Focaccia patří mezi klasiky. Skvělá letní večeře, ideální je si dát čerstvou focacciu a lehký salát. Dlouho jsme experimentovala s různými druhy těst a způsoby přípravy. Od klasického zamíchat - hodinu kynout - péci po tento způsob, kdy sice příprava těsta trvá nějakou tu hodinku, ale těsto získá plnou a výraznější chuť.

Krétský sýr myzithru jsem nikdy v Čechách v obchodě neviděla, ale s oblibou jsme si ji kupovali v Řecku, kde se prodává ve dvou variantách. Jednak jako měkký sýr z ovčího nebo kozího mléka (zkuste recept na myzithropita), nebo se dá koupit jako usušená a zralejší forma, která mi nejvíce připomíná český tvrdý tvaroh. Použijte libovolný výrazný vyzrálý kozí sýr.

Na těsto:

660g chlebové mouky pšeničné 

420g vody

1 lžíce olivového oleje 

1 lžička sušeného droždí (nebo 15g čerstvého)

1 lžička soli

1 červená cibule nakrájená na co nejjemnější plátky

200g vyzrálého kozího sýra (v mém případě myzithra)

2 lžíce olivového oleje

1 lžička sušeného tymiánu

Mouku promíchám s droždím a cca 400g vody a zamíchám tak, aby vzniklo jednolité těsto bez výrazných suchých míst. Těsto uložím do lednice a nechám do druhého dne odpočinout ( cca 12 hodin). Minimálně hodinu před tím, než chci začít péci vyndám těsto z lednice a ve 20g vody rozmíchám lžičku soli. Vodu se solí spolu s olivovým olejem promíchám s těstem a krátce prohnětu. 

Na jemně pomoučněném válu těsto přeložím. Pokud jste to nikdy nedělali, nebojte se, nejedná se o žádný náročný a složitý úkon. Těsto nejdříve jemně roztáhnu do tvaru obdélníku, který si pomyslně rozdělím na třetiny. Obě třetiny zkraje přeložím ke středu, tak aby nám na sobě ležely tři vrstvy těsta.

Na vymazaný plech těsto pomocí rukou roztáhnu a prsty do něj udělám několik důlků. Nechám hodinu kynout a během této doby znovu  několikrát těsto lehce roztáhnu a udělám prsty důlky. Na konci kynutí je těsto vysoké asi 2 cm a má hrbolatý povrch.

Celou ji posypu směsí cibule, sýra a tymiánu a pokapu olivovým olejem.

Troubu rozpálím na 220 stupňů, zapínám ji po půl hodině kynutí, aby se pořádně rozpálila. Focacciu peču 10 minut a poté teplotu snížím na 190 stupňů a pokračuji v pečení dalších 15 - 20 minut.

Tento konkrétní kousek byl upečen, vyfocen a snězen v Thermopylech, kde jsme trávili březen 2015 u horkých termálních pramenů. 

Při každé naší cestě na jih Evropy zastavujeme v mnohých ptačích rezervacích, kde hledám plameňáky, kteří často zimují v přímořských lagunách. Našli jsme je až letos u městečka Fanari. Místní mělké brakické laguny, sladkovodní jezera zarostlá rákosinami, saliny a velké plochy tamaryšků jsou jak stvořené pro plameňáky. Fanari a delta řeky Nestosu s přilehlými lagunami je vůbec rájem pro ornitology i biology. Slané i sladké laguny jsou jedním z nejvýznamnějších ornitologických lokalit v Thrákii. Mimo obrovské množství ptáků, zde žijí i šakalové, vlci, divoké kočky, vysoká i jezevci a vydry, přes 38 druhů ryb a také želvy, ještěrky i hadi. Největší jezero Vistonidas má přes 42 kilometrů čtverečních a zformovalo se před pěti miliony let. Jeho jméno je odvozeno od Vistonů - jednoho z thráckých kmenů.

Jen pár kilometrů dál od Fanari, naleznete na laguně Vistonidas, hned vedle malé rybářské vesnice Porto Lagos, nádherný kostel sv. Mikuláše a Panny Marie, který stojí na dvou malých ostrůvcích přímo v laguně. Dostanete se na něj po úzkém dřevěném mostku. Kostel je významným poutním místem a pro mě osobně patří mezi nejmalebnější řecké monastýry.

Na krátkém videu se můžete podívat na lagunu, kostel i potápěče, který zrovna lovil v moři ve Fanari chobotnice. Teodor mě větší radost z mrtvých medúz, které vyplavilo moře. Pláž byla plná nejrůznějších mušlí a dokonce jsme našli i zvláštního červa zahrabaného v písku, pracovně jsme ho nazvali olgoj chorchoj, ale vygooglovali jsme, že se jedná o mořského kroužkovce v angličtině tzv. lugworm.

Jsme ho ostříhali!

