O tom, jak jsme dojeli do Asie, o yufce a lískách

5:47 Nikola Zvonařová 0 Comments

Vítejte v Asii.

Po projetí Istanbulu během páteční odpolední špičky jsme si slíbila, že v Praze v koloně na magistrále   se už nikdy nebudu rozčilovat. (Možná bychom byli více v klidu, kdybychom už věděli, jak se řídí v Gruzii). Dobrý trénink pro každého, možná bych průjezd Istanbulem navrhla jako povinnou součást získání řidičského oprávnění v Čechách. Istanbul je obrovský, dlouhý a plný smogu. Po přejetí Bosporu, přece jenom přišlo jedno překvapení a to oficiální uvítání v Asii. Mimo tuto ceduli jsme se seznámili se vším dobrým, co kdy Erdogan pro Turecko vykonal a taky zjistili, kdy a kde bude mít setkání s tureckým lidem. Nejsem si jista, zda jsou lepší ty reklamy na Macdonald u nás, nebo pořád sledovat vůdce. No, možná brzo u nás bude takto zobrazen Andrej. Celý Istanbul jsme přejeli za nádherných šest hodin cesty a dojeli až do Karasu, malého města na břehu Karadeniz (turecky Černé moře). Karasu je obklopené miliony a miliony keřů lísek. Které v době našeho průjezdu Tureckem byly ještě úplně bez listů.  
V Karasu bylo mnoho malých obchodů naplněných až po strop pytli s lískovými ořechy (turecky finiki). Lískové ořechy jsou tradiční přísadou do baklavy, takže hned ráno jsem vyrazila z auta, že seženu oříšky, filo těsto, máslo a med a udělám baklavu. Místo na filo těsto jsme narazili na yufku.

Erzum Yufka, Karasu

Yufka znamená ve starém tureckém dialektu tenký. Yufka svojí konzistencí nejvíc připomíná hedvábný papír. 
Ač to tak nevypadá, manipulace s yufkou vyžaduje trochu cviku, aby se vám neroztrhla hned při prvním doteku.
Yufku pekly už turecké kmeny, které kočovaly mezi Mongolskem a Anatolií. Do turecko-arabského slovníku bylo slovo  yufka zařazeno už v roce 1074. Yufka je jedním z tradičních základů turecké kuchyně. Přesto se v mnohých domácnostech nedělá, ale kupuje v malých obchodech a výrobnách v jednom - tzv. yufkaci. 

Erzum Yufka, Karasu
Pokud si budete chtít yufku vyrobit doma, dobře promíchejte kilogram mouky, 2 lžičky soli a 250 ml vody a nechte třicet minut odpočinout. A teď následuje jedna z nejhorších částí přípravy. Těsto velikosti pingpongového míčku vyválejte oklavou (tradiční váleček) na kruh o průměru půl metru. Hotovou placku poté upečete na speciální oblé pánvi (turecky sač). Yufka je vždy pečena jen z jedné strany a náplň klademe na nepečenou stranu těsta.
Teplá yufka je měkká a lahodná, chutná jako hodně tenká palačinka, můžete si jí dát i na sladko, potřenou trochou melasy. Můžete i vyzkoušet katlamu - yufka naplní trochou másla a sýra, složí stejně jako obálka a jen se rychle opeče na pánvi. Skvělá je i naplněná směsí brambor, sýra a nakrájených vařených vajec - pro mě jedno z nejlepších pouličních jídel vůbec.



Nejtradičnější je yufka plněná naslano - jako burek. Plní se nejčastěji sýrem, špenátem nebo kořeněnou bramborovou směsí), či různými masovými směsi a může být zavinuta do mnohých podob: různě velcí šneci - tzv. gul, dlouhé tenké trubičky - tzv. sigara, či široké záviny - tzv. sol, někdy se používá yufka těsto stejně jako lasagne a vrství se na plech - tzv. tepsi.

0 komentářů :