Plánovaný výlet do historie nám ovlivnila stávka zaměstnanců muzea, kteří odmítli požadavky řecké vlády, aby pracovali přesčas. Bohužel to zrovna bylo v době, kdy jsme projížděli okolo dvou významných památek na Peloponésu, později jsme navštívili ještě jiná místa, kam už nás pustili, ale aspoň několik záběrů z každé lokality. Na začátku videa je ještě pár záběrů z ženského kláštera, který jsme po cestě navštívili. Celý areál dýchal opravdu nádhernou tajemnou atmosférou. 

Epidauros byl významným starověkých městem, které je v současné době zapsané na Seznamu světového dědictví UNESCO, pro nás to bylo jedno z prvních památek tohoto typu, které jsme v Řecku navštívili a proto jsme byli dost zklamaní, že díky stávce jsem se po několika hodinách jízdy namísto na slavné divadlo, dívali jen na pokladní, která nám odmítla prodat vstupné. A tak jsme celý areál obešli a přece jenom nahlédli přes plot. Docela nás překvapilo, jak je divadlo pro patnáct tisíc lidí malé. Zřejmě v té době sedávali dost natěsno:o). Epidauros byl zasvěcen bohu Asklépiovi, jehož svatyně byla vybavena 160 ložnicemi, které sloužily k léčení nemocných. V Epidauru pramenily také léčivé prameny a posvátná stavba - thól, kde se chovali posvátní hadi, které měl Asklepion ve znaku.

O pár desítek kilometrů dál jsme navštívili ještě Mykény, které byly v druhém století před naším letopočtem jedním z největších center řecké civilizace. Ve své době byly význačným hospodářským a kulturním centrem. Dnes jsou stejně jako Epidauros zapsány na Seznamu světového dědictví UNESCO. Právě v Mykénách objevil v jednom z hrobů Heinrich Schlieman posmrtnou masku krále Agamemnona. Její kopii z nejrůznějších materiálů můžete koupit snad v každém z řeckých obchodů se suvenýry.

Když jsem poprvé vyzkoušela ovesnou kaši na slano, bylo to pro mě velice matoucí. Mozek vidí ovesnou kaši, kterou jí vždycky na sladko a najednou na jazyku citron, tymián a olivový olej. Skoro se mi nechce věřit, že ta kaše je opravdu slaná. 

půl hrnku ovesných vloček

lžíce chia semínek

lžíci olivového oleje

snítku čerstvého tymiánu

citronovou kůru dle chuti

hrubozrnnou sůl

čerstvě mletý pepř

Ovesné vločky přesypte do misky a přelijte horkou vodou, tak aby voda sahala asi centimetr nad vločky, přimíchejte chia semínka a dobře zamíchejte. Pokud bude kaše moc hustá, přilijte trochu vody a promíchejte.Kaši poté přelijte olivovým olejem, posypte trochou tymiánu, solí a troškou pepře a nastrouhanou citrónovou kůrou.

Už se nemůžu dočkat, až zkusím do kaše přidat třeba sušená rajčata a čerstvou bazalku. Tak mne napadá, co byste si do kaše naslano dali nejraději vy?

Je možné mít alergii na cukr? Je možné vůbec žít bez cukru? Dokážete si představit, že od zítřka už si nedáte ani zrníčko cukru? Ač já to neumím, moc dobře znám i takové lidi, kteří si nedají ani zrnko cukru, ani kapku medu a striktně se drží dál od všech možných sladidel. Zní to nereálně? Můj muž je důkazem toho, že to jde. Každý kousek cukru u něj zhorší příznaky ekzému a astma. Cukr jsem se naučila hledat ve všem. Od rajčatových protlaků, přes pečivo a bílé jogurty až po těstoviny. Člověk by ani nečekal, v čem všem cukr najde. I když je pravda, že pokud kupujete opravdové jídlo, a ne polotovary, není to tak drastické. Doufám, že někoho nenapadne přidávat do ovoce třeba cukr, stejně tak jak se v dnešní době přidává voda a soja do masných výrobků.

