-->

Theme Layout

Boxed or Wide or Framed

Theme Translation

Display Featured Slider

Featured Slider Styles

Display Grid Slider

Grid Slider Styles

Display Trending Posts

Display Author Bio

Display Instagram Footer

Dark or Light Style

Používá technologii služby Blogger.

Počet zobrazení stránky

Prohledat tento blog

Facebook

neděle 12. června 2016

Bulgurový pilaf s mandlemi a rozinkami

Bulgurový pilaf s mandlemi a rozinkami


Pro milovníky kořeněných a zároveň sladkých chutí. A petrželkou nešetřete. Rychlý oběd nebo večeře, nenáročná na přípravu. Myslím, že se bude i skvěle vyjímat na letním stole jako příloha ke grilování.

125g bulguru
100g mandlí
1 cibule
2 lžičky římského kmínu
1 lžička skořice
špetka mletého koriandru
špetka chilli
80g rozinek - ideálně nesířených
rostlinný olej
svazek hladkolisté petrželky

Bulgur propláchneme a zalijeme trojnásobným množstvím osolené vody a přivedeme k varu. Vaříme do změknutí - cca 20 minut. Přesná doba vaření záleží vždy na kvalitě a velikosti bulguru. Vodu slijeme a bulgur necháme vychladnout.
Mezitím si na sucho na pánvi opražíme mandle a odložíme stranou. Mandle si přes noc namáčím a také loupu, ale není to nutné. Předem namočené mandle jsou lépe stravitelné.
Ve větším kastrolu rozehřejeme olej a na něm osmažíme nadrobno nakrájenou cibulku. Vmícháme koření a chvilku mícháme až se rozvoní. Přidáme vařený bulgur, rozinky a dobře promícháme. Přilijeme malinko vody a mícháme, aby se vše dobře promísilo. Ochutnáme, dosolíme a dopepříme dle chuti. Poté smícháme s nakrájenou petrželkou a na talíři posypeme mandlemi.

Číst více »
Nikola Mrázová
0 Comments

You Might Also Like

pátek 27. května 2016

Lodní deník: Leonidio - Horolezectví a lilky

Lodní deník: Leonidio - Horolezectví a lilky






Další video z cesty, tentokrát z města, které turisti navštěvují ze dvou důvodů - jednak kvůli lezení po skalách a v létě kvůli lilkům. Prý zde pěstují nejlepší lilky z celého Řecka - říkali místní:o). V zimě jsem žádné lilky, mimo těch zavařených nenašli, ale za to zde probíhal horolezecký festival a my tu strávili silvestra i Nový rok. 
Od druhé půlky videa jsou slyšet tradiční písně, které vyhrávaly na silvestra v místním rozhlase. Sníh přecházel v déšť a naopak, byla to celkem pochmurná atmosféra, která ale neměla vliv na věčně usměvané Řeky, kteří si vzájemně přáli: Kali chroňa! A to znamená šťastný nový rok! 
Tradiční novoroční koláč je Vasilopita - tedy Vasilův koláč. Recept na něj brzy na blog dám - je to koláč, který voní po pomerančové kůře, trochu po anýzu a jak je dobrým řeckým zvykem zasypává se vysokou vrstvou moučkového cukru. Zdobí se mandlemi, často vyskládanými do letopočtu. Ochutnala jsem ji v klášteře sv. Mikuláše kousek od Leonidio, je vidět, že už ho sestry nějakou dobu pečou, protože byl opravdu výborný! Sice jsem nenašla minci a ani žádnou cennost, která se do koláče zapéká, ale i tak jsem z něj byla nadšena!






































Číst více »
Nikola Mrázová
0 Comments

You Might Also Like

čtvrtek 19. května 2016

Lokální večeře: Šťouchané brambory s celerem

Lokální večeře: Šťouchané brambory s celerem



Díky mému novému projektu jihočeská lokálka se způsob vaření u mne dost mění. Každý týden objíždím farmy a vařím, z toho, co je aktuálně k dispozici v okolí. Tohle se docela povedlo, a tak jsem se rozhodla podělit o recept. Jemně nasládlou chuť celeru zjemňují brambory, vejce dodává jídle na sytosti a jogurtovo-koprová omáčka z hustého ovčího jogurtu skvěle celé jídlo doplní. Trochu mi to připomíná koprovku s vejcem a bramborem, ale tohle je pro mne o dost lepší.

