Znáte tapioku? Možná spíše znáte bubble tea? Takový ten čaj s kuličkama? Právě kuličky v čaji jsou z tapioky. Tapioka je v podstatě škrob získaný z kořene rostliny maniok, který se pěstuje v jak tčeba Jižní Americe, tak i v Asii. Tapioka se prodává ve formě mouky, nebo perel o různé velikosti. Její velkou výhodou je, že je přirozeně bezlepková. Mimo to v tapioce najdete i některé minerální látky (vápník, hořčík, draslík, železo, omega-3 a 6 matné kyseliny), nicméně pořád je to škrob a tak pozor na tapioku, zejména pokud se snažíte zhubnout, protože je to poměrně kalorická záležitost.

Z tapiokových perel můžete vytvořit slaké i slané kaše, tapiokový pudink, nebo domácí bubble tea. Mouku pak můžete upotřebit v bezpekovém pečení, všude tam, kde byste použili kukuřičný škrob. 

Recept na tradiční tapioca pudink obsahuje mléko, smetanu a vejce, a proto jsem zkusila udělat jeho odlehčenou variantu.

A teď už recept:

1 hrnek tapiokových perel

2 hrnky mléka ( klidně použijte rýžové, kokosové nebo mandlové)

půl hrnku nahrubo nadrcených mandlí

2 lžíce strouhaného kokosu

3 lžíce hnědého cukru (méně nebo více dle vaší chuti, nebojte se použít i jiný typ sladidla, stévii, agáve)

ovoce na ozdobu

Tapiokové perly namočíme den předem do mléka. Násleující den přivedeme mléko s perlami k varu, a za stálého míchání vaříme cca 5 minut. Poté do směsi vmícháme, drcené mandle, kokos a cukr. Směs by měla svou konzistencí připomínat pudink. Pokud by směs nebyla dostatečně hustá, přidejte ještě trochu kokosu, nebo madlí. Směs ochutnáme a můžeme ještě dále dosladit, či dochutit - už se těším, až vyzkouším na podzim kombinaci skořice a jablek:o).

Pudink rozdělíme do několika misek a necháme vychladit, podáváme s ovocem dle chuti. 

Červen je kouzelný měsíc, kdy se potkají dvě skvělé suroviny. Tou první je rebarbora, která už má to nejlepší za sebou a jahody, které zrovna v červnu začínají plodit jako o závod. Spolu tvoří ale dokonalou dvojku. Zkuste kdekoliv, kde se používá v receptu rebarbora, ji nahradit z půlky jahodami, určitě nebudete litovat. V dnešních parných dnech nemyslím na nic jiného než na zmrzlinu. Pokud to máte také tak - doporučuji knihu od Davida Lebovitze The perfect scoop, která je plná receptů na zmrzliny - ať už klasické smetanové zmrzliny, nebo ovocné sorbety, či lahodné granity. 

Sklidila jsem poslední rebarboru a pár jahod jsem také na zahradě našla, tak jsem udělala podle této knihy skvělou rebarboro - jahodovou granitu. Zároveň musím konstatovat, že granitu je lehké vyrobit, ale ne vyfotit. Focení marmelád, granit a jiných polotekutých směsí je pro mne nejtěžší.

Na čtyři velké porce potřebujete:

325 g rebarbory (očištěné a pokrájené na dvoucentimetrové kousky)

150 g cukru

160 ml vody

lžíce citronové šťávy

260 g jahod

Rebarboru svaříme s vodou a cukrem. Směs necháme vychladnout. Poté tyčovým mixérem rozmixujeme rebarboru spolu s jahodami a citronovou šťávou. Směs vložíme do mrazáku a každých cca 30 minut znova rozmixujeme tyčovým mixérem, čímž dosáhneme krásné krystalové struktury. V mém případě stačilo granitu promíchat takto třikrát než byla hotova, ale doba bude individuální. Ti z Vás, co mají zmrzlinovač mají výrobu o dost snažší.

Pokud byste měli více rebarbory - doporučuji ji zpracovat, co nejdříve. Recepty, jak na to, naleznete zde.

Kosmatice...co si pod tím představíte? Mně to prostě asociuje osobu s kosou, ne uplně klasickýho smrťe, ale takovou erbenovskou klekánici s jednou extra kosou. Kosmatice je staročeský výraz pro lívance z květů bezu. Z dětství si pamatuji, že jsme vždycky jeden den měli kosmatici a zhruba za týden pak byla hotová šumivá bezová limonáda. Proto až půjdete kolem bezu natrhejte si něco na sirup, něco na limonádu, něco na kosmatici a zbytek tam nechte na podzim, kdy z nezralých bobulí můžete naložit kapary, ze zralých vytvoříte skvělá povidla nebo třeba likér. Bez je totiž boží!