Je pravda, že asi každý máme vůči cukru jinou odolnost, ale myslím si, že nikomu neuškodí cukr nahradit minimálně přírodními sladidly, pokud ho přímo nevynechat. Myslím, že i vlna civilizačních nemocí jako je obezita a diabetes, nám jasně naznačují, že konzumovat cukr v takové míře je nejen nezdravé, ale i životu nebezpečné.

Konzumace cukru bývá často srovnávána se závislostí. Cukr ovlivňuje tvorbu dopaminu v mozku. Dopamin je hormon, který nám zprotředkovává příjemné pocity. Proto je těžké se cukru vzdát, když jeho konzumace přináší tak libé pocity. 

Mimochodem, víte že doporučená denní dávka cukru (a to veškerého včetně toho z ovoce a dalších sladidel) by měla být mezi 26 - 34 gramy cukru. Pro bližší představu je to cca 6-9 lžic cukru. Toto množství obsahuje hrst rozinek, nebo větší banán.

Věřím, že není lehké se cukru vzdát úplně, ale existují i jiné varianty, jak si osladit život:

Mezi dvě nejvhodnější sladidla patří stevie a rýžový sirup.

stevie - ne každému chutná, ale vedle xylitolu je to jedna z nejlepších náhrad cukru. Na trhu je jich velké množství - od tekutých koncentrátů po suché směsi - dejte si pozor, některé “stevie” obsahují skutečné stevie jen pár procent.

rýžový sirup - sirup s nízkým glykemickým indexem, skvělý na pečení, do pudinků, mléčných rýží a na doslazení korpusů.

xylitol- ač to podle názvu nevypadá, jedná se o celkem přírodní sladidlo, získává se totiž z břízy.

Další alternativy bílého cukru:

med - pro mne oblíbené sladidlo do polev, krémů a náplní. Oslaďte si medem ořechovou náplň do koláče. Dobré je mít med z ověřených zdrojů, ideálně v co nejvyšší kvalitě, skladovaný v co nejnižších teplotách. 

melasa - chuťově výrazná, výborná na oslazení sušenek, zkuste si upéci třeba sušenky z melasy, skořice a zázvoru. Melasa je bohatá na železo a další minerální látky. Najdete v ní vitamíny skupiny B a je skvělým zdrojem nenasycených mastných kyselin.

javorový sirup - se získává z javorové mízy, je plný minerálů, vitamínů, stopových prvků a obsahuje dvacet čtyři druhů antioxidantů. Smíchejte ho s tahini a přelijte si s ním lívance, nebo namažte na chleba.

datlový sirup - sladký sirup, kterým báječně dosladíte jakýkoliv koláč, brownies nebo bábovku.

kokosový cukr - ve skutečnosti je to pyl z kokosové palmy, má nízký glykemický index a je bohatý na draslík, vápník, zinek a železo.

přirozeně sladké ovoce a zelenina - banán, mrkev, jablečné pyré to vše dokáže osladit váš dezert

sušené ovoce - zkuste si třeba rozmixovat rozinky s vodou a tímto sirupem osladit bábovku, nasekejte

Naučit se znovu jíst bez cukru chvíli trvá, ale třeba u ovesné kaše, jak si jednou zvyknete na kaši bez cukru, nebudete chtít jinou.

Vyzkoušejte třeba:

Mandlovo-datlový dortík s avokádovo-limentkovým krémem

Nepečený mandlovo-meruňkový dort

Chala (hebrejsky: חלה‎‎, v množném čísle חלות‎‎, chalot), nazývaná také barches, je speciální chléb, který pečou aškenázští a někteří sefardští Židé na šabatové a sváteční hostiny. Podle židovských tradic začíná šábesové a sváteční jídlo požehnáním nad dvěma bochníky chleba (ha-moci). Tyto „dva bochníky“ (hebrejsky: lechem mišne) jsou připomínkou, jak Židům, putujícím během exodu z Egypta padala z nebe mana. Mana nepadala během šabatu a svátků, avšak namísto toho den před šabatem a svátky spadla dvojitá porce.(zdroj: wikipedie). Pro mě je tento chléb skvělou alternativou sladkého pečiva k snídani, s trochou másla a domácím džemem je prostě nejlepší. V neděli si z něj na snídani vyrobíte skvělé francouzské tousty a pokud vám nějaký ještě zbude, udělejte z něj třeba žemlovku.

