Šanta je nádherně fialově kvetoucí trvalka. Miluje slunná místa a rozrůstá se velké nízké keříky s bohatou záplavou fialovo - růžových květů, přitahující motýly a včely. Šanta má pronikavou kořenitou vůni. Šanta se množí jak ze semen, tak z řízků, nejlepší mi ale přijde množit ji na podzim odkopky.

Odvar ze šanty se používá jako uklidňující čaj, užívá se při nachlazení, horečce, podporuje pocení. Odvar zklidňuje a pomáhá od bolestí nervového původu. 

Šanta v jídle pomáhá trávení, štepí tuky, čímž činé jídla stravitelnější. Používá se často k okořenění nejrůžnějších druhů mas. Mladé výhonky se přidávají do salátů. květy - používá se jen růžová část skvěle dozdobí a dodají říz těstovinám, či dušené zelenině.

Jako obklad se používá na zklidnění podrážděné pokožky, čerstvě nasekanou ji můžeme přikládat na řezné rány.

Šanta odpuzuje komáry a šváby.

Květ šanty

Na wikipedii jsem mimo jiné o šantě nalezla: Šanta se již dlouhá staletí používá jako léčivá rostlina a také jako ochucovadlo. Jelikož obsahuje halucinogenní látky (byť v malé míře), její sušené listy kdysi kouřili lidé, aby alespoň načas zahnali strasti běžného života. Žvýkání kořene se zase doporučovalo osobám plachým, aby jim dodalo více odvahy a průbojnosti. Traduje se prohlášení jednoho kata, který by prý nikdy nemohl vykonávat svou profesi, kdyby předtím nesnědl kousek kořene. 

Šantové máslo:

(z kuchařky Jekky McVicar)

125 g nasekané šanty

125 g přepuštěného másla

Obě dvě suroviny smícháme a uložíme do chladu. Před konzumací necháme minimálně dva dny odležet. Jeho trvanlivost je minimálně 3 měsíce. Výborné je na smažené houby, či jako dochucení pokrmů.

Šantou můžeme ochutit klasickou rajčatovou omáčku na těstoviny, či dušenou zeleninu.

Slzovka neboli Jojobovy slzy neboli bílá perla východu na mne čekala již nějakou delší dobu ve spíži... její chuť mi nejvíce připomíná něco mezi kroupami, quinoou a jáhlami. Jedná se o travinu, která se pěstuje v tropickém a subtropickém pásu Asie. V oblasti původního výskytu se užívá v lidovém léčitelství jako prostředek proti vředům, apendicitidě, artritidě, průjmům, zánětům močového měchýře, otokům, proti horečce, zápalu průdušek a plic a proti střevním cizopasníkům. Zajímavé je použití proti různým druhům zhoubných nádorů; v poslední době se zjistilo, že v semenech obsažený coixenolid má skutečně kancerostatické účinky. Slzovka byla základem stravy ve Starém Egyptě, Palestině či Řecku. Čínská medicína slzovku doporučuje k podpoře funkce sleziny, má silné detoxikační účinky (zdroj wikipedie, patentnimedicina.cz). Chutí není nijak výrazná, myslím, že je vhodným doplněním jídelníčku kohokoliv z nás.

Ze slzovky se dá uvařit kaše, stejně jako z krup z ní můžete udělat kubu, nebo ji dát do polévky. Já z ní udělala rizoto nebo slzovkoto? Pro lepší konzistenci jsem použila i hrst rýže arborio, která slzovku skvěle doplnila. 

Na 4 porce budete potřebovat:

400 g (1 balení) balení slzovky

hrst rýže arborio (či jiné kulatozrné rýže na risotto)

litr vývaru

trochu bílého vína

2 cibule

pořádnou porci hub cca 400 g ( zkombinovala jsem přebytky z léta a nějaké žampiony)

