Levandulový éterický olej (EO) patří mezi nejpoužívanější oleje vůbec. Jako jeden z mála se dá použít i neředěný rovnou na pokožku i sliznice a plně využít jeho schopnosti podpořit regeneraci tkání a hojení ran. U nás doma ji používáme ihned na spáleniny, odřeniny a také hlavně na kousance od komárů. Skvěle zklidní a opravdu krásně zhojí drobné ranky a oděrky. Dvouletý syn ji sám vyžaduje na kousance od komárů. Můžete ji použít i na popraskané rty, nebo kůži spálenou od sluníčka. Doporučuje se i pro citlivou pokožku, kterou dokáže krásně zklidnit.

Působí protizánětlivě, může se používat i na mokvající rány. 

Každý den v podvečer kápnu kapku levandulového éterického oleje do aromalampy v ložnici, dobře se nám pak spí - tato procedura se doporučuje i pro astmatiky, protože levandulová silice má zklidňující  a antispasmatické účinky. Stejně tak můžete levanduli použít pokud trpíte laryngitidou, krční infekcí, chřipkou, nebo bronchitidou.

Relaxačních účinků levandule můžete využít i kápnutím několika kapek levandule do koupele, či promíchat pár kapek s rostlinným olejem a dopřát si příjemnou masáž.

Má blahodárné účinky při bolestech hlavy a migréně - doporučuje se kápnout 2-3 kapky na kostku cukru a sníst, nebo jemně namasírovat krk a spánky EO smíchaným s libovolným rostlinným olejem. 

Při menstručních bolestech se doporučuje masáž břicha a dolní části zad směsí EO levandule a vybraného rostlinného oleje.

Působí jako repelent proti vším, blechám a klíšťatům - doporučuji vetřít kapku, či dvě do vlasů. Stejně tak se ji přisuzuje i působení proti lupům.

Dá se použít jako přísada do jídla - třeba do marmelád a sladkých dezertů.

A v domácnosti ji můžete přidat nakapanou na kousku vatového tamponu třeba do šatní skříně proti molům.

Je třeba vědět, že levandule snižuje krevní tlak a její používání v těhotenství vyžaduje konzultaci s lékařem. Nicméně já jsem ji v těhotenství používala právě na zmírnění těhotenských nevolností. 

Doporučuji používat levandulový olej z ověřených zdrojů, tak aby byl opravdu vyroben z levandule, abyste si nekoupili syntetickou náhražku. Doporučuji EO od Nobilis Tilia, který dle mých zkušeností voní mnohem intenzivněji, než jiné EO a stačí tedy používat opravdu jen kapku, nebo dvě. Koupíte třeba zde: jihoceskalokalka.cz.

Minulý rok jsem si užívala kombinaci jahod a máty, tento rok je mým favoritem kombinace jahod a bazalky. Vzhledem k letošnímu obzvláště letnímu počasí, jsem se rozhodla rozšířit moji kuchyňskou sbírku nezbytných maličkostí o formičky na nanuky. Měla jsem to udělat již dříve. Cena se pohybuje okolo stovky a ta radost z domácích nanuků je k nezaplacení, zvlášť, když moje drahá polovina úplně vysadila cukr, lepek a mnohé další, takže jinou než domácí zmrzlinu si nikde asi nedá. Musím říci, že i já jsem byla pozitivně překvapena jednak jednoduchostí a rychlostí přípravy, ale i výsledkem.

Na šest nanuků (formičky mám od Tescomy) budete potřebovat:

1 balení měkkého tvarohu

2 lžíce jogurtu

misku jahod

hrst čerstvé bazalky
lžíce citronové šťávy

(plus trocha cukru dle vaší chuti)

Tvaroh promícháme s jogurtem a rozdělíme do dvou misek - čtvrtinu rozmixujeme s bazalkou a citronovou šťávou, zbytek smícháme s rozmačkanými jahodami a cukrem dle chuti.

