Lodní deník: Avlonas a farma u Theodora

10:54 Nikola Zvonařová 1 Comments


Farma u Theodora byla naše první zkušenost s helpXem. HelpX je síť, která propojuje helpery (pomocníky) a lidi, kteří pomoc hledají. Spojuje je to, že výměnou za určitý objem práce je možné získat ubytování a stravu. Je možné pracovat jak třeba v hotelu, rezortu nebo restauraci, stejně tak je možné pracovat třeba na farmě, či třeba stavbě zemělodě. Co místo, to jiná práce a jiné podmínky. Super je, že díky helpXu skočíte rovnýma nohama do řecké reality. My si pro tento skok vybrali farmu nedaleko Athén. The crazy farm - bláznivou farmu u Theodora. 
Celá farma je situována nedaleko malého města Avlonas, které se ničím výrazně neliší od jiných malých řeckých měst. Město plné křivolakých uliček, taveren a kaváren. Krátké video z Avlonas:


Jako další máme video z farmy. Je na něm vidět olivový háj, který dům obklopuje spolu s ostatními pozemky. Farma není klasickou farmou, kde by se pěstovala zelenina a chovali zvířata na prodej. Tady to není tak úplně jasné. Je tu pár zvířat spíše pro okrasu, experimentální zeleninová zahrada a pár polí okolo. Na farmě žije Theodor, který zde během našeho pobytu moc nebyl, protože musel zrovna řešit nějaké rodinné záležitosti a pak také Maďar Viktor. Mimo tyto dva se na farmě mihla ještě Argentinka Nicolasa, jeden německo-francouzský pár a Australanka se svojí desetiletou dcerou. 
Viktor je na farmě už pět měsíců a je to Theodorova pravá ruka. Mluví obstojně anglicky, pracoval totiž deset let v Londýně jako kuchař a pak se jednoho dne rozjel přes helpX zkusit něco nového, přijel k Theodorovi a už tady zůstal.
Nejvtipnější je pozorovat ty dva při práci. Malý Theodor a poměrně vysoký a zavalitý Viktor mají mezi sebou zvláštní způsob komunikace. Vzájemně se titulují Chef a neustále po sobě hulákají svoje oblíbené fráze a to klidně přes půl zahrady. Takže od bílého rána se ozývají jejich hlasy: Viktor!!! Yes, chef!!! Z počátku na mně jejich řev působil dost neurvale, ale postupem času jsem si zvykla. Jediné, co mě trochu vyvedlo z míry bylo to, když jednoho večera jsem potkala Theodora hledající Viktora s megafonem v ruce, kde měl nahrán ten svůj výkřik: Viktor a už ho jen tlačítkem play pouštěl a po okolních svazích se neslo: Viktor!!!


Když už jsme u Viktora, musím převyprávět krátký příběh, který nám vyprávěl jednou u ranního kafe. Když mu bylo osmnáct let sebral se a odjel do Londýna, kde si našel práci jako kuchař. Měl několik dní čas než nastoupí do práce a tak se chtěl těch pár dní využít k tomu, aby se naučil, co nejlépe mluvit anglicky, protože uměl doposavad říci jen yes, no a thanks . Otevřel si láhev vína a začal přepínat anglické kanály, ve dvě ráno přišel zázrak. Viktor seděl koukal na film a rozuměl už každému slovu. Byl nadšený! O deset minut později mu došlo, že se kouká na maďarský film v původním znění. Btw. na první fotce v příspěvku je Viktor na fotce, schválně jestli ho najdeš!

1 komentář :