na dvě porce si připravte:
1 celer (mám z farmy Doňov)
4 brambory (mám ze ZD Rodvínov)
240ml ovčí jogurt (mám ze sýrárny Horní Dvorce)
2 domácí vejce (z Holešic)
půl svazku kopru (farma Doňov)
lžíce dýňového oleje
stroužek česneku

Brambory a celer oloupeme, nakrájíme na větší kostky a uvaříme v osolené vodě doměkka. Mezitím si uvaříme vejce podle našeho vkusu - já vařím krátce, tak aby zůstalo ještě dost tekuté. Kdo si chce vyhrát, udělá si ztracené vejce. 
V misce smícháme jogurt s nasekaným koprem, solí, čerstvě mletým pepřem, lžící dýňového oleje a stroužkem česneku. Pokud máte k dispozici citrony v biokvalitě, které nejsou chemicky ošetřené, klidně přidejte trochu nasekané citronové kůry. Ochutnáme a eventuálně ještě dosolíme, nebo dopepříme. Dáme vychladit do lednice.
Brambory s celerem po uvaření rozšťoucháme a osolíme a opepříme. Vejce oloupeme a rozkrojíme. Na dva talíře rozdělíme šťouchanou zeleninu, jogurtovou omáčku a vejce, dozdobíme kouskem kopru.





Číst více »
Nikola Mrázová
0 Comments

You Might Also Like

sobota 14. května 2016

Salát z lokálky: cizrna, kuskus a místní zelenina

Salát z lokálky: cizrna, kuskus a místní zelenina



Od povzdechů, že v Jindřichově Hradci není žádný pravidelný trh a podpora farmářů, jsem přešla k činům a založila Jihočeskou lokálku, kde si jednoduše objednáte zeleninu, ovoce a sýry z místních zdrojů. Dál naleznete v nabídce i zboží z mou milovaného opobchodu, tak abyste si mohli jednoduše nakoupit na celý týden. Já za vás věci vyzvednu a dovezu vám je až domů, tedy pokud bydlíte v Jindřichově Hradci a okolí. Dál lokálka nedosáhne. Zároveň doufám, že brzy najdu i nějakého dodavatele domácích vajec a medu, tak kdyby jste měli tip na nějakého chovatele, který si svoje slepice hýčká a rozmazluje, a sem tam mu nějaké vejce zbude, pošlete mi na něj kontakt.
A teď už k salátu - porce pro dva dospělé a jedno dítě.

hrnek vařené cizrny
půl hrnku celozrnného kuskusu
2 kedlubny
řepa tygrovaná
jarní cibulka
mrkev
směs čerstvých bylinek (oregano a pažitka)
dýňový olej
vinný ocet
čerstvě mletý pepř a sůl

Cizrnu si vařím pravidelně každý týden, kilo cizrny namočím na 24 hodin a poté vařím do měkka cca 1 - 2 hodiny. Používám tu z opobchodu, která je obrovská a chuťově výborná. Část namočené cizrny nevařím a vyrábím z ní falafel, z části uvařené cizrny dělám pravidelně hummus.
Kuskus zaliji vroucí osolenou vodou (zhruba 1:2) a přiklopím pokličkou, po deseti minutách se všechna voda vstřebá a kuskus jen lehce načechrám vidličkou.
Zeleninu, kterou používám, mám z farmy Doňov. Řepu oloupu a nakrájím škrabkou na tenké nudličky, kedlubny na úzké špalíčky, mrkev na kolečka, cibulku i se zelenou částí na drobná kolečka, bylinky nasekám. 
Cizrnu smíchám s kuskusem a zeleninou a přeliji zálivkou, kterou jsme si připravila prošleháním třech lžic dýňového oleje s lžící vinného octa, solí a pepřem. Přidám čerstvé bylinky.
Jíme s domácím kváskovým chlebem ze žitné a špaldové mouky.
Dobrou chuť! 