Na přípravu kosmatice používám tento recept:

250 g mouky (hladké, nebo třeba celozrnné špaldové)

hrnek mléka

vejce

lžíce citronové šťávy

lžička vinného kamene (nebo prášku do pečiva) 

10  - 15 květenství černého bezu 

3 lžíce rostlinného oleje 

moučkový cukru a skořice dle chuti

Z mouky, vinného kamene, mléka, citronové šťávy a vejce ušleháme těsto. Těsto by mělo být zhruba stejně husté jako lívancové těsto. Těsto necháme půl hodiny odpočinout. Květy bezu máčíme v těstě a na rozehřátém oleji smažíme do zlatova. Doporučuji při této činnosti využít stopky květenství bezu, ze kterou bez krásně uchopíme a pak na pánvi tuto stopku nůžkama odstřihneme.

Na talíři posypeme směsí moučkového cukru a mleté skořice.

Nevím, zda je to tím tropickým vedrem, ale už jsem zase začala listovat mojí oblíbenou kuchařkou Provence od Gui Gedda a Marie-Pierre Moine. V obchodě jsem ji neodolala kvůli nádherným fotkám a na prvním pohled jednoduchým receptům. Po prvním domácím prolistováním jsem si říkala, že to je vlastně jen o rajčatech, paprikách a další zelenině a vlastně že nevím, zda ty čtyřistovky za knihu sic s nádhernými fotkami, ale recepty typu smícháme nakrájená rajčata s nakrájenou cibulí a máme rajčatový salád s cibulí za to stály.  Ale pak jsem objevila u každého receptu takové malé kouzlo, jednou rajčata nejdříve nechat vypotit, poté trochu jiný poměr surovin, než jsme tady ve Střední Evropě zvyklí... V tom je tato kuchařka nádherná. Jen je třeba ji vytahovat pouze ve vrcholné sezóně zeleniny, jinak výsledek nebude stát za nic. Prostě zralé rajče ničím člověk nenahradí. A pokud je zralé rajče základním stavebním kamenem celého receptu, tak bez něj to prostě nejde.

Pro dnešní oběd jsem si vybrala recept z této kuchařky na omeletu s jarní cibulkou, skvěle zasytila, ale nezpůsobila mi odpolední "gastrokoma".

Na dvě větší porce si připravte:

6 vajec

5 jarních cibulek

dvě lžíce oleje

sůl a jemně mletý pepř

20 g másla

Cibulku dobře omyjte a nakrájejte na malé kousky, které za stálého míchání orestujte na lžíci oleje do změknutí - cca 2 minuty. Jarní cibulku necháme okapat na cedníku. Vejce osolíme, opepříme a promícháme s jarní cibulkou - a teď přichází to kouzlo (kouzlo č.1), celou směs necháme půl hodiny odležet. Díky tomuto kroku vejce získají lehkou cibulkovou příchuť. Na menší pánvi v (cca 20-25 cm v průměru) rozehřejeme lžíci oleje a směs vajec a cibulky vylejeme na pánev, tak aby byla cibulka rovnoměrně rozložená. Jakmile vejce ztuhnou, lehce pomažeme povrch omelety máslem (kouzlo č.2), nakrájíme na klínky a ihned podáváme. Můžeme doplnit pečivem, či salátem. 

Tento blog můžete sledovat také přes facebook, google plus, na pinterestu nebo na instagramu. 

Tahle večeře v sobě spojuje několik mých nejoblíbenějších chutí. První je cizrna, druhou jsou sušená rajčata, třetí kalamata olivy a čtvrtou česnek. Uznávám, že je jednodušší na chleba namazat máslo a položit sýr, ale tahle kombinace za tu trochu námahy stojí. Pokud máte výkonný tyčák, budete mít hotovo raz dva.Doporučuji si rovnou připravit větší dávku jak hummusu, tak tapenády a uschovat v ledničce na další den. 

Na tapenádu potřebujete:

hrnek kalamata oliv (kalamata se jmenují podle řeckého města, v jehož okolí se pěstují, označují se jako černé olivy, ale barvu bych asi nejvíce přirovnala k růžovo-hnědo-fialové (?)

česnek

olivový olej

citronovou šťávu

čerstvě mletý pepř

(můžete přidat ještě kapary, ančovičky či třeba petržel, nebo jiné zelené bylinky)

Záměrně neudávám přesný poměr jednotlivých surovin, mám vyzkoušeno, že je každou tapenádu je třeba vyladit dle vlastní chuti. Olivy vypeckujeme a rozsekáme nahrubo, do směsi zamícháme utřený česnek, olivový olej, citronovou šťávu a čerstvě mletý pepř. Solit většinou není třeba.

