V Jižních Karpatech na cestě mezi Temešvárem a Bukureští, v údolí řeky Cerna leží Herkulovy lázně, v jejichž pramenech si bájný Herkules vyléčil rány způsobené Hydrou.

Místní horké prameny obsahují mnoho minerálů. První lázně zde vznikly za působení římských legií, kdy římané pojmenovali místo jako Svatá voda Herkulova. Svého největšího rozmachu lázně dosáhly v průběhu 18. století za monarchie, kdy vznikly největší lázeňské stavby - pavilony, hotely, promenády i historické budovy na náměstí a kostel. Za éry komunismu vzniklo několik obrovských hotelů, které však naštěstí stojí alespoň trochu mimo “historické centrum” spíše při okraji téměř šesti tisícového městečka. Když přijíždíte do lázní minete nejdříve malé domky, poté menší paneláky a na závěr obří hotelový komplex a teprve za ním se ukrývají staré lázně, které jsou na rozdíl od paneláků zcela bez života a bydlí zde jen několik obyvatel. Dnes jsou všechny historické budovy opuštěné a čekají na rekonstrukci. Lázně na nás tak působily trochu jako město duchů.  

Samozřejmě jsme nemohli vynechat vykoupání v horkém pramenu, který je vyveden do malého bazénku (hledejte na břehu nápis Baie Veneria) a voda byla tak akorát horká - odhaduji okolo 39 stupňů. Podle mého skromného překladu z rumunštiny  by jezírko mělo mít pozitivní vliv na nemoci spojené s ženskými problémy a také na neplodnost. Voda byla výrazně sirná s velkým obsahem vápníku.  

Jinak po městě naleznete dobře označené prameny, které jsou určené především k pití. Který budete popíjet nechám na vás, jen bych zdůraznila, že voda má velký obsah minerálů a nejsem si jista, zda každý její chuť unese. 

Video z lázní zde.

Plánovaný výlet do historie nám ovlivnila stávka zaměstnanců muzea, kteří odmítli požadavky řecké vlády, aby pracovali přesčas. Bohužel to zrovna bylo v době, kdy jsme projížděli okolo dvou významných památek na Peloponésu, později jsme navštívili ještě jiná místa, kam už nás pustili, ale aspoň několik záběrů z každé lokality. Na začátku videa je ještě pár záběrů z ženského kláštera, který jsme po cestě navštívili. Celý areál dýchal opravdu nádhernou tajemnou atmosférou. 

Epidauros byl významným starověkých městem, které je v současné době zapsané na Seznamu světového dědictví UNESCO, pro nás to bylo jedno z prvních památek tohoto typu, které jsme v Řecku navštívili a proto jsme byli dost zklamaní, že díky stávce jsem se po několika hodinách jízdy namísto na slavné divadlo, dívali jen na pokladní, která nám odmítla prodat vstupné. A tak jsme celý areál obešli a přece jenom nahlédli přes plot. Docela nás překvapilo, jak je divadlo pro patnáct tisíc lidí malé. Zřejmě v té době sedávali dost natěsno:o). Epidauros byl zasvěcen bohu Asklépiovi, jehož svatyně byla vybavena 160 ložnicemi, které sloužily k léčení nemocných. V Epidauru pramenily také léčivé prameny a posvátná stavba - thól, kde se chovali posvátní hadi, které měl Asklepion ve znaku.

O pár desítek kilometrů dál jsme navštívili ještě Mykény, které byly v druhém století před naším letopočtem jedním z největších center řecké civilizace. Ve své době byly význačným hospodářským a kulturním centrem. Dnes jsou stejně jako Epidauros zapsány na Seznamu světového dědictví UNESCO. Právě v Mykénách objevil v jednom z hrobů Heinrich Schlieman posmrtnou masku krále Agamemnona. Její kopii z nejrůznějších materiálů můžete koupit snad v každém z řeckých obchodů se suvenýry.