100 g parmazánu

čerstvou petrželku

Slzovku jsem oprala namočila na 15 minut do vody a uvařila do poloměkka. Na nadrobno nakrájené cibulce a olivovém oleji jsem osmahla houby, přidala rýži a lehce orestovala. Zalila jsem ji sklenkou bílého vína a nechala odpařit, přidala jsem slzovku a dále pokračovala stejně jako když dělám rizoto, k rýži postupně přidávám naběračku horkého vývaru a nechávám vsáknout. Celou dobu pečlivě průběžně míchám. zhruba za 20 minut je rýže i slzovka měkká. Odstavím hrnec z ohně, lehce opepřím a přidám polovinu nastrouhaného parmazánu. Nechám 3-4 minutu přikryté pokličkou, aby se všechny chutě propojili. Pro zjemnění chuti můžete přidat kousek másla. Díky vývaru a parmazánu je rizoto slané akorát, často ho nedosoluji. Na talíři posypeme ještě zbylým parmazánem a petrželkou.

Slzovka oproti arborio rýži méně nasává vývar, proto bylo vhodné celé rizoto propojit pomocí rýže, i tak se trochu oddělovala obilovina od "omáčky", ale výslednému jídlu to nijak nevadilo.

Máte rádi jáhly? Quinou? Kroupy? Kdo je Váš favorit?

Letošní duben se více než jindy podobal spíš měsíci březnu. Až od půlky měsíce dál se dalo něco dělat. Nesnáším tohle čekání na jaro, nejdřév člověk čeká a nemůže dělat nic a pak zas nestíhá, protože to vypukne a je třeba dělat vše. Co tedy dělat v měsíci dubnu?

Na záhony sejeme ředkvičky, hrách, saláty, cibuli, mrkev, červenou řepu, bob a další zeleninu, která zvládá i nižší noční teploty. Teplomilnou zeleninu si předsazujeme v teple domova.

Sejeme i bylinky jako je koriandr, fenykl a anýz přímo na záhon.

Prořežeme růže a rovnou je zamulčujeme.

Do konce dubna je třeba prořezat ovocné stromy a dokončit vysazování nových stromů. Pokud je teplo můžeme vysadit vinnou révu. Po odkvětu prořežeme okrasné stronky - např. zlatici.

Vysazujeme i plaménky, již vysazené zkrátíme.

Začínáme sekat trávník.

Důkladně vyplejeme okrasné záhony, ušetří nám to mnoho práce v budoucnu.

Využíváme mladých výhonků rostlin a jíme kopřivy a další plané rostliny.

V dubnu jsem podle vzoru z rodinnezahrady.cz založila malý jarní polykulturní záhon skládající se z různých druhů salátů, mizuny a mibuny, kedluben, mrkve, hrášku a ředkviček. Celý záhon jsem zakryla bílou textilií a pozoruji jak to pod ním žije. Uvidíme nakolik se osvědčí. zatím to vypadá slibně. Rostlinky mají oproti těm vysetým na klasický záhon ve stejnou dobu a nepřikrytým textilií docela výrazný náskok v růstu. Uvidíme nakolik se tato metoda osvědčí dál.

Včera začal pan Cuketka s maceškami, dneska Zuzka Ou s ostatními planými rostlinami v salátu. Rozhodla jsem se také přispět se svou troškou do mlýna. Co ze zahrady mohu použít do salátu?

Na zahradě na trávníku už rostou pampelišky, plicník a kontryhel. Ze zeleninových záhonů se na mně kouká mangold a špenát a jarní cibulky. A na bylinkové spirále je možné najít dobromysl, mateřídoušku a tymián.

Jaké plané rostliny používáte vy?

Ráno snídám jen o víkendu, jinak snídám až kolem deváté hodiny v práci. Po cestě do práce míjím dvě pekárny. Takže jediná snídaně, kterou si mohu koupit je přeslazený croissant, nebo koblih. Neříkám, že si na sladké snídani nepochutnám, ale moje zkušenost je taková, že sním něco sladkého, zapiji kávou a za půl hodinky mně přepadne obrovský hlad a trpím až do oběda. Po několika letech experimentování už mám svůj systém. Nosím si s sebou každý den malou šroubovací skleničku od tapenády, kterou každý den ráno naplním směsí na snídani a tu už pak jen zaliji v hrnečku horkou vodou z konvice a půl hodinky počkám. 

