-->

Theme Layout

Boxed or Wide or Framed

Theme Translation

Display Featured Slider

Featured Slider Styles

Display Grid Slider

Grid Slider Styles

Display Trending Posts

Display Author Bio

Display Instagram Footer

Dark or Light Style

Používá technologii služby Blogger.

Počet zobrazení stránky

Prohledat tento blog

Blog Archive

Facebook

pátek 29. ledna 2016

Kandovaná pomerančová kůra



V Lakonii, kde jsme projížděli, roste asi miliarda oliv a o něco méně různých odrůd citrusů. Běžně po nákupu zeleniny nám ještě prodavač šoupne pár pomerančů od cesty do tašky. Nakupování tady je vůbec zajímavé, třeba na zelenině často úplně chybí ceny. Myslím, že je prodavač stejně stanovuje od oka a taky záleží na tom, zda jdeme nakupovat celá rodina, nebo jen já s Teodorem. Čím víc nakoupíte, tím levnější nákup, zároveň se mi často stává, že mi prodavač řekne, hele tyhle jablka jsou sladší, kupte tyhle rajčata, ty jsou lepší pro děti. Navíc samozřejmě dostanete často i kus ovoce, či zeleniny na ochutnání, abyste nekupovali zajíce v pytli. A všechny zelenina je samozřejmě řecká, a dokonce vám i řeknou, v jaké oblasti byla vypěstovaná. Děti jsou tu všemi milované, všichni je hned obdivují, poplácávají po tvářičkách a samozřejmě krmí. Tu kousek jablka, pomeranč, nebo aspoň kousek pastelli, což je tyčinka slepená z medu a sezamu, myslím, že v čechách se jim říká sezamky. Teodor pastelli miluje a Řekové milují zase jeho blonďaté vlásky. Začínám mít podezření, že už při příchodu do obchodu nasadí svůj roztomilý výraz a čeká, co mu kdo vrazí do ruky. Protože pomeranče máme většinou chemicky neošetřené, je mi líto vyhazovat kůru, a tak jsem začala si vyrábět vlastní kandovanou kůru. Je několik způsobů, jak si ji vyrobit, mě asi nejvíce vyhovuje tento postup:

2 pomeranče - chemicky neošetřené
cukr - 3 lžíce plus další na obalení

Pomerančovou kůru si oloupeme a dáme si pozor, abychom oloupali opravdu jen oranžovou část. Používám na to takovou speciální škrabku na kůru, kterou mám už dlouho, je od tescomy a dokáže z kůry oloupat dlouhé a tenké proužky. Pokud budete kůru loupat nožem a budete dělat tlustší kousky - protáhněte dobu varu. 
Oloupanou kůru nejdříve spaříme horkou vodou.
Tři lžíce cukru svaříme s třemi lžícemi vody. Pokud by se vám zdálo, že je tekutiny málo, přidejte více vody i cukru, tak abyste zachovali poměr 1:1. Vaříme cca 15 minut, pokud máte kusy kůry silné, klidně protáhněte dobu varu na 45 minut. Poté kůru vyndáme, necháme lehce okapat a obalíme v cukru. Necháme uschnout - cca den na kuchyňské lince, poté můžeme skladovat ve vzduchotěsné nádobě i delší dobu. Mě osobně kandovaná kůra dlouho nevydrží, takže až zjistím, jaká je její maximální trvanlivost, určitě to sem dopíši, tipuji, že to bude v řádech týdnů.
Nikola Mrázová
0 Comments
Share This Post :

