Při příjezdu do Řecka nám do okýnka nakoukl milý pán ve středních letech a s lehkým moravským přízvukem perfektní češtinou zahlaholil: Přeji dobrého dne, milý přátelé. Kampak jedete? 

Tohle setkání ovlivnilo naši cestu. Kostas Řek i Čech jako poleno. Z krátkého potkání na hranicích se nakonec vyklubalo setkání, během kterého Kostas mluvil a mluvil, kroužkoval na mapě důležitá místa, která nesmíme minout. Přesně nám popisoval, jak máme a kde zaparkovat, kudy objet mýtné brány, co musíme vidět a jak si to nejlépe naplánovat. Bylo to strhující vyprávění hrabalovského typu, informace o parkování, prokládal střípky informací z řeckých bájí i řecké historie, informacemi o počasí, podnebí i tom v které kavárně si máme dát kafe. Během dvou hodin nám na mapě zakroužkoval konkrétní místa, vkreslil několik nevyznačených cest a připravil nám další podrobný mapky pro konkrétní místa. 

Nebylo to vůbec nepříjemný, ba naopak. Bylo to neskutečně milé. Dokonce s námi jel asi 40 km, aby nás dovedl k odbočce k městu Edessa. Což při naší cestovní rychlosti max. 80 km opravdu neskutečný výkon. Dokonce během cesty nás zastavil a ještě nám doplnil několik údajů do mapky, které nám během prvních dvou hodin na hranicích nestihl říci. Celou tu cestu jsem přemýšlela, jestli znám nějakého Čecha, který by dokázal stejně zaníceně popsat a naplánovat cestu Čechami, připojit historické i mýtické souvislosti a ještě někomu úplně cizímu na sebe dát číslo pro případ, že by měl nějaký problém. Respektive nám na sebe dal čísla hned tři. A to vše jen tak, protože si všiml na hranicích české SPZ. Myslím, že to byla ta jeho řecká půlka osobnosti.

Díky jeho radě jsme změnili plán a jako první zamířili do termálních pramenů blízko města Edessa. Loutra Edessa je malé městečko s mnoha hotýlky, restauracemi a penziony. Vypadá to, že v sezóně zde musí být pěkně plno. Ne tak v listopadu, kdy už jsou zde snad jen tři stálí obyvatelé. Je zde více pramenů a tak se můžete koupat, jak v privátních vnitřních bazénech, nebo ve veřejných bazénech venku. My jsme zvolili tu venkovní variantu, nechtělo se nám do vnitřních prostor. 

Tak jsme jen tak seděli v horké vodě, pozorovali bílé skály a stromy kolem nás, které díky podzimu hráli všemi barvami. Občas nějaký ten žlutý list se pomalu snesl až přistál v horké vodě a pomalu dál splouval po proudu někam z hor až do nížin k Edesse. Nad náma na terase číšník uklízel poslední židle a stolky a turistická sezóna už definitivně skončila. 

 V Edesse jsme na radu Kostase museli vidět vodopád, který původně sloužil jako náhon vody k továrnám zpracujícím konopí na textilní vlákno a provazy. Stojí za to se tady zastavit a dát si zde v parku piknik přímo u vodopádu. Na kraji města s výhledem do krajiny se řítí neuvěřitelná masa vody dolů do krajiny. Kolem vodopádu je několik teras s lavičkami, na kterých se dá jen tak posadit a dýchat vzduch, který je díky vodopádu příjemně vlhký. To musí být v parném létě naprosto osvěžující. 

Líbí se mi jak směrem od vodopádu vidíte už jen malebnou řeckou zemědělskou krajinu a za vámi je město, o kterém vůbec nevíte  Dá se zde navštívit i několik dalších míst jako třeba kostel svaté panny Marie a nebo muzeum vody či již mnou zmiňované továrny.