Směs vložíme do formiček a necháme ztuhnout. Metodou pokus omyl jsem zjistila, že je o kousek lepší sestavit nanuk jahodová - bazalková - jahodová než jen jahodová a bazalkovou potom nechat naposledy.

  Nanuky necháme zmrazit asi šest hodin, poté jen pod horkou vodou nahřejeme formičku pod teplou vodou (cca 5 s), díky čemuž nanuk jednoduše z formy vytáhneme.

Máta, kterou mám na zahradě už dávno přerostla z malého chudáčka přineseného ze zahradnictví do vellké sebevědomé a panovačné rostliny, která se až nebezpečně roztahuje po celém záhonu. Máta je trvalka, její nadzemní lodyhy na zimu umírají a jakmile se oteplí, už můýete chodit a začít uždibovat malé lístečky čertsvé máty. 

Máta je bylina používaná tisíce let, váže se k ní krásný příběh z řecké mytologie o dvou poutnícíh, kteří jak už to tak v řeckých bájích bývá byli převlečení bohové Zeus a Hermes, kteří putovali po světě a marně hledali místo, kde by dostali něco k jídlu či pití. Nakonec je do domu pozvali dva staří manželé, kteří před tím než je pohostili, důkladně vydrhli mátou jak talíře, tak stůl. Poutníci ocenili pohostinost manželů, tím že jim proměnili jejich starý dům v nádherný dům. Nejlepší čcas na zpracování máty je ještě předtím, že začne kvést.

Máta je podporuje trávení - skvělý digestiv po náročném obědě.  Výborná je osvěřující chuť mátové limonády, dále Vás v horkém létě dokáže zchladit ve formě studené okurkovo-mátové polévky (recept zde). Typicky britským jídlem je mátová omáčka, která se servíruje k masitým jídlům zejména k jehněčímu. Mátu se nebojte přidat k hrášku ať už v klasické polévce, nebo pomazánce. Doporučuji k vyzkoušení i trojkombinaci - máta-vodní meloun-feta.

A samozřejmě nesmím zapomenout na mojito.

Mátu si můžete usušit na čaj, nebo ji nechat zamrazit. A nebo si z ní době jejího nadbytku udělejte skvělý mátový sirup (recept zde). 

Libeček lékařský je monumentální rostlina, v zahradě dokáže dorůst až dvou metrů. U mně na zahradě je takový malý ani ne poloviční. Tak uvidíme, jak se mu bude dařit. Doporučuje se ostřihávat jeho květenství, jehož tvorba rostlinu oslabuje.

Když slyším libeček, vybaví se mi chuť maggi. Libeček je skvělý do vývaru, jeho chuť je ale silná, proto si dávejte pozor, ať to s ním nepřeženete a nepřebije chuť celého jídla.

Sama používám libeček jen vyjímečně.

Máte někdo nějaký tip?

Rozmarýn nebo rozmarýna - které ze slov se vám líbí více? Tato keříkovitá trvalka se u nás pěstuje jako přenosná rostlina. Pokud o ni budete dobře pečovat na jaře a poté i na konci léta Vám vykvete nádhernými bledě modrými až fialovými kvítky. Na zimu je vhodné rozmarýn umístit na chladné a světlé místo, kde bez problémů přečká zimu. Pokud si ho budete chtít vypěstovat, doporučuji, spíše než ze semen, vypěstovat ho z řízku nebo koupit již vzrostlou rostlinku. Rozmarýna je typicky středomořská rostlina, dopřejte ji tedy písčitou půdu a plné slunce, tak bude nejvíce spokojena.

Specifická kořeněná chuť a vůně rozmarýny je skvělá k bramborám, dušeným zeleninovým pokrmům a také třeba na dochucení různého slaného pečiva.Rozmarýn je součástí tradiční směsi provensálského koření. Vůně i chuť je velice výrazná, není třeba to s ním přehánět. Stonky rozmarýnu můžete použít namísto špejlí do špízů.

