Lodní deník: Národní park Shinias a Gramattiko

10:40 Nikola Zvonařová 0 Comments




Roku 490 před Kristem z Marathonu vyběhl posel, aby zvěstoval výsledky bitvy mezi Athéňany a Peršany. Uběhl celých 42 km do Athén, kde hned po doběhnutí padl k zemi mrtvý. To si pamatuju, ale jak dopadla bitva vám bez googlu neřeknu. Sázím na Řeky. O celých dva a půl tisíce let později jsme do Marathonas dojeli my. Část místa bitvy je nyní národním parkem, jehož dominujícím prvkem je voda. Na písečné pobřeží s vzrostlým borovicovým hájem navazuje mokřad a několik jezer. Různě se tu mísí sladké prameny z pevniny se slanou mořskou vodou. 



Na necelých čtrnáctikilomentrech čtverečních žije přes sto druhů ptáků, my jsme zahlédli při krátké procházce krásné vážky, žáby a ještěrky. Mimo ty je oblast bohatá i na výskyt želv, drobných savců a roste zde několik endemiticky se vyskytujících druhů rostlin, vzácných orchideí a vodních řas. Biologie nebyla nikdy mojí silnou stránkou a tak místo nadšením nad vzácnou místní orchideií Orchis Palustris jsem se kochala spíše barvami podzimní krajiny, odstíny barvy vodních ploch v kontrastu s nekonečnou modrou oblohou. Celá oblast je protkána několika turistickými trasami a jsou zde vystavěny několikametrové vyhlídkové věže, ze kterých se dá pozorovat zdejší nádherná příroda. 


Dlouhé bílé písečné pláže musí být v létě v obležení. Když člověk zavře na chvíli oči, cítí vůni moře a  taky vůni pryskyřice z okolních borovic - dokonalá aromaterapie. Borovice jsou rozesety po pobřeží jako velké zelené slunečníky. V listopadu jsme pod nimi leželi jen my, tři místní psy a v šest hodin ráno proběhl jeden běžec - asi trénoval na maraton. 

Poslední maratonec


Po cestě z Shinias jsme neodolali a zastavili v horách u vesničky Gramattiko. Našli jsme olivový háj s včelými úly, malým kostelíkem a pramenem výborné vody. Úbočí kopců bylo i na konci listopadu nečekaně rozkvetlé, kolem úlů poletovaly včely a všude voněl tymián. Zakroucené kmeny oliv mě nepřestávají fascinovat, říkám si, zda i Řek, který od malička vidí olivy všude docení jejich vrásčité pokroucené stříbrné kmeny, nebo je to pro něj jen strom, který se musí jednou ročně sklidit.  Cestou jsme zastihli rodinu sklízející olivy. Ukazovali nám, jak sklízejí olivy, které jsou přesně napůl mezi zelenou a černou olivou, prý je to místní specialita. Při sklizni oliv se rovnou řežou i jednotlivé větve oliv. Na videu si všimněte pána stojícího na žebříku. Stejně jako opraváři aut, tak i zemědělci v Řecku pracují ve vyžehlených košilích, tomu říkám styl!



0 komentářů :