středa 27. ledna 2016

Fava skordalia me kapari



Skordalia má tisíc podob a je typickou řeckou meze (mn.č. mezedes). Jsou to takové španělské tapas, minipředkrmy a chuťovky, které se servírují se sklenkou vína, nebo trochou ouza. Pod meze si představte spoustu malých talířku, na jednom trochu oliv, sýra, na druhém trochu salátu, či nakládané zeleniny, třetí s plněným rajčetem, či vinným listem. Meze může být teplé i studené, tradičně se servírují nejdříve studené meze a poté až teplé. Jediné jídlo, které nemůže být meze, je prý polévka. 
Skordalia je dip, jehož základem je starý chléb, brambory, česnek, nebo třeba luštěniny, či ořechy. Co ostrov, či region, to jiný recept na skordalii. Ke skordalii servírujte nějaké dobré čerstvé pečivo, nakrájenou zeleninu. Fava je jedna z nejvíce používaných luštěnin - je to drobný půlený žlutý hrách. Uvařte si skordalie rovnou větší porci, je výborná. Trochu mi připomíná klasickou hrachovou kaši díky spojení chuti oregana a výrazné chuti česneku.

2 hrnky favy (půleného žlutého hrachu)
2 bobkové listy
4 stroužky česneku 
1/2 hrnku olivového oleje
3 lžíce vinného octa
2 lžíce sušeného oregana
2 lžičky soli
čerstvě mletý pepř

k servírování:
olivový olej
kapary
nasekanou čerstvou petržel


Favu uvaříme na mírném ohni spolu s bobkovým listem. Hotová by měla být cca po 45 minutách. Mezitím si prolisujeme česnek. Uvařenou favu smícháme s na jemno utřeným česnekem, olivovým olejem, vinným octem, oreganem, solí a pepřem. Ochutnáme a dochutíme podle chuti, pokud je skordalia moc hutná, můžeme přidat olivový olej, nebo trochu vody, či bílého vína. Servírujeme posypané kapary, nasekanou čerstvou petrželí a hrubě mletým pepřem a přelité olivovým olejem.

Nikola Mrázová
1 Comments
Share This Post :

pondělí 25. ledna 2016

Heřmánkový čaj s kurkumou, mlékem a medem



Miluji masala čaj, v mé oblíbené jindřichohradecké čajovně ho servírují pěkně teplý s trochou třtinového cukru a pohankovým mlékem. Když k tomu připočtu ty jejich výborné domácí buchty a koláče, je to jedno z nejlepších míst, kam můžete v zimě zajít. Pěkně v kamnech hřeje opravdický oheň a vy si lebedíte v polštářích a můžete si k tomu dát nějaký dobrý čaj a koláč - nejvíc vzpomínám na ten jejich makový, nejraději bych se tam teď jako lusknutím prstu přenesla a objednala si masalu s pohankovým a všechny sladkosti, co dneska v čajovně napekli.
Zázvor s kurkumou působí protizánětlivě. Černý pepř působení kurkumy ještě umocňuje, je dobré je vždy používat při vaření společně. Navíc ještě dodá čaji ten správný říz. Kokosáku se nebojte, jemně ovoní čaj kokosovou vůní a v kombinaci s roslinným mlékem, je to lahoda.
Pokud milujete masalu, neváhejte a uvařte si tento čaj. Na recept jsem natrefila na greenkitchenstories.com:

čtvrt litru horké vody
dvě lžičky sypaného sušeného heřmánku
půl lžičky kurkumy (pokud máte čerstvou, nastrouhejte tu)
půl lžičky sušeného zázvoru (taktéž můžete nahradit čerstvým)
čtyři kuličky černého pepře
lžíce kokosového oleje
mléko podle chuti (mandlové, nebo kokosové bude chutnat božsky)
med

Vroucí vodou přelijeme heřmánek, kurkumu, zázvor a pepř. Po deseti minutách slijeme a dolijeme ohřátým mlékem, přidáme lžíci kokosáku a dosladíme medem. Medem je dobré sladit, až po vychladnutí, aby se zachovali veškeré jeho zdraví prospěšné vlastnosti.Nezapomeňte si k čaji otevřít nějakou dobrou knihu. Mne čeká Písečný muž a pak už žádné knihy v čestině nemám. Napiště mi do komentáře nějakou dobrou knihu, kterou jste v poslední době četli, ať mám inspiraci a vím, po které další knize mám šáhnout. 
Nikola Mrázová
0 Comments
Share This Post :