Čaj z rozmarýny podporuje schopnost se soustředit, povzbuzuje imunitní systém, napomáhá trávení a podporuje chuť k jídlu.Jeho konzumace se nedoporučuje se v těhotenství.

Rozmarýnový olej:

(dle Jekky McVicar)

3 velké hrsti rozmarýny

250 ml libovolného oleje

3 lžičky citronové šťávy

Listy omyjeme, nasekáme nadrobno, smícháme s olejme a citronovou šťávou. Po dvou dnech přecedíme olej a dáme do chladna. Spotřebujeme do tří dnů.

Vavřín je středomořský stálezelený strom. U nás se pěstuje jako přenosná rostlina v květináči. Je třeba ho přenést do tepla jakmile noční teploty klesnou pod nulu. Vavřínové listy patří mezi tradiční koření, používá se k ochucení dlouho dušených pokrmů. Listy se používají čerstvé i sušené, na sušení se dají sbírat celý rok. Do pokrmů se přidávají na začátku vaření a vaří se s jídlem a vyndavá se až před podáváním.

Bobkový list přidaný do pokrmu napomáhá zažívání. Tradičně se přidává do bouquet garni.

Bílá čokoládová pěna s vavřínem

(dle Nigela Slatera)

6-8 porcí

100 ml mléka

3 vavřínové listy

8 tobolek kardamonu - semena vyndáme a nadrtíme nahrubo

250 g bílé čokolády

200 ml smetany ke šlehání

3 bílky 

kakao na poprášení 

Mléko spolu s kardamonem a bobkovými listy ohřejeme těsně nad bod varu a odstavíme z ohně. Čokoládu nad párou rozehřejeme. Ušleháme šlehačku. Z bílků ušleháme pevný sníh. Mléko přecedíme, koření vyhodíme. Smícháme mléko s bílou čokoládou. A po lžičkách směs vmícháme do sněhu. nakonec ke směsi opatrně vmícháme i šlehačku. Pěnu rozdělíme do misek a necháme vychladit. Dozdobíme kakaem.

Vavřínová sůl 

(dle Jekka Mc Vicar)

6 vavřínových listů nastříháme na třetiny a utlušeme se 250 g soli v hmoždíři. Přesypeme do sklenice a vzduchotěsně uzavřeme. Vydrží tři měsíce.

Botanický název rostliny je odvozen od latinského výrazu archanděl. Jedná se o víceletou rostlinu. V prvním roce vytváří přízemní růžice, do výšky kvete a vytváří semena až v roce následujícím. Má nazelenalé bílé květy a voní výrazně po anýzu. Oproti bolehlavu má andělika kulaté okolíky a na stoncích nemá purpurové skvrny. Důležitým rozpoznávacím znakem je vůně, po rozemnutí bolehlavu neucítíte anýz, ale poměrně odpornou vůni. Andělika se zejména v severských zemích využívala jako zelenina. Mladé výhonky se blanšírovali a přidávali do polévek a dušených pokrmů. Tradičně se používá k ochucování řady alkoholických nápojů - vermutu, absinthu, likérů...

Anděliku je vhodné používat jen velmi v malém množství, její silná silice dokáže přehlušit chuť celého jídla. Sklízí a používají se všechny části rostliny.

Dle wikipedie se andělika využívá zejména v oblasti problémů s trávením: tlumí nadýmání, při hnilobné i kvasné dispepsii, při nechutenství, zahlenění dýchacích cest a při žaludeční neuróze. Díky těmto vlastnostem bývá součástí žaludečních likérů z kořenů anděliky, chartreuse a benediktýnka. Působí také jako expektorans. Zevně jako antirevmatikum. Vnitřně v odvarupůsobí na nervovou soustavu, dále jako stomachikum a karminativum a má protikřečový účinek. Při zánětu ústní dutiny se užívá jako kloktadlo. Při hysterii a lehce zvýšené nervové vzrušivosti se používá jako přísada do koupele.

