Květen a červen jsou pro mně jednoznačně měsíce rebarbory. Moc jsem si oblíbila kombinaci rebarbory a zázvoru, ať už ve formě marmelády nebo v koláči. Takže když jsem našla tenhle recept na rebarborové chutney na webu rhubarbfool.co.uk, bylo naprosto jasné, jak strávím večer. Původní recept je mírně upraven. 

Výsledkem je nasládlé lehce kořeněné chutney, které mohu doporučit k sýrům nebo třeba ke grilované zelenině. 

Připravte si: 

1 kg rebarbory

500 g červené cibule

500 g jablek

100g sušených meruněk

100 g datlí

1 lžíci vinného octa

510g hnědého cukru

2 lžičky soli

půl lžičky - chilli (milovníci pálivého přidají dle svého uvážení klidně více)

půl lžičky skořice

půl lžičky mletého hřebíčku

lžička sušeného zázvoru

Všechny suroviny omyjeme, nakrájíme a ve velkém hrnci přivedeme k varu. Necháme pomalu probublávat a vaříme na mírném ohni asi hodinu a půl. Celou dobu vaření hrnec kontrolujeme a nezapomeneme směs vždy promíchat. Ke konci vaření je směs už hodně hustá a tak raději od hrnce neodcházíme nikam daleko, aby se nám chutney nespálilo. Horké plníme do sklenic, které postavíme dnem nahoru a necháme vychladnout.

Přehled všech rebarborových receptů z mého blogu naleznete zde.

Chřest mám ráda, tedy pokud to není něco, co je mi servírované jako totálně rozblemcaná věc, která se rozpadá na taková zvláštní tvrdá vlákna. Často mám pocit, že si ze mne jednotlivé obchody dělají tak trochu legraci, když se mi snaží za padesát korun prodat pár stonků, které už jsou tak gumové, že bych na nich zvládla udělat uzel. Takže, když už se mi do ruky dostane nějaký lepší chřest, tak neváhám a kupuji, protože nikdy nevím, jestli se tato situace v tomto roce bude ještě opakovat. V minulém roce jsem zasadila chřest na zahradě, tak ještě musím pár let počkat, zda to přežije a pak už budu sklízet čerstvý svůj.

Jasně u mne vyhrává chřest zelený nad bílým, mám ho ráda jen tak rychle povařený nebo třeba zapečený se smetanovou omáčkou, na pizze, či ve slaném koláči. Dneska jsem vyzkoušela nový způsob přípravy - inspirovala jsem se receptem od pana Cuketky. A myslím, že mám nového favorita na způsob úpravy chřestu.

Chřest jsem podávala s domácí majonézou (recept níže)

svazek zeleného chřestu

trochu másla (cca 20g)

trochu soli

Chřest opláchneme a osušíme, dřevnaté konce odřízneme a použijeme třeba do zeleninového vývaru. Pánev, nebo gril rozpálíme na maximum. Chřest na sucho opékáme - osvědčilo se mi ho trochu na pánev přitlačit. Během chvilky na chřestu naskáčou malé černé puchýřky. Rozpuštěné máslo smícháné s trochou soli vlijeme do servírovací mísy, přidáme k němu chřest a dobře promícháme. Překryjeme potravinářskou folií a necháme několik minut odpočinout. 

Podáváme s domácí majonézou.

Domácí majonéza 

1 žloutek

1/2 lžičky dijonské hořčice

1/2 lžičky cukru

šťáva a kůra z půlky citronu

1/2 lžičky soli

trocha mletého pepře

olej (ideálně slunečnicový, nebo jiný dle chuti)

Žloutek vyšleháme s hořčicí, cukrem, citronovou šťávou a kůrou, solí a pepřem. Za stálého šlehání tenkým pramínkem přiléváme olej. Dokud nedosáhneme požadované hustoty - cca na jeden žloutek asi 70 ml oleje. Aby se majonéza nesrazila, měl by mít žloutek i olej pokojovou teplotu.

Únorová výzva daring bakers byla, co se týká do receptu poměrně jednoduchá, a šlo v ní spíše o hrání si s kynutým těstem a náplní. Prostě klasické kynuté těsto a skořicová náplň přesně, jak na mé oblíbené švýcarky, ovoněná navíc kardamonem a dozdobená zahuštěným slazeným mlékem. Hodně mi připomíná recept na tradiční švédské kandebullar (tedy skořicové šneky). Oproti původnímu receptu jsem ubrala trochu jak kondenzovaného mléka, tak cukru v náplni, tak pokud máte rádi sladké, nebojte se klidně přisladit.