Číst více »
Nikola Mrázová
0 Comments

You Might Also Like

pátek 6. května 2016

Lodní deník: Nafplio

Lodní deník: Nafplio


Nafplio je malebné městečko ležící na východě Peloponésu. V letech1829-1834 (ano, moc dlouho to nebylo) bylo dokonce hlavném městem celého Řecka. Na Nafpliu převzaly vládu Atény a možná proto i velké množství Atéňanů jezdí do Nafplia na víkend, či jen krátkou dovolenou.
Městu dominují tři pevnosti, z toho jedna se nachází na nedalekém ostrově.
Město má svůj osobitý italský šarm, díky mnoha domům v benátském stylu. Aby atmosféra Itálie byla dokonalá navštívili jsme zmrzlinárnu u třech italských sourozenců - dvě sestry s bratrem vlastní malou zmrzlinárnu "Antica Gelateria di Roma", kde mají tu nejlepší zmrzlinu v celém Napfliu. Už když vkročíte do malého krámku, jasně slyšíte angličtinu s italským přízvukem. Marcello hned od pokladny si mě dobře prohlédl a říká: Vy jste tu poprvé, že? Takže pokračujte doprava, kde máte pult se sorbety a vlevo jsou zmrzliny! Vyberte si zmrzlinu, polevy, kornouty... U každého pultu stojí jedna  sestra a hned mi dávají malou lžičkou ochutnat, abych se mohla rozhodnout, zda chci oříškovou, čokoládovou, citronovou, jahodovou, nebo klidně mi prý dají od každé kousek. Ta myšlenka byla hříšná, ale pak jsem ji zavrhla, protože i malý kousek od každé by v součtu vytvořil asi tak deset kilo zmrzliny. Dala jsem si pistáciovou, moje nejoblíbenější. A byla opravdu výborná!
Při toulkách v Nafpliu jsme objevili malé muzeum komboloi. Komboloi můžu nejblíže vzhledově popsat jako růženec, ale oproti němu nemá žádný náboženský význam. Jsou vyrobeny z korálků nejrůznějších materiálů a barev a spolu s drobnými přívěsky a střapcem tvoří náhrdelník, který má snad každý Řek a to ne jen jeden. Vidíte je všude - pověšeny na zpětných zrcátkách u aut, v domácnostech, ale nejčastěji uvidíte Řeka, který ji drží v ruce a různě ji točí, roztáčí a někdy ji jen tak popouští mezi prsty, a někdy s ní vztekle mlátí do dlaně. Musím říci, že komboloi byla takřka vždy doménou mužů, Řekyni s komboloi jsme neviděli. Asi žijí v menším stresu, než řečtí muži.
V poslední části videa jsou záběry z pláží nedaleko Nafplia směrem na Astros. Dlouhé písečné pláže s datlovými palmami jsou podél celého zálivu.


Číst více »
Nikola Mrázová
0 Comments

You Might Also Like

úterý 26. dubna 2016

Lodní deník: Epidauros a Mykény

Lodní deník: Epidauros a Mykény



Plánovaný výlet do historie nám ovlivnila stávka zaměstnanců muzea, kteří odmítli požadavky řecké vlády, aby pracovali přesčas. Bohužel to zrovna bylo v době, kdy jsme projížděli okolo dvou významných památek na Peloponésu, později jsme navštívili ještě jiná místa, kam už nás pustili, ale aspoň několik záběrů z každé lokality. Na začátku videa je ještě pár záběrů z ženského kláštera, který jsme po cestě navštívili. Celý areál dýchal opravdu nádhernou tajemnou atmosférou. 
Epidauros byl významným starověkých městem, které je v současné době zapsané na Seznamu světového dědictví UNESCO, pro nás to bylo jedno z prvních památek tohoto typu, které jsme v Řecku navštívili a proto jsme byli dost zklamaní, že díky stávce jsem se po několika hodinách jízdy namísto na slavné divadlo, dívali jen na pokladní, která nám odmítla prodat vstupné. A tak jsme celý areál obešli a přece jenom nahlédli přes plot. Docela nás překvapilo, jak je divadlo pro patnáct tisíc lidí malé. Zřejmě v té době sedávali dost natěsno:o). Epidauros byl zasvěcen bohu Asklépiovi, jehož svatyně byla vybavena 160 ložnicemi, které sloužily k léčení nemocných. V Epidauru pramenily také léčivé prameny a posvátná stavba - thól, kde se chovali posvátní hadi, které měl Asklepion ve znaku.
O pár desítek kilometrů dál jsme navštívili ještě Mykény, které byly v druhém století před naším letopočtem jedním z největších center řecké civilizace. Ve své době byly význačným hospodářským a kulturním centrem. Dnes jsou stejně jako Epidauros zapsány na Seznamu světového dědictví UNESCO. Právě v Mykénách objevil v jednom z hrobů Heinrich Schlieman posmrtnou masku krále Agamemnona. Její kopii z nejrůznějších materiálů můžete koupit snad v každém z řeckých obchodů se suvenýry.
Číst více »
Nikola Mrázová
0 Comments

