Další video z cesty, tentokrát z města, které turisti navštěvují ze dvou důvodů - jednak kvůli lezení po skalách a v létě kvůli lilkům. Prý zde pěstují nejlepší lilky z celého Řecka - říkali místní:o). V zimě jsem žádné lilky, mimo těch zavařených nenašli, ale za to zde probíhal horolezecký festival a my tu strávili silvestra i Nový rok. 

Od druhé půlky videa jsou slyšet tradiční písně, které vyhrávaly na silvestra v místním rozhlase. Sníh přecházel v déšť a naopak, byla to celkem pochmurná atmosféra, která ale neměla vliv na věčně usměvané Řeky, kteří si vzájemně přáli: Kali chroňa! A to znamená šťastný nový rok! 

Tradiční novoroční koláč je Vasilopita - tedy Vasilův koláč. Recept na něj brzy na blog dám - je to koláč, který voní po pomerančové kůře, trochu po anýzu a jak je dobrým řeckým zvykem zasypává se vysokou vrstvou moučkového cukru. Zdobí se mandlemi, často vyskládanými do letopočtu. Ochutnala jsem ji v klášteře sv. Mikuláše kousek od Leonidio, je vidět, že už ho sestry nějakou dobu pečou, protože byl opravdu výborný! Sice jsem nenašla minci a ani žádnou cennost, která se do koláče zapéká, ale i tak jsem z něj byla nadšena!

Díky mému novému projektu jihočeská lokálka se způsob vaření u mne dost mění. Každý týden objíždím farmy a vařím, z toho, co je aktuálně k dispozici v okolí. Tohle se docela povedlo, a tak jsem se rozhodla podělit o recept. Jemně nasládlou chuť celeru zjemňují brambory, vejce dodává jídle na sytosti a jogurtovo-koprová omáčka z hustého ovčího jogurtu skvěle celé jídlo doplní. Trochu mi to připomíná koprovku s vejcem a bramborem, ale tohle je pro mne o dost lepší.

na dvě porce si připravte:

1 celer (mám z farmy Doňov)

4 brambory (mám ze ZD Rodvínov)

240ml ovčí jogurt (mám ze sýrárny Horní Dvorce)

2 domácí vejce (z Holešic)

půl svazku kopru (farma Doňov)

lžíce dýňového oleje

stroužek česneku

Brambory a celer oloupeme, nakrájíme na větší kostky a uvaříme v osolené vodě doměkka. Mezitím si uvaříme vejce podle našeho vkusu - já vařím krátce, tak aby zůstalo ještě dost tekuté. Kdo si chce vyhrát, udělá si ztracené vejce. 

V misce smícháme jogurt s nasekaným koprem, solí, čerstvě mletým pepřem, lžící dýňového oleje a stroužkem česneku. Pokud máte k dispozici citrony v biokvalitě, které nejsou chemicky ošetřené, klidně přidejte trochu nasekané citronové kůry. Ochutnáme a eventuálně ještě dosolíme, nebo dopepříme. Dáme vychladit do lednice.

Brambory s celerem po uvaření rozšťoucháme a osolíme a opepříme. Vejce oloupeme a rozkrojíme. Na dva talíře rozdělíme šťouchanou zeleninu, jogurtovou omáčku a vejce, dozdobíme kouskem kopru.

Nafplio je malebné městečko ležící na východě Peloponésu. V letech1829-1834 (ano, moc dlouho to nebylo) bylo dokonce hlavném městem celého Řecka. Na Nafpliu převzaly vládu Atény a možná proto i velké množství Atéňanů jezdí do Nafplia na víkend, či jen krátkou dovolenou.

Městu dominují tři pevnosti, z toho jedna se nachází na nedalekém ostrově.

Město má svůj osobitý italský šarm, díky mnoha domům v benátském stylu. Aby atmosféra Itálie byla dokonalá navštívili jsme zmrzlinárnu u třech italských sourozenců - dvě sestry s bratrem vlastní malou zmrzlinárnu "Antica Gelateria di Roma", kde mají tu nejlepší zmrzlinu v celém Napfliu. Už když vkročíte do malého krámku, jasně slyšíte angličtinu s italským přízvukem. Marcello hned od pokladny si mě dobře prohlédl a říká: Vy jste tu poprvé, že? Takže pokračujte doprava, kde máte pult se sorbety a vlevo jsou zmrzliny! Vyberte si zmrzlinu, polevy, kornouty... U každého pultu stojí jedna  sestra a hned mi dávají malou lžičkou ochutnat, abych se mohla rozhodnout, zda chci oříškovou, čokoládovou, citronovou, jahodovou, nebo klidně mi prý dají od každé kousek. Ta myšlenka byla hříšná, ale pak jsem ji zavrhla, protože i malý kousek od každé by v součtu vytvořil asi tak deset kilo zmrzliny. Dala jsem si pistáciovou, moje nejoblíbenější. A byla opravdu výborná!

Při toulkách v Nafpliu jsme objevili malé muzeum komboloi. Komboloi můžu nejblíže vzhledově popsat jako růženec, ale oproti němu nemá žádný náboženský význam. Jsou vyrobeny z korálků nejrůznějších materiálů a barev a spolu s drobnými přívěsky a střapcem tvoří náhrdelník, který má snad každý Řek a to ne jen jeden. Vidíte je všude - pověšeny na zpětných zrcátkách u aut, v domácnostech, ale nejčastěji uvidíte Řeka, který ji drží v ruce a různě ji točí, roztáčí a někdy ji jen tak popouští mezi prsty, a někdy s ní vztekle mlátí do dlaně. Musím říci, že komboloi byla takřka vždy doménou mužů, Řekyni s komboloi jsme neviděli. Asi žijí v menším stresu, než řečtí muži.

V poslední části videa jsou záběry z pláží nedaleko Nafplia směrem na Astros. Dlouhé písečné pláže s datlovými palmami jsou podél celého zálivu.