-->

Theme Layout

Boxed or Wide or Framed

Theme Translation

Display Featured Slider

Featured Slider Styles

Display Grid Slider

Grid Slider Styles

Display Trending Posts

Display Author Bio

Display Instagram Footer

Dark or Light Style

Používá technologii služby Blogger.

Počet zobrazení stránky

Prohledat tento blog

Facebook

pátek 27. května 2016

Lodní deník: Leonidio - Horolezectví a lilky






Další video z cesty, tentokrát z města, které turisti navštěvují ze dvou důvodů - jednak kvůli lezení po skalách a v létě kvůli lilkům. Prý zde pěstují nejlepší lilky z celého Řecka - říkali místní:o). V zimě jsem žádné lilky, mimo těch zavařených nenašli, ale za to zde probíhal horolezecký festival a my tu strávili silvestra i Nový rok. 
Od druhé půlky videa jsou slyšet tradiční písně, které vyhrávaly na silvestra v místním rozhlase. Sníh přecházel v déšť a naopak, byla to celkem pochmurná atmosféra, která ale neměla vliv na věčně usměvané Řeky, kteří si vzájemně přáli: Kali chroňa! A to znamená šťastný nový rok! 
Tradiční novoroční koláč je Vasilopita - tedy Vasilův koláč. Recept na něj brzy na blog dám - je to koláč, který voní po pomerančové kůře, trochu po anýzu a jak je dobrým řeckým zvykem zasypává se vysokou vrstvou moučkového cukru. Zdobí se mandlemi, často vyskládanými do letopočtu. Ochutnala jsem ji v klášteře sv. Mikuláše kousek od Leonidio, je vidět, že už ho sestry nějakou dobu pečou, protože byl opravdu výborný! Sice jsem nenašla minci a ani žádnou cennost, která se do koláče zapéká, ale i tak jsem z něj byla nadšena!






































Nikola Mrázová
0 Comments
Share This Post :

čtvrtek 19. května 2016

Lokální večeře: Šťouchané brambory s celerem



Díky mému novému projektu jihočeská lokálka se způsob vaření u mne dost mění. Každý týden objíždím farmy a vařím, z toho, co je aktuálně k dispozici v okolí. Tohle se docela povedlo, a tak jsem se rozhodla podělit o recept. Jemně nasládlou chuť celeru zjemňují brambory, vejce dodává jídle na sytosti a jogurtovo-koprová omáčka z hustého ovčího jogurtu skvěle celé jídlo doplní. Trochu mi to připomíná koprovku s vejcem a bramborem, ale tohle je pro mne o dost lepší.

na dvě porce si připravte:
1 celer (mám z farmy Doňov)
4 brambory (mám ze ZD Rodvínov)
240ml ovčí jogurt (mám ze sýrárny Horní Dvorce)
2 domácí vejce (z Holešic)
půl svazku kopru (farma Doňov)
lžíce dýňového oleje
stroužek česneku

Brambory a celer oloupeme, nakrájíme na větší kostky a uvaříme v osolené vodě doměkka. Mezitím si uvaříme vejce podle našeho vkusu - já vařím krátce, tak aby zůstalo ještě dost tekuté. Kdo si chce vyhrát, udělá si ztracené vejce. 
V misce smícháme jogurt s nasekaným koprem, solí, čerstvě mletým pepřem, lžící dýňového oleje a stroužkem česneku. Pokud máte k dispozici citrony v biokvalitě, které nejsou chemicky ošetřené, klidně přidejte trochu nasekané citronové kůry. Ochutnáme a eventuálně ještě dosolíme, nebo dopepříme. Dáme vychladit do lednice.
Brambory s celerem po uvaření rozšťoucháme a osolíme a opepříme. Vejce oloupeme a rozkrojíme. Na dva talíře rozdělíme šťouchanou zeleninu, jogurtovou omáčku a vejce, dozdobíme kouskem kopru.





Nikola Mrázová
0 Comments
Share This Post :

sobota 14. května 2016

Salát z lokálky: cizrna, kuskus a místní zelenina



Od povzdechů, že v Jindřichově Hradci není žádný pravidelný trh a podpora farmářů, jsem přešla k činům a založila Jihočeskou lokálku, kde si jednoduše objednáte zeleninu, ovoce a sýry z místních zdrojů. Dál naleznete v nabídce i zboží z mou milovaného opobchodu, tak abyste si mohli jednoduše nakoupit na celý týden. Já za vás věci vyzvednu a dovezu vám je až domů, tedy pokud bydlíte v Jindřichově Hradci a okolí. Dál lokálka nedosáhne. Zároveň doufám, že brzy najdu i nějakého dodavatele domácích vajec a medu, tak kdyby jste měli tip na nějakého chovatele, který si svoje slepice hýčká a rozmazluje, a sem tam mu nějaké vejce zbude, pošlete mi na něj kontakt.
A teď už k salátu - porce pro dva dospělé a jedno dítě.