Tahle kaše není skoro vůbec sladká, ale je plná semínek, které ji přikouzlily takovouto tmavou barvu. Pokud jste na sladší určitě si ji ještě doslaďte. Na jednu porci si pripravte:

3 lžíce ovesných vloček

2 lžíce mandlí

1 lžíci chia semínek

1 lžíci sezamu

1 lžíci drceného lněného semínka

A jak už jsem zmiňovala výše, směs zalejte vodou a nechte cca 20 minut odpočinout. Můžete dosladit.

Sezam se používá ve fytoterapii kvůli vysokému obsahu karotenu, hořčíku, vápníku a zinku jako účinný lék při chorobách očí, sliznic, kůže, nehtů a vlasů. Jsou prospěšná k prevenci i léčbě neuróz, depresí a při kardiovaskulárních nemocech.

Chia semínka mají skvělou shopnost navázat na sebe tolik vody, že zvětší svůj objem až 12x. Díky nim je tělo zevnitř skvěle hydratováno, což má příznivý vliv na jakoukoliv fyzickou zátěž. U hydrofilních vlastností však pozitiva chia semínek nekončí. Obsahují proteiny, kvalitní sacharidy a také tuky. Jsou zdrojem Omega-3 mastných kyselin, které příznivě působí na kardiovaskulární systém. Chia semínka jsou vydatným zdrojem vlákniny, vápníku a antioxidantů a jsou přirozeným zdrojem železa, zinku, fosforu, magnesia a dalších důležitých živin. (zdroj www.chia-seminka.cz)

V mandlích naleznete velké množství minerálních látek (mangan, hořčík, vápník, draslík, selen, železo), jsou také významným zdrojem vitamínu E. Přírodní léčba doporučuje mandle na nespavost a na úlevu od bolesti hlavy. Ayurvéda považuje mandle za nejhodotnější ořechy pro rozvoj intelektu a spirituality. Mandle je vhodné nechat před konzumací přes noc namočit. (zdroj Bioabecedář Hanky Zemanové)   

Už to přišlo i u nás, mimo obligátní sněženky, bledule a krokusy u náš kvetou i další...Jako třeba plicník. Plicník lékařský je léčivá rostlina, která pochází z lužních lesů a hájů. Pochází z čeledi brutnákovitých, stejně jako brutnák lékařský má i plicník chlupaté listy a krásně modrofialové květy. 

Plicník jsem zasadila do takového zastíněného koutu zahrady, daří se mu tam dobře, úspěšně se rozrůstá. Poprvé jsem se setkala s plicníkem, když jsem ho viděla popíjet u jednoho pána, který mi vysvětloval, že plicník je nejlepší na plíce, vždyť od toho je to plicník. Od té doby, vždy když se řekne plicník vidím spíš stále toho pána, než tuhle rostlinu. 

U plicníku sbíráme kvetoucí nať, nebo spodní listy právě v období března a dubna. Sušíme ve stínu.

Plicník lékařský

Odvar z plicníku pomáhá při zánětu průdušek, hojí a regeneruje sliznice. Zevně ve formě obkladů (nejlépe z čerstvé byliny), záparu nebo silnějšího odvaru se užívá k omývání hnisajících ran nebo krvácejících hemeroidů, kde se uplatní protizánětlivý a svíravý účinek. Vzhledem k přítomnosti alkaloidů v droze by se plicníku nemělo užívat déle než 3 týdny a neměl by být podáván malým dětem a těhotným či kojícím ženám (zdroj wikipedia). Barva květů plicníku se mění od růžové - nové květy po modrou barvu, plicník tak signalizuje hmyzu, že květ je již "zralý" a lze opylovat.

Mladé listy stejně jako listy brutnáku lze přidat do salátu a nebo do polévky.
Do salátu můžeme přidat i hlavičky sedmikrásek.

