostanete, takže celá oblast je několik měsíců v roce ůplně odřízlá od zbytku Gruzie. Svanetská sůl je na hrubo umletá a můžete ji použít na dochucení jakéhokoliv jídla.

10 stroužků česneku
hrnek soli
hrnek sušeného kopru
3/4 hrnku pískavice
1/4 hrnku mletého koriandru
1/2 hrnku sušených listů měsíčku
2 lžíce kmínu
2 lžíce sušených chilli paprik (podle chuti můžete i přidat)

Česnek namočíme na deset minut do studené vody a poté utřeme a smícháme se zbytkem koření a rozsekáme v robotu, tak aby ještě zůstaly patrné jednotlivé kusy koření.

Suneli

Nádherně žluté a aromatické koření, bez kterého se gruzínská kuchyně neobejde. Suneli oproti svanetské soli a adžice již neobsahuje sůl. Suneli můžete na trhu sehnat několik druhů, přičemž nejpoužívanější je khmeli suneli a usho suneli. Liší se barvou od světle pískové, přes výrazně žlutou barvu. Jednou z hlavních přísad je zvláštní odrůda pískavice, která roste v Gruzii a v angličtině je označována jako "blue fenugreek", kterou v českých podmínkách nahraďte klasickou pískavicí - ideálně směsí listů pískavice (2 díly) a semen pískavice (1 díl). 

3 lžíce mleté pískavice
2 lžíce mletého koriandru
3 lžíce sušených listů měsíčku
několik blizen šafránu
1 lžička chilli
2 lžičky sušeného kopru
1 lžička čerstvě mletého pepře
1/2 lžičky celerových semínek

Vše dobře promícháme a skladujeme ve vzduchotěsné nádobě. Ještě o něco lepší směs koření bude, pokud mleté koření nahradíte celým kořením a to poté rozemelete. V některých zdrojích uvádějí ve složení ještě yzop, černý pepř, majoránka či bazalka.

Sataplia: Po stopách dinosaurů


Několik kilometrů severozápadně od gruzínského města Kutaisi najdete přírodní rezervaci Sataplia. Největším lákadlem jsou zde zachovalé zkamenělé stopy dinosaurů, které pocházejí z doby asi před 120 miliony let. Zkamenělé stopy dinosaurů můžete vidět už jen na dalších dvou místech na Zemi - v Turkmenistánu a Tádžikistánu.  V rezervaci najdete i několik modelů dinosaurů a naučné panely s dinosauří tématikou.


Sataplia se dá přeložit jako “medové místo”. O tento název se zasloužily divoké včely, které žily v puklinách a dutinách v pískovcových skal, jenž celé vyplnili medem. Pro med si lidé do těchto skal chodili už v neolitu. 

Součástí parku je i 300 metrů dlouhá krápníková jeskyně s malou podzemní říčkou. V jeskyni naleznete i obrovský krápník ve tvaru srdce s malou kapsičkou, do které můžete vhodit minci a něco si přát, prý se přání vyplní.


Celý park je zakončen prosklenou vyhlídkovou terasou.