Zamotání celého těsta nebylo vůbec pracné, krásně se s ním pracovalo, takže moje počáteční obavy, jak se s tím budu patlat a to těsto bude odmítat akceptovat mnou navržený tvar, se záhy rozplynuly.

Na těsto si připravte:

200ml teplého mléka

60g másla

50g cukru

1 vejce

1 balení sušeného droždí

půl lžičky soli

450g hladké mouky

půl lžičky drceného kardamonu

Na náplň:

50 g másla

3 lžíce skořice

3 lžíce cukru (pokud máte rádi sladké, použijte více dle vaší chuti, klidně dvakrát tolik)

Na pomazání:

40 ml mléka

lžíci cukru

Na dozdobení:

několik lžic salka (slazené zahuštěné mléko), dle svých chutí klidně pár lžic přidejte (v původním receptu je celá plechovka!)

Nejprve si vyšlehejte teplé mléko, s vejcem, cukrem a droždím. Do této směsi přidejte mouku promíchanou se solí a kardamonem. Dobře promíchejte, těsto je jen lehce lepivé a přiměřeně pružné.

Z těsta vytvořte kouli, kterou lehce pomažte olejem a nechte v teple nakynout asi do dvojnásobného objemu (cca hodina, dle teploty).

Těsto rozdělíme na čtyři části, každou vyválíme na lehce pomoučněné ploše na kruh o průměru cca 25 cm. První placku pomažeme máslem a posypeme rovnoměrně skořicí a cukrem, na ni položíme druhou a postup zopakujeme, pak ještě stejným způsobem pomažeme i třetí. Čtvrtou - horní - mažeme již jen máslem.

Rozpálíme troubu na maximum.

Celou placku rozdělíme na osm stejných trojúhelníků, poté každý v prostředku prořízneme.

Vrchol trojúhelníku (ten mířící ke středu) provlečeme vzniklým otvorem a vyskládáme zpět na pečící papír.

Poté konce každého trojúhelníku spojíme.

Povrch potřeme mlékem s cukrem a necháme ještě patnáct minut kynout.

Pečeme na maximum (250 stupňů) cca 5 minut a poté teplotu snížíme na 200 stupňů. Pečeme ještě 15 až 20 minut, dokud povrch nezezlátne.

Necháme pár minut vychladnout a poté pokapeme salkem dle chuti.

Tohle je tak trochu taková "prasárnička", kombinace slaného a sladkého. Pokud jste nemilovali preclíky v čokoládě, rozhodně tento recept nezkoušejte. Na inspiraci na tuto kombinaci jsem narazila u Marthy Stewart.

Na cca 16 - 20 malých pralinek

lžíce másla

3 lžíce arašídového másla

100g slaných tyčinek, nebo preclíků
50g cukru

80g mléčné čokolády

Cukr, máslo a arašídové máslo rozpustíme. Do směsi přidáme nahrubu nadrcené preclíky. Ze směsi vytvarujeme malé nočky, které necháme půl hodiny zmrazit v mrazáku. Mezitím si rozpustíme čokoládu a jednotlivé nočky obalíme v čokoládě a necháme vychladit v lednici do úplného ztuhnutí čokolády. 

Únor a řapíkatý celer patří k sobě. Mám moc ráda jeho svěží chuť. Řapíkatý celer můžete přidat do zeleninové polévky, přihodit ke směsi na pánev a nebo si ho dát v salátu v klasické kombinaci - celer - jablko - ořechy - sýr s modrou plísní (recept zde). Řapíkatý celer je stěžejní surovinou v mirepoix, což je francouzské označení pro nadrobno nasekanou cibuli, mrkev a čapíkatý celer. Mirepoix se pak dále používá jako základ polévek a omáček. Zkuste někdy začít polévku touto na českou kuchyni ne uplně tradiční, ale velice aromatickou trojkombinací. Řapíkatý celer se svou výraznou chutí si vždy zaslouží odpovídajícího partnera, přemýšlela jsem a intenzivně jsem na internetu lovila nějakou inspiraci až jsem našla a vyzkoušela tento rychlý a jednoduchý salát.

Dle počtu a hladu jednotlivých osob si připravte:

(inspirace z webu epicurious.com)

odpovídající množství řapíkatého celeru

odpovídající množství růžového grepu

odpovídající množství hoblin parmezánu 

Jednotlivé stvoly celeru opláchneme, ostrým nožem zbavíme tvrdých vláken a nakrájíme na kousky. Dužinu grepu rozdělíme na velikosti sousta a dobře promícháme s celerem, na každou porci přidáme pár hoblin parmezánu.

Salát mi příšel výtečný i bez zálivky a bez jakéhokoliv dochucení. Zkuste si ho také a pokud Vás napadne nějaká zajímavá zálivka, budu moc ráda, když se o nápad podělíte do komentářů.