Listy anděliky dokážou snížit kyselost ovoce, přidávají se tedy krátce k ovoci (rebarboře, angreštu) při přípravě marmelád.

 U britské bylinkářky Jekky McVicar jsem nalezla tyto tři recepty:

Angreštový kompost s andělikou (6-8 porcí)

900 g angreštu - očištěného a bez bubáčků

225 g anděliky svázaných do kytičky

šťáva a kůra z jednoho pomeranče

150 ml vody

50 g cukru

Vše vložíme do hrnce, přivedeme k varu a na mírném ohni vaříme, dokud angrešt nezměkne. Ihned vyndáme listy anděliky a pomerančovou kůru - vyhodíme. Servírujeme jako dezert. 

Kandované stonky anděliky

Pevné dužnaté dvouleté stonky anděliky nakrájíme na špalíčky dlouhé 8 - 13 cm, dáme do hrnce a zalejeme vodou tak, aby byly potopené. Vaříme do měkka (ale měli by zůstat křehké) asi 25 - 45 minut. Zchladíme ve studené vodě. Znova zalejeme studenou vodou a přivedeme k varu, vaříme dalších 5 minut. Odstavíme z plotny, stonky zcedíme a oloupeme. Stonky zvážíme a smícháme se stejným množstvím cukru, dáme do chladu na dva dny. Cukr se mezitím změní v sirup. Směs stonků a sirupu dáme do hrnce a povaříme na mírném ohni dokud stonky nezprůsvitní. Scedíme a sirup vylejem. Stonky posypeme a oblíme krupicovým cukrem. Rozložíme na plech a necháme oschnout v troubě zahřáté na nejnižší teplotu - sušíme cca 2 hodiny. Stonky naskládáme do vzduchotěsné nádoby, proložíme pergamenem.

Anděliková zavařenina

900 g vařených a oloupaných stonků anděliky

700 g cukru

425 ml vody

šťáva a kůra z jednoho citronu

Stonky nakrájíme na centimetrové kousky, dáme do kastrolu, zasypeme cukrem a podlijeme vodou. Přivedeme do varu a přidáme citronovou šťávu a kůru a vaříme do zhoustnutí. Zavařeninou naplníme sterilizované sklenice.

Recepty plánuji v létě vyzkoušet, tak poté přidám fotky a svoje zkušenosti s nimi.

Už starověcí Řekové předepisovali meduňku na dobré trávení a proti melancholii. Vždy, když přijede na návštěvu někdo, komu se v životě nedaří, prolívám ho tak dlouho meduňkovým čajem, dokud se nezačne usmívat. Meduňka je odolná trvalka připomínající mátu - stejně jako máta se ve vhodných podmínkách divoce rozrůstá. Meduňkové listy sbíráme od jara do podzima a používáme čerstvé na čaj, do salátů, marinád, sals, bylinkových másel a pomazánek. Meduňka skvěle dokáže potlačit kyselost ovoce, doporučuju ji přidat k ovoci, není ho třeba poté tolik sladit. Květy meduňky můžeme použít na ozdobu dezertů, salátů...

Limetko-citronový sorbet s meduňkou

(dle Vikky McVicar)

200g cukru

275 ml vody

1 velký svazek meduňky

strouhaná kůra a šťáva z 5 limet a 5 citronů

Listy meduňky nasekáme nadrobno, cukr svaříme s vodou a necháme vychladnout. Studený sirup promícháme s meduňkou a kůrou a šťávou z limetky a citrusů. Sorbet připravujeme tak, že do vhodné mrazuvzdorné nádoby nalejeme směs a dáme do mrazničky. Každých 30 minut směs vyndáme a vidličkou roztříštíme vznikající ledovou hmotu. Opakujeme minimálně čtyřikrát. Směs tak získá konzistenci ledové tříště.