You Might Also Like

pátek 8. dubna 2016

Pět receptů na vegetariánské karbanátky

Pět receptů na vegetariánské karbanátky


Vegetariánské karbanátky, nebo-li vegeburgery, jak jim doma přezdíváme, jsou stálicí na našem stole. Mám pocit, že kdybych ze stejných ingrediencí vytvořila jídlo, které nebude burger, ale třeba nákyp, tak nikdy nebude mít takový úspěch jako karbanátek. 
Nebojte si karbanátků udělat více do zásoby, jsou skvělé na druhý den třeba k salátu, nebo k rychlé svačině. U nás doma si nejraději ke karbanátkům děláme brambory ve všech podobách, někdy jako kaši, jindy jen maštěné máslem. Pokud mám čas, peču k burgerům jednoduché bulky a pak je servíruji se zeleninou v bulce, nebo jiném pečivu. 
Samozřejmostí je také domácí dresink. Miluji třeba pitu s falafelem a tzatziki, nebo třeba trochu výrazné hořčice.


Číst více »
Nikola Mrázová
0 Comments

You Might Also Like

čtvrtek 7. dubna 2016

Slaná ovesná kaše

Slaná ovesná kaše



Když jsem poprvé vyzkoušela ovesnou kaši na slano, bylo to pro mě velice matoucí. Mozek vidí ovesnou kaši, kterou jí vždycky na sladko a najednou na jazyku citron, tymián a olivový olej. Skoro se mi nechce věřit, že ta kaše je opravdu slaná. 

půl hrnku ovesných vloček
lžíce chia semínek
lžíci olivového oleje
snítku čerstvého tymiánu
citronovou kůru dle chuti
hrubozrnnou sůl
čerstvě mletý pepř

Ovesné vločky přesypte do misky a přelijte horkou vodou, tak aby voda sahala asi centimetr nad vločky, přimíchejte chia semínka a dobře zamíchejte. Pokud bude kaše moc hustá, přilijte trochu vody a promíchejte.Kaši poté přelijte olivovým olejem, posypte trochou tymiánu, solí a troškou pepře a nastrouhanou citrónovou kůrou.


Už se nemůžu dočkat, až zkusím do kaše přidat třeba sušená rajčata a čerstvou bazalku. Tak mne napadá, co byste si do kaše naslano dali nejraději vy?
Číst více »
Nikola Mrázová
1 Comments