úterý 19. ledna 2016

Čočkový salát s fenyklem



Čočka je moje nejoblíbenější luštěnina. Občas ji na chvíli vystrnadí cizrna, ale pak zase převezme prvenství čočka. Loupaná i neloupaná, drobná i velkozrnná, černá, hnědá, červená a zelená. Takových druhů a chutí. Tady v Řecku volím sice jen mezi malou a velkou, ale obě dvě jsou skvělé. Sice v Čechách seženu více druhů čočky, ale zde je na každém kroku tolik česrtvé zeleniny, na jakoukoliv. I teď v půlce ledna zde na jihu rostou na venkovních záhonech rajčata, papriky a saláty. A ta chuť! Vegetariánův ráj! Po třech měsících nás sice už pustila ta euforie, kdy jíme salát a s od stolu se ozývá: To rajče - to je! Už si ochutnal ten špenát? Ta okurka voní a ta cibule! Všechno tady voní a chutná, jako když si to vypěstujete doma na zahradě. Z euforie upadáme občas do deprese a říkáme si, a kde budeme kupovat zeleninu v Čechách? Vždyť nám žádná nebude chutnat.

Na salát si připravte:

 250g drobnozrnné zelené čočky 
1 bulvu fenyklu
1 menší cibuli
hrst oliv - oblíbila jsem si černé sušené, ale zvolte podle své chuti
olivový olej
vinný ocet
oregano
pepř
sůl


Čočku propláchneme a uvaříme na skus - cca 25 minut. Mezitím si najemno nakrájíme fenykl a cibuli. V malé misce prošleháme olivový olej s vinným octem - používám 3 lžíce oleje na lžíci vinného octa. Vše dobře promícháme a podle chuti dosolíme a dopepříme. 
Nikola Mrázová
2 Comments
Share This Post :

pondělí 18. ledna 2016

Lodní deník: Evia - Distos




Není to poprvé, co řecké značení silnic selhává. Udivuje mne, jak dokážou značit směr cesty třeba každých půl kilometru po celých čtyřicet kilometrů, co jedete po hlavní, ale pak na zásadní téčkové křižovatce není ani náznak, kudy se vydat. Stejně tak se nám to stalo při cestě k jezeru Distos na ostrově Evia. Před jezerem Distos ve stejnojmenné vesnici vysvětluji starousedlíkovi, že chci jet k jezeru Distos. Chvilku se na mně divně kouká, zejména když předvádím, jak plavu a pak mi řecky něco vysvětluje. Tak se mu znova snažím říci, že chceme jet k jezeru, ale nevíme kudy. Jestli na křižovatce doleva, nebo doprava. Prostě se nenechám odbýt a hučím do něj, že chci k jezeru.
Po chvíli pokrčí rameny a ukáže doprava. Hurá!

Sjíždíme serpentiny, po stále se zužující silničce. Potkat se zde s náklaďákem, tak jeden z nás musí couvat, protože dvě auta tady neprojedou. A pak to přijde, údolí se rozestoupí a my koukáme přímo na jezero. Abych byla konkrétní … na vyschlé jezero plné rákosu.  No, takže tentokrát bez koupání, ale alespoň jsme se prošli olivovým hájem a pokochali výhledy do krajiny.



Nikola Mrázová
0 Comments
Share This Post :

neděle 17. ledna 2016

Socca



Socca je tradiční cizrnová placka pocházející z jihu Francie. Teplou a křupavou soccu si můžete koupit téměř na každém rohu. Pěkně vám ji ještě horkou posypou hrubou solí a popepří. Cizrnová mouka je přirozeně bezlepková, tak je tato placka vhodnou přílohou pro všechny, co se lepku vyhýbají.