hrnek vařené cizrny
půl hrnku celozrnného kuskusu
2 kedlubny
řepa tygrovaná
jarní cibulka
mrkev
směs čerstvých bylinek (oregano a pažitka)
dýňový olej
vinný ocet
čerstvě mletý pepř a sůl

Cizrnu si vařím pravidelně každý týden, kilo cizrny namočím na 24 hodin a poté vařím do měkka cca 1 - 2 hodiny. Používám tu z opobchodu, která je obrovská a chuťově výborná. Část namočené cizrny nevařím a vyrábím z ní falafel, z části uvařené cizrny dělám pravidelně hummus.
Kuskus zaliji vroucí osolenou vodou (zhruba 1:2) a přiklopím pokličkou, po deseti minutách se všechna voda vstřebá a kuskus jen lehce načechrám vidličkou.
Zeleninu, kterou používám, mám z farmy Doňov. Řepu oloupu a nakrájím škrabkou na tenké nudličky, kedlubny na úzké špalíčky, mrkev na kolečka, cibulku i se zelenou částí na drobná kolečka, bylinky nasekám. 
Cizrnu smíchám s kuskusem a zeleninou a přeliji zálivkou, kterou jsme si připravila prošleháním třech lžic dýňového oleje s lžící vinného octa, solí a pepřem. Přidám čerstvé bylinky.
Jíme s domácím kváskovým chlebem ze žitné a špaldové mouky.
Dobrou chuť! 



Nikola Mrázová
0 Comments
Share This Post :

pátek 6. května 2016

Lodní deník: Nafplio


Nafplio je malebné městečko ležící na východě Peloponésu. V letech1829-1834 (ano, moc dlouho to nebylo) bylo dokonce hlavném městem celého Řecka. Na Nafpliu převzaly vládu Atény a možná proto i velké množství Atéňanů jezdí do Nafplia na víkend, či jen krátkou dovolenou.
Městu dominují tři pevnosti, z toho jedna se nachází na nedalekém ostrově.
Město má svůj osobitý italský šarm, díky mnoha domům v benátském stylu. Aby atmosféra Itálie byla dokonalá navštívili jsme zmrzlinárnu u třech italských sourozenců - dvě sestry s bratrem vlastní malou zmrzlinárnu "Antica Gelateria di Roma", kde mají tu nejlepší zmrzlinu v celém Napfliu. Už když vkročíte do malého krámku, jasně slyšíte angličtinu s italským přízvukem. Marcello hned od pokladny si mě dobře prohlédl a říká: Vy jste tu poprvé, že? Takže pokračujte doprava, kde máte pult se sorbety a vlevo jsou zmrzliny! Vyberte si zmrzlinu, polevy, kornouty... U každého pultu stojí jedna  sestra a hned mi dávají malou lžičkou ochutnat, abych se mohla rozhodnout, zda chci oříškovou, čokoládovou, citronovou, jahodovou, nebo klidně mi prý dají od každé kousek. Ta myšlenka byla hříšná, ale pak jsem ji zavrhla, protože i malý kousek od každé by v součtu vytvořil asi tak deset kilo zmrzliny. Dala jsem si pistáciovou, moje nejoblíbenější. A byla opravdu výborná!
Při toulkách v Nafpliu jsme objevili malé muzeum komboloi. Komboloi můžu nejblíže vzhledově popsat jako růženec, ale oproti němu nemá žádný náboženský význam. Jsou vyrobeny z korálků nejrůznějších materiálů a barev a spolu s drobnými přívěsky a střapcem tvoří náhrdelník, který má snad každý Řek a to ne jen jeden. Vidíte je všude - pověšeny na zpětných zrcátkách u aut, v domácnostech, ale nejčastěji uvidíte Řeka, který ji drží v ruce a různě ji točí, roztáčí a někdy ji jen tak popouští mezi prsty, a někdy s ní vztekle mlátí do dlaně. Musím říci, že komboloi byla takřka vždy doménou mužů, Řekyni s komboloi jsme neviděli. Asi žijí v menším stresu, než řečtí muži.
V poslední části videa jsou záběry z pláží nedaleko Nafplia směrem na Astros. Dlouhé písečné pláže s datlovými palmami jsou podél celého zálivu.


Nikola Mrázová
0 Comments
Share This Post :

Follow @SunriseSunsetBlog