Lodní deník: Poprvé v Srbsku

4:13 Nikola Zvonařová 2 Comments



Nevím, kde jsem ještě před odjezdem viděla titulek Srbsko je nové Rumunsko, ale musím říci, že nemám úplně pocit, že to platí. Rumunsko mi přijde celé mnohem přátelštější. Srbsko jsme projížděli celkem dva dny s malým zdržením u Veliké Plané. Zastavilli jsme na dálnici, dotankovali plnou nádrž a protože už bylo docela pozdě, rozhodli jsme se, že přespíme. Po hodině na místě nám přestal fungovat bufík - topení na naftu. Zatopili jsme tedy plynem a říkali si, že ta nafta asi nebude tak kvalitní, nebo je nějaká jiná chyba, která se vyřeší ráno zrestartováním topení. 
Ráno jsme poctivě vše sbalili, Tadík otočil klíčkem, motor naskočil, tak na pět sekund, pak jen zachrochtal a nic. 
První, co nás napadlo, bylo to, že jsme natankovali benzín namísto nafty, tak Tádík běžel na pumpu a ukazoval jim doklad, kde samozřejmě bylo diesel a oni nám potvrdili, že jsme museli čerpat naftu, pokud je to na účtence. 
Z pumpy s Tádíkem přišel i moc milý pán, který mluvil jak anglicky a německy. Vysvětli nám, že nafta je kvalitní, ale my máme moc staré auto a v našem motoru se sráží voda a že už to nepojede, že nám zavolá odtah a zajistí servis. Koukli jsme na sebe s Tadeášem a bylo nám to jasný, že naše auto má motor naprosto v pořádku a že tady je zádrhel někde jinde.  Tak zavoláme policii, navrhla jsem. Po výrazu toho milého pána mi bylo jasné, že jsme uhodili hřebíček na hlavičku. Jen jsem se v duchu modlila, aby srbská policie nám nedoporučila toho pána jako opraváře. 
Přijeli dva, malej starej a velkej mladej. Samozřejmě nemluvili jinak než srbsky, což naštěstí je docela čestíně podobný. Dobrý ukazatel toho všeho bylo to, že náš pán zmizel jak pára nad hrnce. Otázkou teď bylo, co máme s autem. Indicie jasně vedli k nádrži s palivem. Nevím, proč nás to napadlo, ale věděli jsme, že v nádrži je voda. A taky tam byla. Někdo nám přilil trochu vody do nádrže. Nafta je lehčí než voda a tak nahoře v nádrži byla vidět nafta, ale do motoru se už dostala voda. Trochu vody jsme našli i na palivovém filtru. Policajti nám zavolali odtah a opraváře. Nezbylo nám než doufat v jeho poctivost. Přijel Stojče se stařičkou zástavou a už jsme jeli. U něj doma spolu s Tádíkem vyčerpali všechnu naftu jak z nádrže, tak z filtrů i motoru. V nádrži bylo asi dva litry vody - jak málo stačí.
Mezitím jsem byla v rámci udržení sociálních vazeb popíjela rakiji, která měla asi sedmdesát procent. Nad sklenkou rakije jsem si poslechla o Kosovu, o albáncích, o americké demokracii a o celém zbytku rodiny. O tom, že mafie v Srbsku je malá a že v Bulharsku, to je teprve mafie. Malé faux pas nastalo, když jsme začala prohlašovat, jak je tady v Bosně krásně, ale taktně to všichni Srbové přešli. 
Celkem nás tato zkušenost stála 70 éček. 







2 komentáře :