Arancini znamená v italštině malé pomeranče, takže vlastně takové pomerančíky. Ač mně při vyslovení tohoto slova napadá nějaká kombinace pomerančů s hořkou čokoládou a mandlemi, tohle jídlo za a) nemá s pomeranči vůbec nic společného a za b) se jedná v podstatě o plněné rýžové koule, obalené ve strouhance a usmažené. Existuje mnoho variant, vyzkoušela jsem tu nejrychlejší a nejjednoduší. Původem toto jídlo ze Sicílie, kde ho v mnoha variacích naleznete jako součást běžného pouličního občerstvení.

Samozřejmě můžete se rozhodnout, že si chcete dát arancini, udělat den předem risotto nechat ho vychladnout a v následujícím dnu naplnit, obalit a usmažit. Ale mnohem lepší je si jeden den dát skvělé risotto a následující už jen z připravených přebytků (i když v mém případě jsem je musela před dojedením hájit vlastním tělem) a následující den udělat tyto pomerančíky. 

Když už jsme u těch přebytků - znáte iniciativu zachranjidlo.cz?

Základem pro arancini je risotto. Takže si uvařte risotto dle vlastní chuti (inspirace zde) a nechte ho vystydnout. 

Na náplň potřebujete kousek mozzarelly - dle množství risotta.

bílek - lehce našlehaný vidličkou

směs strouhanky a hladké mouky (1:1)

Z risotta uděláme kouli, kterou naplníme kouskem mozzarelly. Tyto koule obalíme v bílku a poté i ve směsi strouhanky a mouky. Ve vyšší vrstvě oleje usmažíme do zlatova.

Jíme ještě teplé.

Nebojte se experimentovat jak s risottem, tak s náplní. Zkuste třeba k mozzarelle přidat bešamel, špenát, hrášek nebo jinou zeleninu, či bylinky.

Taková jednoduchá a rychlá buchta. Hutná čokoládová chuť krásně kontrastuje s tvarohem ovoněným  pomerančem. Výslednou konzistencí tato buchta připomíná asi nejvíce brownie. Recept pochází z nějakého starého Apetitu a je naprosto jednoduchý, rychlý a chybyvzdorný. A jednou za zimu něco kaloričtějšího také neublíží.

Na plech cca 20 x 25 cm budete potřebovat:

na čokoládovou část:

250g čokolády - používám hořkou okolo sedmdesáti procent kakaa

60g másla

lžičku vanilkové esence

120g třtinového cukru

2 vejce

80g hladké mouky

na tvarohovou část:

250g tvarohu

50 g cukru

3 lžíce pomerančové šťávy

kůra z půlky pomeranče (sežeňte si chemicky neošetřené pomeranče)

lžička kukuřičného škrobu

1 vejce

Troubu předehřejeme na 180 stupňů a připravte si ruční mixér.

V misce ušleháme všechny přísady na  tvarohovou část.

Na vodní lázni rozpustíme čokoládu a máslo, které promícháme a necháme chvíli zchladnout. Do čokolády zašleháme cukr a vanilkovou esenci, poté přidáme i vejce, která jsme si rozšlehali s lžící vody (aby se nám nesrazily), nakonec přidáme mouku.

Misku nebo plech vyložíme papírem na pečení. Nejprve vlijeme čokoládové těsto, na něj tvarohové těsto a promícháme tak, abychom vytvořili mramorování. Méně je zde více.

Pečte 30 minut.

Máte rádi čokoládu? Vyzkoušejte tyhle opravdu čokoládové sušenky.

V posledních dvou měsících se v České republice zvýšila spotřeba banánů a já se zcela dobrovolně k tomuto přiznávám. Buďto do banánů něco přidávaj, ale poslední dva měsíce, jakmile nesním minimálně jeden banán denně, začínám trpět abstinečními příznaky. 

Tenhle recept jsem objevila v kuchařce the smitten kitchen cookbook a je to jednoduchý recept, který zvládnete připravit během půl hodinky.

Doporučuji horký konzumovat horký s vanilkovou zmrzlinou, ale pokud by vám zbyl kousek do dalšího dne, také není k zahození.