Na porci pro 2 - 4 osoby budete potřebovat:

125g cizrnové mouky
½ lžičky mletého římského kmínu
½ lžičky mletého koriandru
½ lžičky sušeného tymiánu


Smícháme cizrnovou mouku s trochou soli, pepře, římským kmínem, koriandrem a tymiánem. V míse prošleháme 250 ml vody s třemi lžícemi olivového oleje. Do vody zašleháme po částech ochucenou cizrnovou mouku. Necháme při pokojové teplotě alespoň hodinu odpočinout. Troubu předehřejeme na 230 stupňů. Velký plech s nepřilnavým povrchem vytřeme olejem a na něj rozetřeme těsto - vrstva by neměla být silnější než půl centimetru. Pečeme ve vyhřáté troubě asi 20 - 30minut - dokud nám placka nezezlátne. Ještě horkou pokapeme olivovým olejem, lehce osolíme a opepříme. Jíme teplé třeba s nějakým skvělým salátem.
Nikola Mrázová
0 Comments
Share This Post :

pátek 15. ledna 2016

Rustikální citronový chléb s tymiánem



Rychlý chléb z kynutého těsta, který můžete připravit během chvilky. Kolečka citronu nakrájejte hodně na tenko, ať se dají lehce ukousnout, a použijte citron, který není chemicky ošetřený. Tady v Řecku jsou čerstvé citrony k dispozici na každém kroku, u každého domu mají minimálně jeden strom. Fascinuje mne, jak rychle po utrhnutí přestává citron vonět a vysychá a říkám si, čím musí být ošetřeny ty citronové krásky v obchodech, které vydrží dalších 14 dní v míse na stole. Po návratu do Čech si budu muset nějaký ten citronovník zasadit.
Chléb je skvělý k polévce, ale klidně si ho dejte jen s trochou olivového oleje. Mimochodem právě pomáháme sklízet divoké olivy a musím říci, že to je docela náročná práce, sice jen tak “češete” větve oliv, kocháte se pohledem do sadu a užíváte si slunečného počasí, ale po hodině práce ve čtyřech lidech máte nasbíráno asi půl pytle oliv, což na lisu bude asi jen kolem litru oleje. No jsem zvědavá, jak bude chutnat. To bude muset být tekuté zlato!

Na chléb si připravte:
hrnek teplé vody
1/4 hrnku olivového oleje
7g sušeného droždí
3 hrnky hladké mouky
lžičku soli - jemně mleté
dobře vyzrálí a chemicky neostřený citron nakrájený i s kůrou na tenounké plátky
svazek čerstvého tymiánu
hrubou sůl na posypání

Smícháme olej, vodu, droždí a mouku. Necháme deset minut minut odležet a pak přidáme lžičku jemně mleté soli a těsto důkladně prohněteme. Těsto vložíme do mísy vytřené olejem a překryjeme potravinářskou folilí. necháme nakynout v teple asi hodinu a půl.

Poté těsto přendáme na plech vyložený pečícím papírem a pomocí prstů roztáhneme do placata a zároveň v těstě vytvoříme nepravidelné důlky. Necháme znovu cca 30 minut kynout. Mezitím rozpálíme troubu na 180 stupňů. Na těsto naskládáme citron a tymián, posypeme štědrou dávkou hrubě mleté soli. Pečeme dozlatova 25 - 30 minut. Jíme klidně ještě teplé s trouchou nějakého dobrého olivového oleje.
Jo a málem bych zapomněla - recept pochází z kuchařky Citrus od Valerie Aikamn-Smith.



Nikola Mrázová
0 Comments
Share This Post :

čtvrtek 14. ledna 2016

Lodní deník: Loutra Edipsou



Stojím na pláži po kolena v moři, jemné vlnky mi omývají nohy. Chodidla se hřejí od horkého písku a na záda mi dopadají horké kapky z vyvěrajícího sirného pramene. Venku je něco okolo patnácti stupňů, já se cítím, jak v tropech. Medituji, zhluboka dýchám sirnou páru a koukám na zasněžené vrcholy hor na pevnině. Ta voda musí mít aspoň padesát stupňů, chvilku mi trvalo, než jsem si na tu teplotu zvykla. Je to něco jako sauna, po chvíli už si člověk to horko ani nevnímá a vůbec se mu nechce jít ven. 