  

Pažitka je skvělá, nedokážu si představit lepší jarní jídlo, než je krajíc chleba, pomazaný máslem, posypaný pažitkou a obložený plátky ještě teplých nahniličko uvařených vajec pod kterými se úplně lehounce máslo roztéká. 

Pažitka je trvalka milující vlhkou půdu a slunné stanoviště. Každé tři roky by se měl trs pažitky rozdělit a přesadit. Na podzim je dobré pažitku lehce přihnojit.

Pažitka je skvělá k vejcím, bramborům a do pomazánek. Květy mají sladkou cibulovou příchuť a lze s nimi zdobit saláty.

Z pažitky lze vyrobit skvělé bylinkové máslo, na zimu je nejlepší si ji zamrazit po malých porcích.

Jméno rostliny je odvozeno od řeského agathos, což znamená obdivuhodný. Agastache je nádherná modrofialově kvetoucí trvalka z čeledi hluchavkovitých. Přes zimu odumírá a na jaře znova vyraší z podzemních kořenů, má ráda slunečnou polohu a dobrou humózní půdu. Agastache se dá předpěstovat ze semen, nebo si ji můžeme namnožit řízky odebranými v létě z nekvetoucích výhonů. Agastache pochází ze Severní Ameriky a Asie, používá se do čajových směsí a k dochucení pokrmů a marinád. Listy mají mátovo - anýzovou vůni. Listy se dají konzumovat čerstvé v salátech, květy jsou také jedlé a dají se s nimi výborně zdobit pokrmy. Stonky můžeme použít na špíz. 

Agastache působí prospěšně na zažívání, snižuje horečku a vyvolává pocení.

Šanta je nádherně fialově kvetoucí trvalka. Miluje slunná místa a rozrůstá se velké nízké keříky s bohatou záplavou fialovo - růžových květů, přitahující motýly a včely. Šanta má pronikavou kořenitou vůni. Šanta se množí jak ze semen, tak z řízků, nejlepší mi ale přijde množit ji na podzim odkopky.

Odvar ze šanty se používá jako uklidňující čaj, užívá se při nachlazení, horečce, podporuje pocení. Odvar zklidňuje a pomáhá od bolestí nervového původu. 

Šanta v jídle pomáhá trávení, štepí tuky, čímž činé jídla stravitelnější. Používá se často k okořenění nejrůžnějších druhů mas. Mladé výhonky se přidávají do salátů. květy - používá se jen růžová část skvěle dozdobí a dodají říz těstovinám, či dušené zelenině.

Jako obklad se používá na zklidnění podrážděné pokožky, čerstvě nasekanou ji můžeme přikládat na řezné rány.

Šanta odpuzuje komáry a šváby.

Květ šanty

Na wikipedii jsem mimo jiné o šantě nalezla: Šanta se již dlouhá staletí používá jako léčivá rostlina a také jako ochucovadlo. Jelikož obsahuje halucinogenní látky (byť v malé míře), její sušené listy kdysi kouřili lidé, aby alespoň načas zahnali strasti běžného života. Žvýkání kořene se zase doporučovalo osobám plachým, aby jim dodalo více odvahy a průbojnosti. Traduje se prohlášení jednoho kata, který by prý nikdy nemohl vykonávat svou profesi, kdyby předtím nesnědl kousek kořene. 

Šantové máslo:

(z kuchařky Jekky McVicar)

125 g nasekané šanty

125 g přepuštěného másla

Obě dvě suroviny smícháme a uložíme do chladu. Před konzumací necháme minimálně dva dny odležet. Jeho trvanlivost je minimálně 3 měsíce. Výborné je na smažené houby, či jako dochucení pokrmů.

Šantou můžeme ochutit klasickou rajčatovou omáčku na těstoviny, či dušenou zeleninu.