Na hummus se sušenými rajčaty potřebujete:

2 hrnky uvařené cizrny (nebo plechovku cizrny)

olivový olej

sušená rajčata naložená v oleji (pokud máme jen sušené rajčata necháme na chvíli v horké vodě)

česnek

citronová šťáva

tahini

sůl a pepř

Cizrnu je třeba před vařením den předem namočit, poté vodu slít a uvařit s trochou jedlé sody, či řasou kombu. Nejrychlejší je vařit cizrnu v tlakovém hrnci. Nebo můžete použít konzervovanou cizrnu, která nám ušetří čas, ale chuťově je pro mne o stupínek níže, než čerstvě uvařená. Cizrnu, sušená rajčata a stroužek česneku rozmixujeme tyčovám mixérem s několika lžícemi studené vody, velkou lžící tahini a trochou olivového oleje. Dochutíme solí, eventuálně přidáme další česnek, ale s tím opatrně, abychom zbytečně nepřebili chuť sušených rajčat. Další variace na hummus naleznete zde.

V momentě, kdy máme hotové tapenádu i hummus, už jen spojíme všechny suroviny v dokonalý "středomořsko-blízkovýchodní chlebíček". Krajíc celozrnného chleba potřeme hummusem, přidáme vařené vejce, tapenádu a pokud máme, tak i čerstvý tymián. 

Dobrou chuť!

Co máte na chlebu nejraději vy?

Tortilly patří k základům mexické kuchyně, často se plní nejrůznějšími směsi zeleniny, salsy a sýru. Musím říct, že mne tortilly chutnají i jen tak pomazané máslem a lehce posolené jako příloha takřka k jakémukoliv jídlu. Pokud Vám nějaké zbydou – udělejte si z nich domácí nachos.

Květen a červen jsou pro mně jednoznačně měsíce rebarbory. Moc jsem si oblíbila kombinaci rebarbory a zázvoru, ať už ve formě marmelády nebo v koláči. Takže když jsem našla tenhle recept na rebarborové chutney na webu rhubarbfool.co.uk, bylo naprosto jasné, jak strávím večer. Původní recept je mírně upraven. 

Výsledkem je nasládlé lehce kořeněné chutney, které mohu doporučit k sýrům nebo třeba ke grilované zelenině. 

Připravte si: 

1 kg rebarbory

500 g červené cibule

500 g jablek

100g sušených meruněk

100 g datlí

1 lžíci vinného octa

510g hnědého cukru

2 lžičky soli

půl lžičky - chilli (milovníci pálivého přidají dle svého uvážení klidně více)

půl lžičky skořice

půl lžičky mletého hřebíčku

lžička sušeného zázvoru

Všechny suroviny omyjeme, nakrájíme a ve velkém hrnci přivedeme k varu. Necháme pomalu probublávat a vaříme na mírném ohni asi hodinu a půl. Celou dobu vaření hrnec kontrolujeme a nezapomeneme směs vždy promíchat. Ke konci vaření je směs už hodně hustá a tak raději od hrnce neodcházíme nikam daleko, aby se nám chutney nespálilo. Horké plníme do sklenic, které postavíme dnem nahoru a necháme vychladnout.

Přehled všech rebarborových receptů z mého blogu naleznete zde.

Chřest mám ráda, tedy pokud to není něco, co je mi servírované jako totálně rozblemcaná věc, která se rozpadá na taková zvláštní tvrdá vlákna. Často mám pocit, že si ze mne jednotlivé obchody dělají tak trochu legraci, když se mi snaží za padesát korun prodat pár stonků, které už jsou tak gumové, že bych na nich zvládla udělat uzel. Takže, když už se mi do ruky dostane nějaký lepší chřest, tak neváhám a kupuji, protože nikdy nevím, jestli se tato situace v tomto roce bude ještě opakovat. V minulém roce jsem zasadila chřest na zahradě, tak ještě musím pár let počkat, zda to přežije a pak už budu sklízet čerstvý svůj.

Jasně u mne vyhrává chřest zelený nad bílým, mám ho ráda jen tak rychle povařený nebo třeba zapečený se smetanovou omáčkou, na pizze, či ve slaném koláči. Dneska jsem vyzkoušela nový způsob přípravy - inspirovala jsem se receptem od pana Cuketky. A myslím, že mám nového favorita na způsob úpravy chřestu.

Chřest jsem podávala s domácí majonézou (recept níže)

svazek zeleného chřestu

trochu másla (cca 20g)

trochu soli

Chřest opláchneme a osušíme, dřevnaté konce odřízneme a použijeme třeba do zeleninového vývaru. Pánev, nebo gril rozpálíme na maximum. Chřest na sucho opékáme - osvědčilo se mi ho trochu na pánev přitlačit. Během chvilky na chřestu naskáčou malé černé puchýřky. Rozpuštěné máslo smícháné s trochou soli vlijeme do servírovací mísy, přidáme k němu chřest a dobře promícháme. Překryjeme potravinářskou folií a necháme několik minut odpočinout. 