Krokus neboli šafrán jarní

Ladoňky

Sedmikrásky do salátu

V řijnu minulého roku jsme s panem Tau a paní Mo projeli celou Sardinii. Je mnoho věcí, které by jste měliochutnat. Ať už skvělé vyzrálé sýry ať už ovčí pecorino, tak kozí caprino. V každém supermarketu i malém obchůdku jednoduše rozeznáte místní produkty. Každý z nich nese hrdé označení o tom, že pochází ze Sardinie. Mezi speciality patří myrtový likér. Z pečiva doporučuji vyzkoušet pane Carasau, což jsou jednoduché chutné nekynuté placky z chlebového těsta. Domu jsme si samozřejmě přivezli nějaké sýry, výborný místní eukalyptový med, domácí marmelády a velkou zásobu olivového oleje. Co nás ale ještě dlouho po návratu ze Sardinie nenechalo usnout byly jejich sladké mandlové sušenky amaretti, které se prodávali v každé malé pekárně. Lehce křupadvé na povrchu, uvnitř vláčné a měkké s jemnou chutí pomeranče. Dlouho jsem pátrala po nějakém receptu, kde by byl zohledněn právě i ten pomeranč, našla jsme jich několik v italštině, přeložila si translatorem od Googlu a tady je recept na velký plech sušenek. Nejlepší bude, když napečete rovnou z dvojité dávky.

Na jednu dávku těsta budete potřebovat:

215 g mandlové mouky (nebo oloupaných mandlí, které si nasekáte v mixeru najemno)

125 g moučkového cukru

kůra z 1 pomeranče

1 vejce

2 bílky

1 lžička pomerančové šťávy

několik kapek mandlové esence

1 lžičku pomerančové vody (lze sehnat v obchodě s orientálními potravinami) můžete vynechat, pokud neseženete

celé loupané mandle na ozdobu

Troubu rozpálíme na 190 stupňů. Smícháme mandlovou mouku, prosátý moučkový cukr, kůru z jednoho pomeranče. Zvlášť smícháme vejce, esenci, pomerančovou vodu a š'távu. Obě dvě směsi promícháme. Do misky nalijeme studenou vodu a ruce si průběžně oplachujeme, aby se nám na ně nelepilo těsto. Na plech vyložený papírem na pečení klademe kuličky velikosti vlašského ořechu, mezi jednotlivými sušenkami stačí cca 3 centimetrové mezery. Do středu každé zapíchneme mandli. Pečeme ve vyhřáté troubě cca 15 -20 minut, sušenky by měla mít nazlátlou barvu napovrchu, ale uvnitř zůstává měkká. Sušenky nejdřívě necháme zchladnout a až poté je přemisťujeme z pečícícho papíru. 

Špenátový koláč hmmm...skvělá záležitost a moje snaha přivolat jaro. Recept na něj vychází z klasického francouzského špenátového quiche, jak ho popisuje Julia Child v klasické kuchařce Mastering the art of french cooking. Mým oblíbeným základem pro tento druh koláčů je křehké těsto.

Křehké těsto:

150 g hladké mouky

120 g vychlazeného másla

špetka soli

2-4 lžíce ledové vody

Máslo nakrájíme  (nastrouháme) na kousky a smícháme s moukou a solí. Důležité je pracovat rychle. Vytvoří se nám vločkovitá směs, ke které přidáme několik lžic vody a vypracujeme z těsta kouli, kterou zabalíme do folie a necháme ji hodinu odpočinout v lednici.

Těsto rozválíme a vyložíme s ním formu. Dno koláče propíchneme na několika místech vidličkou, položíme na něj papír na pečení a ten zatěžkáme fazolemi, nebo jinou lušteninou. Troubu si předehřejeme na 190 stupňů a těsto koláč si v ní cca 10 minut předpečeme.

Na náplň budeme potřebovat:

3 pořádné hrsti špenátu

1 cibule

3 vejce

1 kelímek creme fraiche

špetku muškátového oříšku

100 g strouhaného sýra (ideálně chuťově výrazného - já použila cheddar)

1 lžíci oleje

sůl a pepř 

Cibuli si osmahneme na oleji, přidáme špenát, necháme zavadnout, osolíme, opepříme, přidáme trochu muškátkového oříšku. Špenát rozložíme na koláč. Vejce vyšleháme s creme fraiche, solí pepřem a muškátovým oříškem. Touto směsí zalejeme špenát. Celý koláč zasypeme sýrem a dáme péci do trouby na cca 30 minut.