Díky dlouhé fermentaci těsta při nízké teplotě, získá chala na chuti.

Salát z brambor a pomerančů, nebo-li salát sběrače oliv, jak jsme si ho doma překřtili. Když se sbírají olivy, musíte sbírat rychle a ještě rychleji poté olivy zpracovávat. Tedy není čas na žádné velké vaření a ani na velké stolování. Během celé naší cesty jsme viděli mnoho lidí sklízející olivy od rána do večera. Kolem oběda jen lidé sednou pod olivy, dají si rychlý oběd a pak až do večera zase pokračují ve sklizni. Tento salát navíc spojuje právě ty ingredience, které jsou právě v době sklizně oliv k dispozici. Ač by se to na první pohled mohlo zdát jako nesourodé, brambory s pomerančem jsou spolu prostě báječné. Tento recept je klasickým receptem z kraje Mani.

Na čtyři porce si připravte:

8 brambor

3 pomeranče

1 velkou červenou cibuli

hrst sušených černých oliv

kapary podle chuti

6 lžic olivového oleje

2 lžíce vinného octa

sůl a čerstvě mletý pepř

Brambory oloupeme, nakrájíme a uvaříme v osolené vodě. Necháme vychladnout. V misce prošleháme olej, ocet, sůl a pepř. Pomeranče oloupeme a nakrájíme. V míse smícháme brambory, pomeranče s na jemno nakrájenou cibulí, olivami, kapary a zálivkou. Ochutnejte a podle chuti ještě dosolte, nebo dopepřete. Před servírováním nechte chvíli odležet.

Pokud se budete pohybovat kolem Atén, doporučuji navštívit dvě místa. Poseidonův chrám a termální jezero Vouliagmeni. Pro běloskvoucí Poseidonův chrám nebylo možné najít v celém Řecku lepšího místa. Na útesu více jak šedesát metrů nad mořem se tyčí chrám v celé své kráse. Z původních třiceti čtyř sloupů ještě stále patnáct sloupů stojí. 

Po cestě zpět do Atén, nezapomeňte navštívit jezero Vouliagmeni, které leží necelou půl hodinku autem od letiště u Atén. Nádherné jezero, které má celoročně teplotu mezi dvaadvaceti a čtyřiadvaceti stupni. My ho navštívili přímo na Štědrý den. Nad klidnou hladinou jezera se majestátně tyčí skála a břehy jezera jsou precizně upraveny. Návštěvníkům jsou k dispozici lehátka a veškeré zázemí včetně sprch, toalet a převlékáren. Bylo super si odpočinout a pozorovat řecké důchodkyně s barevnými plaveckými čepicemi, jak plavou po jezeře a mezitím si povídají. Dopolední idylku sice trochu narušil příchod skupinky mladých Rusů, kteří svým halasem naplnili skoro celý areál, naštěstí, ale brzy odešli. Ještě jedna věc věc byla ve Vouliagmeni super - žijí zde volně rybky, které vám okoušou veškerou přebytečnou kůži na nohou, takže pedikura, bazén a lázně v jednom. 

Jáhlovo-kukuřičné noky jsou přirozeně bezlepkové. Krásně zasytí, ale zase vás neodrovnají na zbytek dne. S těstem se dobře pracuje, lepí jen lehce a tak je jídlo hotové raz dva. Je to příjemné a syté jídlo, a ač tofu příliš nevyhledávám, ráda si ho spolu s nočky a špenátem dám. Osmažená cibulka je tou pomyslnou třešničkou na celém jídle, rozhodně ji nevynechávejte.

250g jahel

150g kukuřičné mouky 

15g kukuřičného škrobu

500g špenátu (klidně kupte mražený listový)

balení tofu

4 větší cibule - červená vypadá skvěle, ale žlutá je též dostačující

3 stroužky česneku

rostlinný olej

sůl a čerstvě mletý pepř

Jáhly spaříme vroucí vodou. Na jeden díl jahel, dejte dva díly vody a vařte je do měkka cca 15 - 20 minut, poté je nechte ještě 5 minut dojít pod pokličkou. Během vaření mějte jáhly na mírném plameni a nemíchejte je - jen ke konci vaření koukněte, zda se vám nevyvařila všechny voda a jáhly nechtějí ještě malinko podlít. Nechte jáhly zchladnout. 