You Might Also Like

úterý 5. dubna 2016

Tentokrát o cukru

Tentokrát o cukru


Je možné mít alergii na cukr? Je možné vůbec žít bez cukru? Dokážete si představit, že od zítřka už si nedáte ani zrníčko cukru? Ač já to neumím, moc dobře znám i takové lidi, kteří si nedají ani zrnko cukru, ani kapku medu a striktně se drží dál od všech možných sladidel. Zní to nereálně? Můj muž je důkazem toho, že to jde. Každý kousek cukru u něj zhorší příznaky ekzému a astma. Cukr jsem se naučila hledat ve všem. Od rajčatových protlaků, přes pečivo a bílé jogurty až po těstoviny. Člověk by ani nečekal, v čem všem cukr najde. I když je pravda, že pokud kupujete opravdové jídlo, a ne polotovary, není to tak drastické. Doufám, že někoho nenapadne přidávat do ovoce třeba cukr, stejně tak jak se v dnešní době přidává voda a soja do masných výrobků.
Je pravda, že asi každý máme vůči cukru jinou odolnost, ale myslím si, že nikomu neuškodí cukr nahradit minimálně přírodními sladidly, pokud ho přímo nevynechat. Myslím, že i vlna civilizačních nemocí jako je obezita a diabetes, nám jasně naznačují, že konzumovat cukr v takové míře je nejen nezdravé, ale i životu nebezpečné.
Konzumace cukru bývá často srovnávána se závislostí. Cukr ovlivňuje tvorbu dopaminu v mozku. Dopamin je hormon, který nám zprotředkovává příjemné pocity. Proto je těžké se cukru vzdát, když jeho konzumace přináší tak libé pocity. 
Mimochodem, víte že doporučená denní dávka cukru (a to veškerého včetně toho z ovoce a dalších sladidel) by měla být mezi 26 - 34 gramy cukru. Pro bližší představu je to cca 6-9 lžic cukru. Toto množství obsahuje hrst rozinek, nebo větší banán.
Věřím, že není lehké se cukru vzdát úplně, ale existují i jiné varianty, jak si osladit život:
Mezi dvě nejvhodnější sladidla patří stevie a rýžový sirup.
stevie - ne každému chutná, ale vedle xylitolu je to jedna z nejlepších náhrad cukru. Na trhu je jich velké množství - od tekutých koncentrátů po suché směsi - dejte si pozor, některé “stevie” obsahují skutečné stevie jen pár procent.
rýžový sirup - sirup s nízkým glykemickým indexem, skvělý na pečení, do pudinků, mléčných rýží a na doslazení korpusů.
xylitol- ač to podle názvu nevypadá, jedná se o celkem přírodní sladidlo, získává se totiž z břízy.
Další alternativy bílého cukru:
med - pro mne oblíbené sladidlo do polev, krémů a náplní. Oslaďte si medem ořechovou náplň do koláče. Dobré je mít med z ověřených zdrojů, ideálně v co nejvyšší kvalitě, skladovaný v co nejnižších teplotách. 
melasa - chuťově výrazná, výborná na oslazení sušenek, zkuste si upéci třeba sušenky z melasy, skořice a zázvoru. Melasa je bohatá na železo a další minerální látky. Najdete v ní vitamíny skupiny B a je skvělým zdrojem nenasycených mastných kyselin.
javorový sirup - se získává z javorové mízy, je plný minerálů, vitamínů, stopových prvků a obsahuje dvacet čtyři druhů antioxidantů. Smíchejte ho s tahini a přelijte si s ním lívance, nebo namažte na chleba.
datlový sirup - sladký sirup, kterým báječně dosladíte jakýkoliv koláč, brownies nebo bábovku.
kokosový cukr - ve skutečnosti je to pyl z kokosové palmy, má nízký glykemický index a je bohatý na draslík, vápník, zinek a železo.
přirozeně sladké ovoce a zelenina - banán, mrkev, jablečné pyré to vše dokáže osladit váš dezert
sušené ovoce - zkuste si třeba rozmixovat rozinky s vodou a tímto sirupem osladit bábovku, nasekejte
Naučit se znovu jíst bez cukru chvíli trvá, ale třeba u ovesné kaše, jak si jednou zvyknete na kaši bez cukru, nebudete chtít jinou.

Vyzkoušejte třeba:






Číst více »
Nikola Mrázová
2 Comments

You Might Also Like

sobota 2. dubna 2016

Rozinková chala

Rozinková chala



Chala (hebrejskyחלה‎‎, v množném čísle חלות‎‎, chalot), nazývaná také barches, je speciální chléb, který pečou aškenázští a někteří sefardští Židé na šabatové a sváteční hostiny. Podle židovských tradic začíná šábesové a sváteční jídlo požehnáním nad dvěma bochníky chleba (ha-moci). Tyto „dva bochníky“ (hebrejsky: lechem mišne) jsou připomínkou, jak Židům, putujícím během exodu z Egypta padala z nebe mana. Mana nepadala během šabatu a svátků, avšak namísto toho den před šabatem a svátky spadla dvojitá porce.(zdroj: wikipedie). Pro mě je tento chléb skvělou alternativou sladkého pečiva k snídani, s trochou másla a domácím džemem je prostě nejlepší. V neděli si z něj na snídani vyrobíte skvělé francouzské tousty a pokud vám nějaký ještě zbude, udělejte z něj třeba žemlovku.
Díky dlouhé fermentaci těsta při nízké teplotě, získá chala na chuti.
Na dva kousky si připravte:
500g mouky
5 lžic medu
3 lžíce soli
2 lžičky sušeného droždí
3 žloutky
1 celé vejce
3 lžíce rostlinného oleje
100g rozinek