V celém zálivu jsme sami, jen odpoledne přichází dvě řekyně, které si vždy chvilku užijou horké sprchy, schladí se v moři, posedí a podrbou na pláži a jedou domů. S železnou pravidelností chodí každý den ve dvě. Dvě ve dvě.
K večeru jsme vystoupalli ke kostelíku nad městem a kochali se lázeňským městem, ze kterého z různých míst stoupá pára. Krásně ze shora je vidět, kde vyvěrají prameny, kde jsou svedeny do lázní a kde ústí jen tak do moře. V horkých pramenech zde odpočíval kde kdo, od politiků, přes řecké celebrity až po řečké filozofy - nedivím se, přemýšlet o tom, jaký je rozdíl mezi pravým poznáním a pouhým míněním, muselo jít Platonovi v horké vaně s výhledem na moře přímo dokonale. 
Jedním z největších výhod celých pramenů je velký obsah minerálních látek - úplně cítíte, jak vaše kůže mládne a vy s ní. Takže příjemným bonusem celého našeho pětidenného pobytu na promenádě bylo to, že Tádíkovi úplně zmizel ekzém a i já se cítila jako znovuzrozená.

Celá pláž je díky pramenům vyhřátá tak, že písek je horký na dotek a někde je dokonce nemožné na něm stát bosou nohou. Tak i Teodor, i přes okolní teplotu vzduchu okolo dvanácti stupňů, si vydržel hrát v písku celý den. No, co vám budu povídat, není lepšího místa, kde být v prosinci.
V Loutra Edipsou je několik rybáren, hodně obchodů s místními řeckými produkty a taky jeden obchod jen s medem. Loutra Edipsou patří mezi tradiční řecká lázeňská města už od starověku.


Nikola Mrázová
0 Comments
Share This Post :

úterý 12. ledna 2016

Placky z kadeřávku a brambor s trochou kopru a citrónu


kale


 Dokonalá kombinace křupavého kadeřávku a měkkých brambor, který placky krásně spojí. Kopr s citronem je krásně odlehčil. Dlouho jsem přemýšlela, kde jsem recept viděla, ale nemůžu si vzpomenout. Tato kombinace mi ležela v hlavě dlouho a teď mám konečně přístup ke skvělým citronům přímo ze stromu a kopr tady roste na každém kroku. 


Na porci pro dva hladové si připravte:
svazek kadeřávku - celkem asi 2 hrnky spařeného a nasekaného
4 střední brambory
jednu menší šalotku
citron - chemicky neošetřený
několik snítek kopru - cca 4 lžíce nasekaného
 čerstvě mletý pepř
trochu rostlinného oleje


Brambory oloupejte, nakrájejte a uvařte do měkka. Kadeřávek spařte horkou vodou a nakrájejte na asi centimetrové proužky, pokud je řapík příliš tvrdý, vykrájejte ho. Brambory rozšťouchejte, poté do nich už jen přidejte nasekanou cibuli, kadeřávek, nasekaný kopr a kůru z citronu. Ochutnejte a dosolte a dopepřete podle vlastní chuti, klidně přidejte i trochu šťávy z citronu. Ze směsi vytvarujte asi centimetr vysoké placky, které opečte na troše oleje na pánvi, nebo v troubě na plechu dozlatova a dokřupava.

Tady naleznete pět mých nejoblíbenějších vegeburgerů.
Nikola Mrázová
0 Comments
Share This Post :

pondělí 11. ledna 2016

Rustikální jablečný koláč


Naprostá klasika. Křupavé křehké těsto vonící máslem a jablka se skořicí. Klasický recept, musím se přiznat, že často ho sníme doma dříve než vychladne. Přesné množství cukru neuvádím záměrně, u nás doma si vystačíme s lžící, nebo dvěma, což na někoho může být opravdu málo sladké. Vy si ale oslaďte život podle vaší chuti:o).