Podáváme s domácí majonézou.

Domácí majonéza 

1 žloutek

1/2 lžičky dijonské hořčice

1/2 lžičky cukru

šťáva a kůra z půlky citronu

1/2 lžičky soli

trocha mletého pepře

olej (ideálně slunečnicový, nebo jiný dle chuti)

Žloutek vyšleháme s hořčicí, cukrem, citronovou šťávou a kůrou, solí a pepřem. Za stálého šlehání tenkým pramínkem přiléváme olej. Dokud nedosáhneme požadované hustoty - cca na jeden žloutek asi 70 ml oleje. Aby se majonéza nesrazila, měl by mít žloutek i olej pokojovou teplotu.

Únorová výzva daring bakers byla, co se týká do receptu poměrně jednoduchá, a šlo v ní spíše o hrání si s kynutým těstem a náplní. Prostě klasické kynuté těsto a skořicová náplň přesně, jak na mé oblíbené švýcarky, ovoněná navíc kardamonem a dozdobená zahuštěným slazeným mlékem. Hodně mi připomíná recept na tradiční švédské kandebullar (tedy skořicové šneky). Oproti původnímu receptu jsem ubrala trochu jak kondenzovaného mléka, tak cukru v náplni, tak pokud máte rádi sladké, nebojte se klidně přisladit.

Zamotání celého těsta nebylo vůbec pracné, krásně se s ním pracovalo, takže moje počáteční obavy, jak se s tím budu patlat a to těsto bude odmítat akceptovat mnou navržený tvar, se záhy rozplynuly.

Na těsto si připravte:

200ml teplého mléka

60g másla

50g cukru

1 vejce

1 balení sušeného droždí

půl lžičky soli

450g hladké mouky

půl lžičky drceného kardamonu

Na náplň:

50 g másla

3 lžíce skořice

3 lžíce cukru (pokud máte rádi sladké, použijte více dle vaší chuti, klidně dvakrát tolik)

Na pomazání:

40 ml mléka

lžíci cukru

Na dozdobení:

několik lžic salka (slazené zahuštěné mléko), dle svých chutí klidně pár lžic přidejte (v původním receptu je celá plechovka!)

Nejprve si vyšlehejte teplé mléko, s vejcem, cukrem a droždím. Do této směsi přidejte mouku promíchanou se solí a kardamonem. Dobře promíchejte, těsto je jen lehce lepivé a přiměřeně pružné.

Z těsta vytvořte kouli, kterou lehce pomažte olejem a nechte v teple nakynout asi do dvojnásobného objemu (cca hodina, dle teploty).

Těsto rozdělíme na čtyři části, každou vyválíme na lehce pomoučněné ploše na kruh o průměru cca 25 cm. První placku pomažeme máslem a posypeme rovnoměrně skořicí a cukrem, na ni položíme druhou a postup zopakujeme, pak ještě stejným způsobem pomažeme i třetí. Čtvrtou - horní - mažeme již jen máslem.

Rozpálíme troubu na maximum.

Celou placku rozdělíme na osm stejných trojúhelníků, poté každý v prostředku prořízneme.

Vrchol trojúhelníku (ten mířící ke středu) provlečeme vzniklým otvorem a vyskládáme zpět na pečící papír.

Poté konce každého trojúhelníku spojíme.

Povrch potřeme mlékem s cukrem a necháme ještě patnáct minut kynout.

Pečeme na maximum (250 stupňů) cca 5 minut a poté teplotu snížíme na 200 stupňů. Pečeme ještě 15 až 20 minut, dokud povrch nezezlátne.

Necháme pár minut vychladnout a poté pokapeme salkem dle chuti.

Tohle je tak trochu taková "prasárnička", kombinace slaného a sladkého. Pokud jste nemilovali preclíky v čokoládě, rozhodně tento recept nezkoušejte. Na inspiraci na tuto kombinaci jsem narazila u Marthy Stewart.

Na cca 16 - 20 malých pralinek

lžíce másla

3 lžíce arašídového másla

100g slaných tyčinek, nebo preclíků
50g cukru

80g mléčné čokolády

Cukr, máslo a arašídové máslo rozpustíme. Do směsi přidáme nahrubu nadrcené preclíky. Ze směsi vytvarujeme malé nočky, které necháme půl hodiny zmrazit v mrazáku. Mezitím si rozpustíme čokoládu a jednotlivé nočky obalíme v čokoládě a necháme vychladit v lednici do úplného ztuhnutí čokolády.