Nejprve si připravíme fermentované těsto z 180g mouky, 120g vody a 3/4 lžíce sušeného droždí a to tak, že všechny suroviny v míse promícháme a necháme dvacet minut odpočinout. 
Poté těsto prohněteme, a zabalíme do potravinářské folie a dáte na čtyřiadvacet hodin odpočinout do lednice.
Další den si ve velké míse smícháte zbylou mouku (320 g), těsto z lednice nakrájené na kousky, med, olej, zbytek sušených kvasnic, tři žloutky, tři lžíce vody a sůl. Těsto dobře propracujeme a pokud je třeba a těsto je příliš suché, můžeme přidat lžíci či dvě vody. Nakonec přidáme rozinky, trochu znovu prohněteme, tak aby se rozinky dostaly stejnoměrně do těsta. Z těsta vypracujeme kouli, kterou potřeme trochou oleje a dáme kynout na hodinu a půl. 
Těsto rozdělíme na čtvrtiny. Z každé vyválíme asi 45 cm dlouhý váleček. Dva z nich přeložíme přes sebe a to tak, že vytvoří velké X. Válec, který leží vespod přeložíme přes horní a to tak že vezmeme oba jeho konce a spodní překlopíme nahoru a horní naopak dolu. Stejně to zopakujeme i s druhým válcem, konce poté zahneme pod vytvořený bochník. Stejně tak vytvoříme i druhou chalu. Pokud je můj popis nejasný, klidně si vytvořte z těsta šest válečků a z těch upleťte klasicky cop. Příště až budu péci, vyfotím postup, jak zatočit chalu ze dvou kousků.
Chalu dáme na plech vyložený pečícím papírem a potřeme rozšlehaným vejcem. 
Necháme hodinu kynout. Troubu předehřejeme na 180 stupňů. Chalu potřeme podruhé rozšlehaným vejcem a poté dáme do trouby. Pečeme cca 45 minut - hodinu. Průběžně zkoušíme propečenost těsta špejlí, pokud nám z těsta vyjde suchá, máme hotovo.
Chalu nechte po upečení vychladnout na mřížce alespoň hodinu, než se do ní zakrojíte.
Číst více »
Nikola Mrázová
1 Comments

You Might Also Like

čtvrtek 31. března 2016

Salát z brambor a pomerančů

Salát z brambor a pomerančů



Salát z brambor a pomerančů, nebo-li salát sběrače oliv, jak jsme si ho doma překřtili. Když se sbírají olivy, musíte sbírat rychle a ještě rychleji poté olivy zpracovávat. Tedy není čas na žádné velké vaření a ani na velké stolování. Během celé naší cesty jsme viděli mnoho lidí sklízející olivy od rána do večera. Kolem oběda jen lidé sednou pod olivy, dají si rychlý oběd a pak až do večera zase pokračují ve sklizni. Tento salát navíc spojuje právě ty ingredience, které jsou právě v době sklizně oliv k dispozici. Ač by se to na první pohled mohlo zdát jako nesourodé, brambory s pomerančem jsou spolu prostě báječné. Tento recept je klasickým receptem z kraje Mani.

Na čtyři porce si připravte:
8 brambor
3 pomeranče
1 velkou červenou cibuli
hrst sušených černých oliv
kapary podle chuti
6 lžic olivového oleje
2 lžíce vinného octa
sůl a čerstvě mletý pepř


Brambory oloupeme, nakrájíme a uvaříme v osolené vodě. Necháme vychladnout. V misce prošleháme olej, ocet, sůl a pepř. Pomeranče oloupeme a nakrájíme. V míse smícháme brambory, pomeranče s na jemno nakrájenou cibulí, olivami, kapary a zálivkou. Ochutnejte a podle chuti ještě dosolte, nebo dopepřete. Před servírováním nechte chvíli odležet.
Číst více »
Nikola Mrázová
0 Comments

You Might Also Like

Follow @SunriseSunsetBlog