Mezitím si na trošce oleje orestujte jednu cibuli nasekanou na drobno. Na ní poduste omytý špenát s nasekaným česnekem. Přidejte na drobné kostky nakrájené tofu a nechte prohřát. Osolte a opepřete. Odstavte z ohně. Zbytek cibule nakrájejte na kolečka. V menším hrnci rozehřejte větší vrstvu oleje. A v něm smažte cibuli. Během smažení ji posolte - bude pak obzvláště křupavá. Osušte ji od přebytečného tuku na papírové kuchyňské utěrce.

Vychladlé jáhly smíchejte s moukou, kukuřičným škrobem a troškou soli. Z těsta vyválejte dlouhé válečky o průměru asi dva centimetry. Ty nožem pak nakrájejte na noky. Noky uvaříte v osolené horké vodě. Vařte je jen chvilku - dokud nevyplavou, pak je hned vylovte, aby se nerozvařily. Na talíři promíchejte noky se špenátem a tofu a posypejte smaženou cibulkou.

Nejpohodlnější cesta z řeckých ostrovů je trajektem. Stejně tak jsme jeli z evie my. My, náklaďák plný zelí a pár studentů. 

Není nad zelí! Pěkně křupavé, šťavnaté, někdy až trochu peprné, tak jak jsem byla z jeho úpravy vždy rozpačitá, tak ho teď začínám milovat. Nezrujnuje rodinný rozpočet, je ho hodně a chutná nám všem. Jedinou vadu na kráse to zelí má, a to, že mi tak nějak nejde pěkně vyfotit. Recept pochází z kuchařky od Madhur Jaffrey.

půl hlávky zelí

střední cibule

několik lžic rostlinného oleje

lžička římského kmínu

lžička fenyklových semen

lžíce sezamu

lžička soli

špetka kajenského pepře

citronová šťáva

půl lžičky garam masaly

Zelí a cibuli nakrájíme na proužky. Na oleji orestujeme římský kmín, fenykl a sezam. Jakmile sezam začne praskat, přidáme cibuli a za průběžného míchání restujeme. Po pár minutách přidáme zelí a restujeme dalších pět minut. Osolíme a přidáme špetku kajenského pepře. Snížíme teplotu plotýnky a restujeme zelí dalších pět minut, dokud cibule krásně nezkaramelizuje. Dochutíme garam masalou a citronovou šťávou. Skvěle chutná s čerstvým chlebem.

Coleslaw nikdy nepatřil k mým favoritům, nějak mi na něm nechutnala ta majonéza, vždy jsem raději si dala čerstvé zelí, nebo zelí s mrkví jen tak. Až teď jsem objevila skvělou kombinaci tahini a pomerančové šťávy, která hravě strčí celou majonézu do kapsy. Množství salátu vystačí pro dva dospělé a pár dětí jako příloha k jídlu. Pokud chcete salát servírovat jako plnohodnotné jídlo množství ingrediencí zdvojnásobte.

Budete potřebovat:
čtvrtku velké hlávky zelí

2 větší mrkve

dvě lžíce tahini

dvě lžíce pomerančové šťávy

dvě lžíce sezamu

lžíce černuchy
sůl dle chuti

Zelí nakrájíme na tenké nudličky, mrkev na julienne. Pokud nemáme škrabku na julienne, kterou vám mimochodem doporučuji si pořídit, protože stojí pár korun a díky ní uděláte perfektní nudle z cukety, nádherné dlouhé nudličky z mrkve a o celeru ani nemluvím. Takže pokud nemáte škrabku na julienne, nakrájejte mrkev na podélně na co nejtenčí plátky a ty pak znovu na co nejjetenčí nudličky. 

Na zálivku smíchejte tahini s pomerančovou šťávou a dobře promíchejte se zelím a mrkví. Na pánvi orestujte sezam a černuchu. Až semínka sezamu zezlátnou a černucha se krásně rozvoní, posypte s nimi salát.