Na koláč si připravte:
160g hladké mouky
110g studeného másla
špetka soli
ledová voda - cca 50ml
dvě jablka
lžičku skořice
cukr dle chuti

Křehké těsto vyžaduje rychlou přípravu. Mouku smícháte se solí a k nim přidáte máslo nakrájené na kousky. Rychle promícháte, a pomocí rukou vytvoříte směs drobných kousků másla a mouky, něco jako drobenku, ale máslo zůstane v celých kouscích. Přidáte několik lžic ledové vody a uhněťte těsto. Opět platí pravidlo, že se snažíme těsto moc nepřepracovat, jen spojit. Pokud je vody málo, opatrně po lžících můžete přidat další vodu.Těsto zabalíme do potravinářské folie a vložíme do ledničky, kde ho necháme odpočinout alespoň 30 minut. 
Mezitím si nakrájíme jablka na plátky. Předehřejeme troubu na 180 stupňů.Těsto rozválíme, dobře to jde mezi dvěma kusy potravinářské folie. Jablka smícháme s cukrem a skořicí a vyskládáme na koláč. Pokud chcete můžete na jablka dát i pár kousků másla a trochu dalšího cukru, krásně poté v troubě zkaramelizuje, trochou másla můžete potřít i těsto.

Okraje poté přehněte přes náplň a na pečícím papíře pečte asi 40 minut.
Nikola Mrázová
0 Comments
Share This Post :

neděle 10. ledna 2016

Lodní deník: Evia - ostrov s dračími domy a horkými prameny



Často si dopředu hledám nějaké informace o místech, kam pojedeme. O Evii jsem jako první našla informaci, že tam nemáme jezdit, že to nestojí za nic. To bylo první místo v Řecku, o kterém jsem tohle slyšela. Ještě, že jsem se nenechala ovlivnit a na Evii jsme dojeli, je nezapomenutelná. Ostrov, který je druhým největší (po Krétě) ze všech řeckých ostrovů, leží blízko pevniny. V nejbližším bodě, je to na ostrov z pevniny asi jen 40 metrů, takže autem projedete přes most z pevniny do Chlakidi a jste na ostrově. Chlakida leží asi v polovině ostrova, takže už se pak stačí jen rozhodnout, zda chcete jet na sever, nebo na jih. 
My jsme nejdříve prozkoumali sever - vyhlášené lázně Loutra Edipsou, kde pramení asi 80 horkých pramenů, ze zeleného severu jsme projeli národním parkem i pohořím k malebnému městečku Styra, kde jsme několik dní strávili přes helpx na domě na kopci a pak přejeli na úplný suchý a kamenitý jih ostrova. Nevynechali jsme ani tajemné dračí domy, ochutnali jsme nejlepší kozí fetu, která je místní specialitou (většinou se feta vyrábí z ovčího nebo kravského mléka).

Na Evii vás překvapí nádherné a neskutečně čisté moře, je to prý proto, že se během 24 hodin voda v úžině vždy vymění. Ono s tím zálivem na Evii je to docela zajímavé, stále je velkou záhadou, podle jakého systému se zde mění a kudy tečou mořské proudy, zatím to nikdo neobjasnil. Více než mořské proudy nás příjemně překvapili lidé. Zatím nejpřátelštější Řekové, které jsme zatím potkali, malá města jako by ani nebyla poznamenána cestovním ruchem. Možná je to dáno i tím, že na Evii se v historii vystřídalo mnoho národů a tak i místní jsou k cizincům výrazně přátelštější než třeba jinde. Evia byla už od 13. století osídlena velkou komunitou Arvanitů, bojovným národem z oblasti dnešní Albánie využívali byzantští králové jako válečníky, dále také se zde v průběhu toku času zabydleli Benátčané, Římané, Frankové a samozřejmě Turci, kterým patřil ostrov až do roku 1830.
Zažili jsme toho mnoho, takže začnu pěkně postupně.
Nikola Mrázová
0 Comments
Share This Post :