Na koláč v průměru 28 cm potřebujete:

1 balení listového těsta

cca 5 středních banánů

3 lžíce másla

90g třtinového cukru, čím tmavší, tím lepší

půl lžičky soli - používám hrubou himalájskou sůl

panáka bourbonu

vanilkovou zmrzlinu

  Připravte si pánev (mám s odjímatelnou rukovětí), nebo formu na koláč, kterou můžete použít jak na plotně, tak v troubě. Troubu předehřejte na 170 stupňů. Máslo nechte rozpustit na mírném plameni a vmíchejte cukr a sůl, poté nechte tři minuty směs pracovat, dokud se nezbarví do zlatava. V ten moment rovnoměrně rozložte do pánve banány a další tři minuty nechte lehce probublávat, k banánům přidejte bourbon a počkejte zhruba dvě minuty, než se odpaří alkohol a směs zhoustne. Poté na banány rozprostřete těsto tak, aby vytvořilo pokličku a celý koláč přesuňte do trouby. Pečte dvacet minut dokud povrch nezezlátne.

Poté (a tady následuje vlastně ta nejnáročnější část receptu) koláč vyklopte vzhůru nohama, resp. vzhůru banány a klidně hned servírujte s vanilkovou zmrzlinou.
Máte rádi banány? Vyzkoušejte také recept na  šťastný banánový chléb.

Smoothie...tohle slovo už naplno zdomácnělo i v češtině. Marně přemýšlím, jak ho přeložit. Smoothie je pro mně víc jídlo než pití, takový hustý sametový koktejl. Skvělá snídaně, díky které do sebe dostávám nějaké ty živiny už od rána. Díky němu také po cestě do práce už nevykoupím hlady celé pekařství. Dřív jsem si takto užívala po ránu ovesných a různých kaší, možná právě protože je letošní zima tak teplá, užívám si smoothie, který u mne daleko víc než zimu asociuje právě letní den.

Ráno začínám vždy sklenkou teplé vody s citronovou šťávou a zhruba po dvaceti minutách si chystám smoothie, ač to tak nevypadá, není jeho příprava nijak náročná, zabere cca 5 minut. Musím říci, že se nedržím žádného přesného poměru surovin.  

Základem je vždy:

1 banán

velkou hrst špenátových listů 

2 lžíce lněných semínek

lžíce nějakého dobrého oleje (střídám dýňový a sezamový)

1 kiwi

libovolný džus cca 1 dcl

dle stavu zásob přidávám:

kousek řapíkatého celeru, či okurky

kousek kapusty, salátu nebo čehokoliv zeleného

libovolný kousek ovoce

čerstvé bylinky dle vlastní chuti

kousek zázvoru

Všechnu suroviny nemilosrdně rozmixuji tyčovým mixérem. A protože mi dělá dobře pít snídani ze sklenky se stopkou, servíruji smoothie v ní.

Tento blog můžete sledovat také přes facebook, google plus, na pinterestu nebo na instagramu.

Takhle člověk začne vybírat, co by mohl udělat mamince k narozeninám a skončí to takovouto pistáciovou anabází. Nebojte chuť odpovídá úsilí.

Gattopardo znamená v italštině leopard,a je to také proslavená kniha a film o životě na Sicílii okolo roku 1880. Touto knihou je tento dort inspirovaný. Dort sám o sobě se skládá z několika vrstev - pistáciových pusinek, pistáciovým žloutkovým krémem, ricottovým krémem a horní vrstvou složenou z bílé čokolády. Příště tuto horní vrstvu vynechám, na mne byla poměrně dost sladká. Na dort si vyhraďte dostatek času. Mne to zabralo cca několik hodin. Při sestavování dortu je vhodné několik hodin počkat a nechat jednotlivé krémy dobře ztuhnout. 

Remuláda je studená omáčka, jejíž hlavní součástí je majonéza. Celerovou remuládu jsem objevila někdy v roce 2010 či 2011 v Apetitu. A od té doby jsem ji "adoptovala" a  s menšími úpravami za stálici kuchyně. Zkoušela jsem celer nastrouhat najemno, na hrubo, nakrájet julienne, či nahrubo. Musím říci, že ač julienne jsou nejpracnější, jsou zároveň i nejlepší.

Musím se přiznat, že si remuládu dělám z půlky celeru, což je tak přesně na velkou večeři pro dva, proto, čím více lidí chcete pohostit, tím více celeru i ostatních surovin použijte.

Na velkou mísu remulády potřebujeme:

půlka celeru - oloupaného, nakrájeného na julienne (nudličky o tlouštce cca sirky)

šťáva z půlky citronu

100 ml majonézy

2 kyselé okurky nakrájené nadrobno

2 žloutky

lžičku hořčice

sůl a pepř dle chuti

vlašské ořechy na ozdobu

Nakrájený celer pokapeme citronovou šťávou, aby nezhnědl. Žloutek smícháme s majonézou, a hořčicí, dobře promícháme s celerem a nadrobno nakrájenými okurkami.

Podle chuti můžeme ještě dosolit či dopepřit.

Na chléb dáme remuládu a ozdobíme vlašskými ořechy.

Někdy přidávám do remulády i čerstvé bylinky.