Kostel v komplexu vedle lázní v Potamii

Potamie - horké prameny

Bývalý hotel v Potamii

Jako poslední zastávku v Řecku jsme si vybrali horké prameny v Traianopoli. Traianopoli bylo založeno císařem Trajánem ve druhém století po kristu a naleznete ho asi 14 km od Alexandropole směrem k tureckým hranicím. Už za císaře Trajána zde byly vyhlášené lázně. Pramen je opravdu horký - přes 51 stupňů a obsahuje velké množství minerálních látek (Cl- Na- Ca- K- B-HS). Pramen je vhodný ke koupelím, pitné kůře i inhalaci. Zajímavé je, jak na jednom místě naleznete prastaré lázně z dob římského imperia, staré hammámy z 16. století a také nové lázně postavené v roce 1960.

Řecká část Rhodop je zvláštní a svým způsobem unikátní oblast, ležící na samém východě Řecka. 

Když z města Xanthi zamíříte podél řeky Nestos na sever až k bulharským hranicím, přijedete do hor se zvláštním názvem Rhodopi (někdy také jako Rodopi, nebo Rhodopy).

Rhodopi tvoří přirozenou hranici mezi Řeckem a Bulharskem, přes čtyři pětiny pohoří je v Bulharsku a  zbylá část v Řecku. Řecká část Rhodop je jediným místem v Řecku, kde žije muslimská komunita tzv. Řečtí muslimové, někdy jsou označovaní jako Pomáci - potomci bulharských muslimů. 

Malebné hory nad Xanthi ukrývají přes dvacítku pomáckých vesnic. Vypadá to, jako kdybyste už byli v Turecku.










 Hory, kopce, malebný modrozelený Nestos, mešity, muslimské hřbitovy a ženy v šátcích. 

Nejnavštěvovanější je malá horská vesnice Thermes, kde, jak název napovídá, vyvěrají horké minerální prameny. Ve vesnici je několik míst s prameny. Pro velký obsah minerálů (Νa-ΗCΟ3-Κ-Li-Βr-F- Ca) jsou prameny doporučovány k léčení jak formou koupele, tak i k pití.

Na okraji vesnice vyvěrají prameny přímo na skále s nádherným výhledem do krajiny. Prameny jsou tak horké, že se v nich nedalo koupat. Ač běžně zvládám se koupat i v opravdu horkých pramenech, ta uvařená žába v jednom malém bazénku mě přesvědčila, že tady se to prostě nedá. Vyvěrající pramen má podle zdrojů na internetu padesát čtyři stupňů.

O mnoho příjemnějším místem byl malý venkovní bazén, kde byla voda o teplotě cca třiceti devíti stupňů. Nejdete ho zhruba ve středu vesnice. Škoda, že je oplechovaný a tak nevidíte do krajiny. Kdo chce, může navštívit i některý z krytých bazénů v místních hotelích.

Nejvíce se nám líbil malý hammám ve skále, uvnitř kterého jsme našli malý bazének o teplotě okolo 39 stupňů, který se po každé návštěvě dal vypustit pomocí dřevěného kolíku zaraženého ve dně bazénku a během dvaceti minut se opět naplnil. V městečku je možno navštívit i několik restaurací, ale bylo dost těžké se domluvit jak anglicky, tak řecky, protože místní majitel hospůdky mluvil jen pomácky - zvláštní kombinací bulharštiny a turečtiny.

Masopust začíná 40 dní před Velikonocemi a jeho datum je tedy stejně jako datum Velikonoc pohyblivé. Poslední neděli před Masopustem se pořádají v celém Řecku karnevaly. Mezi vyhlášené patří karneval v Patře, Soluni a v Xanthi, který jsme letos navštívili právě my. Karneval je oproti našim tradičním masopustům velkou akcí, kde se Řekové prostě baví. Neobvyklé a někdy dosti odvážné kostýmy, reprobedny na každém sloupu veřejného osvětlení,  občerstvení na každém rohu - víno, pálenky, z malých grilů voní souvlaki a taky se dají koupit čerstvě usmažené loukumades - masopustní koblížky.

S karnevalem jsou spjaté i další doprovodné akce jako koncerty, výstavy a divadelní představení.

S masopustem je v severovýchodním Řecku spojena i tradice pálení Tzarose. Tzaros je dřevěná socha, jejíž jméno je odvozeno od zvuku pálícího se dřeva. Tzaros se pálí jak na náměstích, tak i na březích řek. Něco jako naše pálení čarodějnic. Spálení Tsarose totiž zaručí, že lidé nebudou muset v létě bojovat s blechami.

Průvod začíná na okraji města, kde se řádí jednotlivé spolky, pokračuje hlavní ulicí až na náměstí, kde párty pokračuje až do pozdních ranních hodin.  

Pondělí po karnevalové neděli se nazývá čistým pondělím a hospodyně myjí celý den nádobí a děti pouští draky.