pondělí 4. ledna 2016

Lodní deník: Farma u Theodora podruhé



Za ty tři týdny strávené u Theodora jsme stihli udělat poměrně hodně věcí. Tádík s Teem zorali část polí. Sesbíralo se několik valníků kamenů a navozili se k řece jako základ pro most. Já jsem s malým Teouškem postavila bylinkovou spirálu a osadila ji běžnými bylinami - rozmarýnem, několika druhy tymiánu a aloe verou. Během našeho pobytu jsme zažili i náš první řecký déšť, pršelo dva dny, ale spoušť, kterou déšť zanechal byla jak po tropickém měsíčním monzunu. Veškerá voda se přehnala po povrchu země a téměř nic se do jílovité půdy nevsáklo. Během hodinky se svahy na zahradě vinula bahnitá řeka a za naším malým náklaďáčkem bylo jezero. Na troud suchá půda v olivovém sadu a mezi poli nepojmula snad ani kapku a z jílu se stalo červené mazlavé bahno, které se okamžitě nalepilo na boty a obalilo je. Ze zahrady se stalo bahnité kluziště - tedy spíše jíloviště. Po dvou dnech začalo opět svítit slunce a bahno zas jak mávnutím proutku vyschlo. A vše se o něco více zazelenalo.  

Z práce na farmě jsme udělali krátké video, kde je vidět i stavba mostu, kdy se nejdříve kameny přehrazovala řeka, na tu se pak pokládaly trubky. Během deště se potokem prohnala přílivová vlna a trubky odnesla někam směrem do moře.

Často jsem si na farmě vzpomněla na Orwellovu farmu zvířat. Na crazy farm jako první začali rebelovat kozy s ovcí. Respektive rebelovali kozy, ovce je jen následovala - jako ovce. Začali odmítat chodit na noc do stáje. Zjistili jsme, že člověk musí mít hlavně mentální převahu a prostě jít a vysvětlit vedoucí koze, kterou jsme titulovali jako “mama” goat, že prostě teď se jde domů “home”. Sebemenší zaváhání v hlase mama odhalila a utekla někam na druhou stranu pozemku. Takže já jsem většinou zaháněla tak na tři pokusy. Tádíkovi a Viktorovi stačilo přijít ke koze a ta prostě šla domů na první dobrou. 

Jako další začali rebelovat prasata a na střídačku se podhrabávat z výběhu. Naskládání kamenů nepomohlo, mají v těch svých rypácích neuvěřitelnou sílu a nadzvednou kamen, který já ani neunesu, tak jako další z činností na farmě Tádík s Viktorem betonoval výběh pro prasata. 

Včelí rebélie na farmě jsme se naštěstí už nedočkali, protože jsme vyjeli směr Chalkida vstříc Evii.
Nikola Mrázová
0 Comments
Share This Post :

sobota 2. ledna 2016

Lodní deník: Pec



Pec nám spadla, pec nám spadla, kdopak nám ji opraví? 
Naštěští pec nám u Theodora nespadla, ač jsem několikrát viděla, jak na ni lezla koza. Podomácku vyrobená pec z hlíny a slámy, bylo to, co mě u Theodora na farmě bavilo asi nejvíc. Jednou týdně se zde pekl chleba na celý další týden do předu. A když už se zatápí v peci, rovnou se udělala pizza party a po chlebu se dopekla ještě nějaká sladká tečka. První týden jsem nechala pečení na Viktorovi, další týden už jsem pár věcí do pece připravila sama. Důležitý trik u pečení v peci je poznat správnou teplotu. Viktor to dělal tak, že z pece po dvou hodinách zatápění vyhrabal uhlí, vytřel pec hadrem s vodou a vhodil dovnitř trochu mouky. Pokud mouka rychle zhnědla a spálila se, byla pec moc horká, pokud hnědla pomalu a nepálila se, byla to optimální teplota.
Už se těším, až pec postavíme v Čechách, to budou teprve chleby a pizzy!
Nikola Mrázová
0 Comments
Share This Post :

Follow @SunriseSunsetBlog